Dexter

První série: Občas se mi stane, že po skončení nějakého filmu zůstanu ještě pár vteřin mlčky sedět, jak silně na mne zapůsobil. Po skončení poslední epizody první série Dextera netrvalo vteřiny, ani minuty, ale desítky minut, než jsem byl opět schopný soustředěné činnosti. S úsměvem teď vzpomínám na rozpačitý dojem z první epizody, představující dílko až příliš netradiční. Chladnokrevný vrah jako hlavní hrdina? A to k němu mám cítit něco jiného než odpor? Nebojte se, díky charismatickému Michaelu C. Hallovi vám po pár hodinách nepřijde divný on, ale svět kolem něj. Zprvu jsem sledoval jenom řemeslně dobře zvládnutý krimiseriál s neobvyklou titulní postavou a smyslem pro morbidnější humor, nechápaje přitom, co na něm všichni vidí, čím si vysloužil tak vysoké hodnocení. S každým dalším dílem, kdy se mi dostával hloub a hloub pod kůži, to bylo nad slunce jasnější. Jsou to především výborně napsané postavy. Dexter Morgan - citově vyprázdněný, stále tápající, váhající a připomínající dravou šelmu uvězněnou v kleci, ze které sem tam uprchne. Jeho nemesis, které dostane konkrétní podobu teprve v závěru seriálu, není jenom dalším tuctovým psychopatem, ale plnokrevnou postavou s vyjasněnými motivacemi. Svědčí o tom mimo jiné finální odhalení, jež potěší i když jej odhalíte dopředu. Vnitřnímu souboji dvou vrahů odlišných povah je věnována hlavní dějová linie, ty ostatní s ní povětšinou úzce souvisí a ve výsledku jde o mimořádně sevřené dílo, pro jehož plné vychutnání netřeba načínat druhou sérii (což stejně rád učiním). Dexter má tudíž víc než kterýkoliv jiný seriál blízko k (jednomu delšímu) filmu a jak už jsem naťuknul, pro dobu strávenou s ústředními hrdiny je výsledný zážitek mnohem silnější. Poslední tři epizody = takřka nepřetržité zatajování dechu. Atmosféru ne nepodobnou hodně temnému thrilleru typu Mlčení jehňátek naštěstí občas učinil snesitelnější nějaký ten drsnější vtípek. Smysl pro humor - celkem odvaha zakomponovat něco podobného do televizního produktu bohatého na rozřezávání lidských těl, nicméně seriál s ním funguje a těžko si představit, jak by fungoval bez něj. Bez Dexterových vnitřních monologů, vtipně glosujících třeba povahu ostatních postav, bez dvojsmyslných otázek a cynického řešení morálních dilemat. Možná jsem Dexterovi propadl až příliš, pravdou každopádně je, že na něm nedokážu najít jediný negativní prvek, což jej řadí i nad ty nejlepší z doposud viděných hraných seriálů (mj. nad Bratrstvo neohrožených, Pohotovost, Prison Break…). Nemohu vám tento skvost z produkční stáje čím dál nápadnější kabelové stanice Showtime (Californication, Huff, Weeds) nedoporučit. Počítejte však, že vás bude do svého nitra vtahovat pozvolna, někoho možná neosloví vůbec, za zkoušku ten potenciální zážitek každopádně stojí. Apendix: Jedním jednoduchým slovem geniální úvodní titulky mě pokaždé, opravdu pokaždé dokázaly překvapit nějakým detailem. 95% Druhá série: Dexter si udržuje vysoko nastavenou laťku kvality, jenom už mu schází údernost prvních epizod. Některé situace jsou příliš vykonstruované, chování některých postav příliš podřízené záměru scénáře a poslední epizoda byla v porovnání s poslední epizodou „jedničky“ dosti nevýrazná. Výrazně ubylo černého humoru a byl rozšířen rodinný aspekt, což je nemile svou korektností, která mi k Dexterovi vůbec nesedí. Na slušné čtyři hvězdičky to (velkou měrou díky samotné, neměně kvalitní postavě Dextera) ovšem stačí. Dojem stále výborný, také proto nemám odvahu jít do dalších sérií a riskovat, že dojde ke kvalitativnímu propadu. 85% Zajímavé komentáře: Isherwood, wipeout, Kalimero13, Zadri (03.01.2008) (méně) (více)

