Marcela

Inzeráty jsou na nic, o tom jsem, byla a budu přesvědčena. ___ Ráda bych, aby se na tento film dívali všichni muži, kteří tvrdí, že chtějí ženu přirozenou od přírody, a aby se potom podívali do zrcadla a hleděli si takovým tím hlubokým, přemýšlivým pohledem do svých vlastních krásných dokonalých očí. Kouzlo časosběrného je naprosté, dokonalé, nepřenosné, nepoužitelné nikde jinde. Pořád nevím, jak se na takové filmy dívat, já, fanynka všeho komponovaného, dělaného na efekt, obdivovatelka Charmse a Triera a Hanekeho a Pasoliniho a vůbec všech bizardních absurdních magických nereálných kompozic, které jsou (?) stejné jako život v této nejsyrovější podobě. Lze se podívat skutečnému člověku jako je Marcela do očí a říct mu, že v rámci umění lze vnímat lidi, kteří pojídají jiné lidi a vraždí, protože je to baví, a znásilňují, protože nemají odpoledne co dělat, jako všechny další jiné lidi, dívat se na ně bez zhnusení nebo dokonce cítit obdiv a respekt, že to tak někdo vymyslel a sepsal? Mohu psát po srmti svojí vlastní matky o smrti beze studu nad tím, co jsem to vlastně za člověka? Ale já o tom psala již za jejího života a takové věci mi připadaly jako nevyhnutelné. U Marcely nepřemýšlím nad Marcelou, aspoň já ne, není samojediná a není nijak neobvyklá, naopak ukazuje malost a zveřejňuje to, že takoví jsou všichni, všem se něco podobného děje, každý je takový, nikdo nevyčuhuje. Síla tohoto filmu (vyhýbám se označení dokument) je v tom, že vzbuzuje pochybnosti, vyrojují se otázky, nastolují dilemata, jak se podobnému životu vyhnout. Lze to vůbec udělat, lze si podržet jednu myšlenku po delší dobu nebo snad do konce života, je možné nezabřednout do vlastní neschopnosti a slabosti a nezabřednout do neschopnosti a slabosti ostatních a celého davu, který reprezentují? Chci říct, je člověk člověkem za každých okolností? Nevím, ale budu o tom přemýšlet. (26.06.2010)

Nejsilnější příběh, který byl i v manželských etudách, si přímo říkal o větší prostor. Paní Třeštíková mu ho poskytla. Po právu tento snímek získal svá ocenění. Marcela má scénář, který nemusel vymýšlet žádný pisálek, ale napsal ho sám život. Realita dokáže být někdy dost krutá. Režisérka moc dobře ví, co dělá. Jen tak dál. (17.12.2008)

Jako jediná z trojice Marcela, René a Katka, nemohla Marcela svůj osud ovlivnit a samam byla postavena před hotové události- a že těch špatných bylo nespočet, možná proto působí příběh Marcely z celé trojky nejvíc lidsky a soucítivě. Asi bych víc nedodával, jen že Marcele jsem fakt opravdu fandil až do konce. Helena Třeštíková si jako vždy zaslouží můj obdiv. (07.10.2010)

Na projekci filmu v Boskovicích byla i Helena Třeštíková, původně jsem se jí chtěl zeptat, zda se tím, že stopáž původní části oseká, přidá další pasáže a udělá z ní celovečerní dokument, neoslabí účinek na diváka, ale když jsem sledoval reakce svého kámoše Legase, věděl jsem, že tato moje otázka je zbytečná. Spíš se tím vyhodil "zbytečný balast" a zůstalo jen to nejdůležitější. Po snímku byla beseda s paní režisérkou a když jsem poznal, jak hodně jí o ty lidi, o kterých vypráví, jde, jak s nimi cítí a jak je nadšená třeba ze spontánní sbírky, jež započala po odvysílání příběhu Marcely v televizi, nemohu dát hodnocení menší, než to stoprocentní. (27.04.2007)

Silné. To je myslím velmi vystížné a další slova už by jen byly malinké tečky někde v dáli. Ikdyž musím vyjádřit mírné zklamání nad tím, že jaksi "nové" či "jiné" osudy Marcely nedostaly v tomto samostaném filmu tedy moc prostoru. Je to v podtatě naprosto stejné, jako byly etudy po dvaceti letech. No nicméně, co je moje zklamání proti nepříznivému osudu Marcely... [9/1O] (Marcela, CZE, dokument) (06.08.2008)