Toy Story 3: Příběh hraček

Kdepak asi skončily moje hračky z dětství? Loni jsem se rozloučil s jednou z posledních, medvědem, kterého jsem dostal cca před 40 lety. Byl už notně vypelichaný a poškubaný. Zvěčnil jsem si jej foťákem na památku a pak... jsem ho opustil. Vlastně až do tohoto filmu jsem si to ani nijak neuvědomoval, ale teď si říkám: Neublížil jsem mu? Ty auta na dálkové ovládání, co mi leží ve sklepě prostě musím znovu zprovoznit a dám je na hraní svým klukům. A budu hlídat, aby s nimi zacházeli s respektem. (Ano, není to přímo komentář k filmu, ale spíše komentář k mým pocitům po jeho shlédnutí. Už holt stárnu a měkkosrdcatím. :-( ) (20.03.2012)

Vedle chybějícího nadšení se naštěstí nedostavilo ani zklamání. Novým eskapádám Woodyho a Buzze Rakeťáka chybí efektivnější rozjezd a větší důraz na akční scény, a tak v jejich novém dobrodružství čeká diváka to nejlepší na samotném začátku a potom až na úplném konci. Temné ladění příběhu a slušné množství uspokojujích gagů je fajn, ale pro zmlsané oko kritikovo je potřeba nabídnout toho mnohem víc! Je to jasné: nejsladší zadostiučinění si z kina odnesou rodinky s menšími dětmi, ti ostatní dostanou "jen" nadprůměrný animák od zavedeného týmu profesionálů. Nerad bych tvrdil, že hopsající lampičce nějak záhadně dochází dech, a tak si na opodstatněnější lamentování počkám do jejich dalšího dítka (opět za rok v létě - Cars 2), ve které tímto vkládám nemalé naděje... (21.06.2010)

Nemůžu si pomoct, ale myslím si, že byla dobrá volba po tolika letech udělat nový film o hračkách. Mělo to příjemný nádech nostalgie a navíc se povedl i děj, který u většiny pokračování není to pravé ořechové. Tady to šlapalo a bavilo mě to až do závěrečných titulků. Povedený animák a skvělý návrat legendy. (01.09.2013)

„Kam si sa vybral, Zemiak?“ – „Pre teba PÁN Zemiak.“ S Woodym, Buzzom, manželmi Krumpľovcami, dinosaurom, Pánom Prasiatkom, mariňákmi drsného seržanta (R. Lee Ermey) a hlúpo kúzelnou Barbie, sme prežili nemalú časť svojich životov – 15 rokov nie je málo. Je v tom niečo z nostalgie, melanchólie, je tam smútok i zvláštna pachuť z niektorých etáp našich životov, kedy nie vždy všetko skončilo fajn len preto, že sme si to priali. Niektoré filmy to proste dokážu, stanú sa tak trocha súčasťou našich ozajstných a reálnych životov. Pokiaľ ste na Woodyho a Buzzových dobrodružstvách boli v rokoch 1995 a 1999 v kine, bude pre vás cťou pozrieť si záver trilógie. Je presne taký, aký mal byť. Hravý, rozkošný, plný nápadov... a smutný. Viac v mojej recenzii na Recenzie.org. (09.12.2010)

Tak vám nevím - neměl bych se na ty americké animáče zlobit, že stále zřetelněji tíhnou k realistické grafice a svou animovanou formu využívají hlavně k tomu, aby mohly na diváka sypat jednu vlnu atrakcí za druhou a přimíchávat do tolik kýblů ťuťu nuňu roztomilosti, že by to hraná forma neunesla a asi by se dojetím roztekla? Asi ne, protože tolik nápaditosti, filmařské bravury a napětí, kolik nabízí Toy Story 3, se hned tak v nějakém hraném blockbusteru nevidí. ___________ P.S: Vysvětlí mi někdo, jestli je Svěrák věstec nebo vlastník stroje času, nebo jak on to vlastně dělá, že vždycky když natočí nějaký film, tak se o pár dní později objeví nějaký velkolepý spektákl s množstvím podobných prvků? :) (24.06.2010)