Možná je příliš bizarní držet palce sériovému vrahovi, ale to je nejspíš to, co dělá z tohoto seriálu výjimečnou, populární a celkem diskutabilní záležitost poslední doby. Kdo miluje detektivky, tak se mu budou dělat bubliny u nosu, protože tohle je napínavé jako prase a to vůbec netuším, jak obyčejně lze prasata napínat. UPDATE 27. 5. 2015: Jelikož vím, že všichni rádi čtou dlouhé komentáře, tak jsem se rozhodl důkladněji rozebrat jednotlivé série. Samozřejmě to prozrazuje děj i konec celé detektivky. PRVNÍ. 5* Seznámení s hlavními figurkami proběhne poměrně svižně a nenásilně. Od třetího dílu vás začnou pomalu a jistě zajímat a ke konci vám už samotný Dexter přiroste natolik k srdci, že už netrpělivě vyhlížíte další pokračování. Zjistíte, že jste svědky dramaticky kvalitního seriálu, který z televizní selanky vystupuje (kromě samotného téma) i zobrazováním bizarních vražd. DRUHÁ. 5* Pokud vám konec první sezóny přišel neskutečně napínavý, v druhé sezoně zjistíte, že to ještě nic nebylo. Zde si tvůrci už vyloženě hrají s vašimi nervy. Aby ne. Miláčkovi Dexterovi jsou objeveny téměř všechny mrtvoly, které dosud zdárně odhazoval do moře. (Anti)hrdina má teď za prdelí pěkně horkou koudel, zvlášť, když se jeho sestra Debra začala tahat s postarším agentem FBI, specialistou na tento „úlovek“. Na paty mu ale mnohem více šlape kolega, drsný seržant Doakes. Do toho se Dex zaplete s dalším sociopatem, žhářkou Lilou. On to samozřejmě vše bravurně vyřeší. Prostě všechny zabije. Dobře nejspíš chápe, že nejlepší obranou je protiútok. Byly to nervy a laťka zdvižená hodně vysoko. TŘETÍ. 4* Bylo otázkou, s čím přijdou tvůrci nyní, pokud by chtěli překonat výborné téma "odhalení Dextera". A přišli. Našli mu kamaráda, který by s ním hrozně rád vraždil v tandemu. Proč ne, navíc sám pan státní návladní, že ano?! Vysoká hra patriotů však končí jednoduše. Návladní Miguel Prado umírá a Elvíra se Soňou dožívají svůj život na statku v Cáchách. Karel se stal plukovníkem a jeho syn Bedřich byl přijat na hospodářskou školu. Šílenství Žofiino je tedy jediným tragickým tónem v celém tak rozmarném příběhu. ČTVRTÁ. 5* Protihráčem „Řezníkovi ze zálivu“ se stává vrah jménem Trinity. Je to chladnokrevný killer, který však na rozdíl od toho našeho vraždí pouze nevinné ženy a sprchuje se vařící vodou. Má však skvělé krytí a je vskutku nevypočitatelný. A než se Dexter naděje, Trinity zabíjí jeho manželku Ritu. Závěr této sezony je jářku strhující. Co si teď "řezník" počne s fakany na krku, že? PÁTÁ 3* Tato sezóna působí jen jako normální pokračování dobře rozjeté partie. Nepřináší nic, co jsme ještě neviděli, ani nevrhá hrdinu do natolik kritických situací, abychom se v nervech dávili popkornem. Najde si novou kamarádku, za prdelí má soukromé očko, hlavní protivník opět není jen tak někdo... Problémy se zase kupí a milý Dexter to znovu vyřeší po svém, všechny rozseká na kousky a hodí do moře. No bóže. Zde jsem i seriál přestal sledovat a dlouhý čas