Červený drak

Jako bych koukal na jiný film, než většina hodnotících. To, co tady víceméně všichni odsuzují, se mi právě líbilo. Namátkou: hudba, Coxův Hannibal (i když Hopkinsův je bezesporu lepší), napětí, atmosféra, slizký hlavní záporák. Vadil mi jenom příliš předvídatelný konec. I když na druhou stranu jsem to tomu poldovi docela přál... (23.03.2010)

Sonda do života vyšetřujícího lovce lidí, který se snaží dostat do mysle vraha, pochopit ho, cítit to, co cítí on a pak ho díky tomu najít. Další díla o Lecterovi jdou trochu jiným směrem a nemají takový důraz na samotné vyšetřování, kterým je Mann po celý film prakticky posedlí. Sbírání vzorků, hledání důkazů, hledání nového směru vyšetřování... Samotné vyšetřování a hledání stop je však dnes i v televizních seriálech mnohem zajímavější... Vše je dobře natočené s jistou dávkou vizuální jedinečnosti (včetně ozvučení, kdy přešel od Tangerine dreams v Pevnosti k více pop/rock/hardrock hudbě 80sátek, ale i na syntezátory Klause Schulze došlo:)) a hrdinové prochází temným lesem po tajemné cestičce, kterou divák občas dokáže odhadnout dříve než oni sami(video kazety). Mannův je les plný snahy pochopit draka, ale nestát se jím i přes temnotu v srdci každého člověka. Krom toho si všimněte růžové-fialové barvy, jejího použití a smyslu... v závěru mě to až fascinovalo a film mě i díky takovým drobnostem dokázal udržet v příjemném napětí. PS: ještě ty židle na konci jsou trochu... pohádkové, že?:) PPS:proč agent raději proskočí okno, než aby skrze něj střílel:) (31.03.2010)

Nemám rád porovnávania, ale musím povedať, že tri hviezdy pre Manna a tri hviezdy pre rutinného Rattnera sú v tomto prípade veľký rozdiel. Mann ponúka niekoľko skvelých, mrazivých scén, svojskú atmosféru a vydarené uvedenie budúcej kultovej postavy Hannibala Lectera na scénu. Za tri je to ale preto, že mám z filmu dojem, že príliš rýchlo za štvrťstoročie zostarol a nie je teda náhoda, že sa nestal klasikou a málokto ho pozná. (19.06.2012)

Je škoda, že tenhle film nevznikl o deset let dříve nebo o deset let později. Řemeslně dokonale ztvárněný příběh s atmosférou hustou a černou jako krev za úplňku bohužel dost drasticky ruší PŘÍŠERNÁ osmdesátková hudba. Nebýt toho synťákového fidlání, možná by pozdější adaptace Harrisovy předlohy - "Červený drak" - vůbec nemusela vzniknout. (06.01.2013)

Shrnuto v jedné větě: je na co se DÍVAT. Viděla jsem původní verzi s podělaným "happy end" závěrem (director's cut se liší v několika scénách včetně závěrečné a vyznění filmu je temnější). Hned na začátku mě dostala mrazivá úvodní scéna...slušně mě roztřásla. Vizuál, který je sám o sobě fascinující, už jen pro něj stojí film za vidění. Původně jsem měla pocit, že důraz kladený na vizuální stránku je v nepoměru s pozorností věnovanou obsahu - scénáři, po druhém zhlédnutí už si to nemyslím. Hlavní důraz je sice kladen na atmosféričnost, ale nevyváženost není natolik výrazná, aby měla tendenci pohřbít celý film. Mannův vytříbený styl mi nesedí vždy, podobně jako třeba u Terry Gilliama. Terryho filmy mám moc ráda, ale občas se jeho fantazie "utrhne ze řetězu" tak, až mi vadí přílišná nerealističnost. U Manhuntera jsem si uvědomila, jak Mann onu fantastičnost zvládá vybudovat z reálného základu (míst, lidí) a že je pro mě jednodušší naladit se na stejnou vlnu. První polovina je lepší, s nástupem Francise Dollarhydea osobně na scénu se napětí začne vytrácet. Největším překvapením byl pro mě Brian Cox. Mohl být skvělý Hannibal Lecktor, jen nedostal šanci to naplno ukázat. Využil omezeného prostoru a přinejmenším vypadá přesně tak, jak jsem si Lecktora představovala (srovnání s Hopkinsem postrádá smysl, tomu patřil celý film). Hudba: tak napůl - Rubiniho skladby jsou výborné (hutné syntezátorové zvuky, to je moje), zbytek soundtracku už dost vyčpěl. Nepřesvědčivý je ale jen při samostatném poslechu, ve filmu funguje docela dobře. (13.07.2013)