Královský omyl

Veskrze poučné - a stále aktuální pojednání ... o pravdě a o lži - a o způsobech, kterých užívají. A taky o převelice ostražitém, ale zároveň trochu bezradném čekání ... na vítězství jedné z nich. Neb chování vězně, jehož život je v sázce, je nadmíru matoucí, když nemíní přiznat zradu, jíž se nedopustil ... nedbajíce vlastního ani jakéhosi prezentovaného "vyššího" zájmu. Mezitím napětí stoupá, neb sémě nedůvěry padlo na úrodnou půdu, hbitě vyklíčilo - a proměnilo se v košatý strom, jehož mohutná koruna lehce zastínila chátrající, kdysi hrdé sídlo v zajetí pevných hradeb, které se vzepřely zubu času možná právě proto, aby mohly propůjčit svůj striktně ohraničený prostor k odhalení charakterů všech zúčastněných. (20.07.2022)

Netuším, proč zrovna tenhle film mi tak dlouho unikal, pokud jsem ho v minulém století náhodou neviděl... Samozřejmě Vláčil to není, jenže Daněk byl zručný filmař, a tak i pod jeho rukama vznikl působivý příběh. Černobíle syrové, neokázalé s vynikajícím hereckým obsazením, jaké se už dnes těžko ve filmu sejde. Smutné je, že tahle dobová alegorie je aktuálnější, než by se zdálo. Vskutku nadčasový příběh o tom, jak někdo si hodlá uhájit čest za každou cenu, ale jiný potřebuje lež pro dobro země. Hm, země. A mnich, který nic neví, nic neviděl, ale servilně se propůjčí k čemukoliv a odkývá cokoliv. Možná, že pro současného uspěchaného diváka je příběh Jindřicha z Lipé nudný, ale já si film užil až do konce. Pochválit musím také kameru, zjm. záběry na Jindřicha prohánějícího koně či plíživé záběry mapující interiéry hradu. Rovněž hudba, často jen na flétnu, navozovala patřičnou atmosféru. U podobných snímků mě nezajímá puntíčkářsky historická věrohodnost, tenhle film měl historii jen jako zástěrku, aby mohl ukázat na politické machinace. Machinace, kterých jsme se dodnes nezbavili... (23.12.2018)

Existují historické filmy u kterých je sice naprosto jasné, že tak jak je věc zobrazená to zcela určitě nebylo, ale stejně je to celé vlastně jedno, neboť autorova fikce je silnější a podmanivější než historická fakta. Tohle platí nejen o Formanově Amadeovi, ale kupodivu taky o tomhle dosti komorním filmovém dramatu. Vlastně je to konverzačka, byť v ne úplně typických kulisách. Práce s námětem připomene například Dialog s doprovodem děl. I taky Daněk vnáší do děje silné téma, tentokrát otázku pravdy a to navzdory historickým faktům. Paradoxnost celé situace vystoupí o to víc, když si uvědomíme, že nejen interpretace popsané epizody z historie středověkých Čech, ale i kulisy v niž se příběh odehrává jsou vlastně naprosto neadekvátní a v podstatě chybné. Stejně, jako ve sporu Jindřicha z Lipé s Vilémem z Valdeka, a jistě i Janem Lucemburským a Eliškou Přemyslovnou naprosto nešlo o pravdu nýbrž o boj o moc, ani pozdně gotický Švihov v žádném případě nemůže hrát roli raně gotického Týřova. Přesto se Daňkovi podařilo, nejen díky masivně uplatněným kulisám mohutné hradby a brány s několika hřebeny a padacím mostem, ale také díky podmanivě chycené všednodenní realitě středověké společnosti, vytvořit velmi sugestivní a živý obraz středověku. Samozřejmě na tom obrovský podíl má účast skvělých herců, výborná kamera a přesvědčivě vybudovaná psychologie postav. Vedle Vláčilovy Markéty Lazarové je tohle jistě nejsilnější zpřítomnění středověku v naší kinematografii. Celkový dojem: 90% (09.07.2015)

Moje dilema v hodnocení nebylo o nic menší, než dilema žalářníka o spolupráci s vězněm či samotného vězně k přiznání. Bývalý slavný hrad Týřov znovu ožívá, a to s příchodem politického vězně své doby. Situace je nastavena jasně a všichni se jí přizpůsobují. Podezřívavost mezi obyvateli Týřova roste, stejně jako strach ze zrady. Řešení? Rychlé a veřejné soudy "jen jestli jsme zabili toho pravého...". Souboj morální cti před sebou samým, síla kontrolované zpovědi, očištění vlastního svědomí lží a čekání na třicet hřiven. Naprosto brilantní Martin Růžek mi zde přijde jako takový mix Kozlíka a pana Lazara, Macháček ve své klasicky skvělé poloze a vše dolaďuje Jana Hlaváčová jako rozmarná a autoritativní kněžna s armádou služebnictva. Munzar a Vinklář jako služebníci boží mi přišli ne úplně ve své kůži, nicméně proradnost u jednoho a slabost svědomí u druhého sehráli výborně. Celkově skvělá dobová atmosféra a určitě nadprůměrné herectví. (20.03.2013)

Zobrazenie stredoveku ako absolútne temnej a krvilačnej doby sa mi mierne zajedalo už pri Markéte Lazarovej. Tu línia ukázania temného predobrazu súčasnosti pokračuje. Lazarová však bola prvá a obrazové i symbolické uchopenie bolo neporovnateľne lepšie.Chápem alegóriu na nečisté politické hry súčasnosti, ale prečo je vždy ukázané toto obdobie len a len ako doba temna, tmárstva desu ako z najkrvavejšieho krváku? Okrem toho Kráľovský omyl ponúka aj kráľovskú porciu zdĺhavej nudy. Jednoduchý príbeh nespravodlivo odsúdeného väzňa, akože komplikujú patetické reči prehrávajúcich hercov (raz krik, inokedy chrapľavý šepot), no v skutočnosti (ako zvyčajne) je možné len jedno z dvoch vyústení konfliktu: oslobodenie alebo odsúdenie. Politické intrigy, hry lásky a snahy o zachovanie čistého štítu vrchnosti tu sú, ale akosi zvláštne polopatisticky (zdanlivo komplikované spôsobom reči), celkove je to tak nejako o ničom - niečo ako menej vydarená esej. (05.02.2014)