ho udatně ignoroval. Ale resty se musí dohánět a tak: ŠESTÁ 5* Říkal jsem si, kam ho cesty páně zavedou po pěti letech řádění v ulicích města, zda najde ještě víc super tvrdšího protivníka, a ono se tak vážně stalo. Duo podivínů, náboženských fanatiků, velice rádo aranžuje mrtvoly dle biblických výjevů a detektivové z Metro Miamy mají o zábavu postaráno. Dex koketuje s náboženstvím, což nádherně posouvá jeho charakter ve vývoji. Byla to lahůdka a finále, kdy byl odhalen Debrou... co vám budu povídat. Byla to pravá seriálová orgie. Co teď bude, když TO zjistila, že jo? SEDMÁ 3* Události na sebe nedají dlouho čekat a Debra, psychicky destabilizovaná kvůli hrůznému zjištění, padá do propasti osobní krize identity. Náš zabiják se bincá od rohu k rohu, žehlí problémy, dál si dělá svoje, a čeká, jak se co vyvine. Celá šou působí, jako kdyby tvůrcům docházel dech, jak se tak říká. Sice se opět zamiluje a to rovnou do sériové vražedkyně, ale to není právě nic nového, to už jsme viděli ve „dvojce“. Navíc se zdá, že se v této řadě objevuje mnohem víc dějově logických chyb, než obvykle. OSMÁ 5* Poslední sezóna završuje všechny předchozí, je důstojným zakončením. Miamy se stává pro Dextera horkou půdou a tak hodlá zmizet i se svou milou a outěžkem do Argentiny. V cestě mu však brání vražedná povinnost, sprovodit ze světa sobě rovného zabijáka, syna psycholožky Vogelové, která onehdy stála u stvoření jeho kodexu zabíjení. Stejná pravidla u svého syna však nezvládla a tak se jí to nyní vrací jako bumerang a synátor jí za to podřízne hrdlo. Finále nabírá neúprosné tempo a souboj s časem se obrací proti Dexterovi. Co bravurně zvládal v předchozích dobách, teď pokazí a stojí to život jeho sestry Deb. Opouští svou milou a syna. Stane se z něj osamělý vlk. Co lepšího bychom mohli přát, že? Osm let uteklo jako voda a fanoušci žánru mohou marně vyhlížet seriál, který by se alespoň tomuto trochu přiblížil. Dlužno dodat, že zakončení bylo velmi chytré. Svou postavu úplně vyřídili, ukončili, a přesto ji nechali žít a my můžeme už jen domýšlet, zda vraždí padouchy dál. (24.04.2011) (méně) (více)

1. série - 85% - V samém jádru jeden malý, příjemně gradující případ, ve kterém se kolem hlavního hrdiny děje nějak moc osobních náhod. A ve větším obrázku první krok sympaticky rafinovaného seriálu, který diváky opil sladkým pocitem, že ví víc než všichni kolem ústřední postavy, aby se zároveň nechali vést stopami neznámého vraha. Ve výsledku pak nenuceně pozvolná podívaná, která mě svého času zavedla do světa kabelových televizí a darovala mi divácky vděčného zločince s čistě logickým uvažováním a svým způsobem šlechetnými úmysly. Nic ale není černobílé a spousta zvratů teprve leží na cestě. 2. série - 90% - Chladná logika dostává trhliny kvůli živočišné síle v podobě lascivně působící cizinky, sympatie si každým dílem víc a víc krade nekompromisní Debra a v neposlední řadě si svoje místo na slunci zasluhuje i spanilá Julie Benz jako diváky zbytečně opovrhovaná Rita. Právě v této sezóně našli tvůrci onu ideální hranici, která jim na pěkných pár let dopředu zaručila pozici seriálu, který sleduje každý (a nebo se ho alespoň každou chvíli chystá sledovat začít). A nutno říct, že zaslouženě, protože dynamika vztahů Dexter-Doakes, Dexter-Lila nebo Debra-Lundy umí přikovat k obrazovce setsakra pevně. 3. série - 70% - Překvapivé klopýtnutí právě v době, kdy by měly všechny linky nabírat na síle. Laguerta i přes občas příliš okaté upřednostňování její důležitosti nezaujme a proti nezklamávající Debře nebo Ritě "tuším, ale víc raději vědět nechci" Bennett nemá šanci uspět. Sám Dexter pak bojuje s téměř anonymním nepřítelem a do dalšího snažení se pouští s poněkud problematickým sidekickem Miguelem. Právě tady, ve třetím roce miamských eskapád jsem dostal pocit, že scénář umí až nebezpečně zakolísat a v nesprávných rukou by mohl celý seriál skončit v nečekaně kalných vodách. Naštěstí se tak nestalo, Skinnerův případ byl ukončen se ctí a nezbývalo než čekat na trochu výživnější kořist. A nebylo třeba čekat dlouho. 4. série - 100% - Vrchol celé krvavé show, který co se týče nekompromisnosti, nervozity nebo lapání po dechu při nečekaných zvratech ani není možné překonat. Trinity Killer se stal pro Dextera symbolem, etalonem prvotřídního záporáka, kterému se každý následující jen bude snažit všemi silami přiblížit - a nikdy se mu to nepovede. Ve chvíli, kdy konečně fungují naplno i linky kolem Batisty nebo Joeyho Quinna, je rozhodnuto. Královská jízda s dech beroucím thrillerem v podobě finálového dílu jako pravděpodobně divácky nejoblíbenější trofej vítězné vitríny stanice Showtime. 5. série - 100% - Změna ústředního tvůrce poprvé a rovnou trefa do černého. Chip Johannessen si sice vyzkoušel roli vůdce na jediný rok, ale právě jím kormidlovaná sezóna je mou z celého seriálu nejoblíbenější. Půvabná Lumen, maniakální Jordan Chase a příjemně se proplétající vztahy jednotlivých hlavních i vedlejších postav mi zkrátka poskládali dohromady nerozbitný celek v čele se stále více polidštěným titulním hrdinou. Srdcové období, které bohužel nemohlo trvat navždy. 6. série - 80% - Změna ústředního tvůrce podruhé a začátek konce. Právě od příchodu Scotta Bucka na pozici showrunnera se některým slibným linkám přestaly dostávat pointy a v samotném Dexterovi se občas onen původní nečitelný hrdina rozpoznával jen velmi těžko. Naštěstí pořád dokonale funguje napětí i gradování jednotlivých zvratů a náboženský podtext také padl na nečekaně úrodnou půdu. Hodnocení tak níž neshazuje ani téměř již nesnesitelná Maria Laguerta (v žádném případě nic proti přesné Lauren Vélez), ani pocit, že některé látky by se neměly přepírat moc dlouho. 7. série - 80% - Nových klíčových postav jako na orloji a občas i spousta otazníků nad jednáním těch starých. Někdo vysloveně vadí (Louis, Nadia), někdo potěší (neselhávající Yvonne Strahovski jako Hannah) a někdo si trochu překvapivě krade každý díl pro sebe (Ray Stevenson a jeho nosorožčí sveřepost v kůži mafiána Sirka). Jako celek mě to i tentokrát baví natolik, že napětím poposedávám nejen na kraji křesla, ale občas už téměř na jeho opěradle, ale výsledné dojmy utíkají podobně jako loni snad i trochu do ztracena. Zatímco první série měly tempo rozvláčnější, ale v hlavě zůstávaly celé měsíce, sezóny novější - i přes srdceryvné nebo zcela klíčové události - nezvládají vyloženě ohromit. Zůstává tak jediná, ale o to zásadnější neznámá, tedy kvalita závěrečné várky krve, důkazů a monologů. Právě u Dextera totiž, snad více než u kteréhokoli jiného seriálu, závisí na kvalitě samotného finiše, aby podpořila či naopak shodila série předchozí. 8. série - 60% - Příjemné návraty, překvapující vysvětlovačky a pomalu se bortící domeček z karet. Co na začátku vypadá jako parafráze dřívějších námětů (Dexter jako mentor i žák) se ale posléze vlivem nefungujících vedlejších postav (Elway a maršál) zvrhne do poněkud tuctovější zápletky a co je nejhorší - do naháněčky s jednoznačně nejhorším záporákem. Že právě tento amatérsky jednající jedinec zatopí Dexovi, Deb i všem přítomným takovýmhle způsobem, považuji za regulérní scenáristický přehmat. Finální sezóna tak místo pocitu završení paradoxně působí jen jako řadová příhoda a je proto značným zklamáním. Vždyť i nijak neuzavřená série sedmá by jako finiš působila o něco osudověji, protože ke svým pointám alespoň nějakým způsobem postupně došla. Zato osmička jen pracuje kolem nových postav, v posledních dvou epizodách zkusí uzavřít vše, co se zavřít musí - a zbytek nechá ležet. Bez katarze vedlejších charakterů nebo odpovědí na palčivé otázky posledních let. Již nějakou dobu pozvolně mělněné nejvyšší hodnocení tak zákonitě mizí v nenávratnu a z konce diváckého kultu dělá zbytečně trpké sousto. Nechat nás po nejhorší epizodě vůbec čekat dlouhé roky na nápravu, bylo k zbláznění. V zimě 2021 ale vše odpuštěno. New Blood - 75% - Překvapivě samostatný projekt, který takhle odstřižený mnoha lety funguje o něco lépe než jako případná devátá sezóna. A na to, jak dlouho kolem jejího vzniku tvůrci našlapovali, jsou teď trochu jako sloni v porcelánu a ve chvíli, kdy mají přitvrdit, tak stojí na místě a když by se hodilo počkat, tak peláší honem kupředu, že se nestačím ani rozhlédnout a už je děj někde jinde. Nicméně co zůstává stejně, to je atmosféra, která i bez slunce a miamských pláží přináší zase tu paranoidní podívanou, ve které hlavní hrdina roztáčí napínavá kolečka do všech směrů. Vzývané i nenáviděné finále rozhodně není nejlepším dílem, naštěstí není ani tím nejhorším a s přehledem tak napravuje škody, které napáchala poslední epizoda o téměř dekádu dříve. Je jen škoda, že se právě tam spěchá zdaleka nejzběsileji, protože už v tu chvíli divák tuší, jak by mohl celý seriál skončit a jen váhá, kdo koho a s kým zabije, kdo a s kým kde zůstane a jen v takových rovnicích prohazuje figury. Protože ale tvůrci nechávají diváka tápat velmi dlouho, je ještě nějakých dvacet minut před koncem možné dosadit do takového hlavolamu takřka libovolné složení a když pak konečně dojde na lámání chleba, ztrácí v emocích tu tíhu, kterou se devět předchozích epizod snažilo nasávat. New Blood se tak nezařazuje mezi nejlepší sezóny, ale někam na úroveň třetí, šesté nebo sedmé, tedy těch dostatečně dobrých a tuze snadno sledovatelných, dosáhne až překvapivě snadno. Bez do očí bijících logických zkratek, kdy je hlavním postavám spousta věcí nevěrohodně usnadněna (viz velice příhodná konference nebo čím dál rychlejší dávání si dvou a dvou dohromady), bych byl ještě o třídu spokojenější, hlavní cíl se ale splnit podařilo. Seriál, který jsem ještě po páté sezóně považoval za jeden z nejlepších (minimálně z tehdy běžících), mi na svém prvním konci najednou byl úplně jedno, protože mi přišlo, že ze mě tvůrci dělají hlupáka. Teď mi jedno rozhodně není a vzpomínky na Dextera jako na celek se konečně zase patřičně rozjasnily. (30.01.2008) (méně) (více)