Náklad 200

Epický film plný atmosféry, ryze ruského světa plného svých specifik, které neznalý Evropan nemůže pochopit. Dějové linie několika nesourodých postav se v jistý tragický kratičký večer protnou a vytvoří se brutální sled událostí, které drží v rukou šílený policejní kapitán / úchyl / sadista / sociopat. Trochu v tom nacházím Palahniukovitý nevyhnutelný existencionalismus, trochu sadistický volný pád v podání Funny Games (1997). (28.10.2018)

Hodně podivný film. Tenhle přetažený částečně absurdní styl mi moc nesedí, ale i tak stojí za to film vidět. Člověk by asi na to měl mít i náladu. Závěrečná "účtovací" scéna je výborná...přesně zobrazila Sovětský Svaz. Ušmudlaní, opilí a otupělí lidé ve špinavém odlidštěném prostředí...to je zážitek sám pro sebe. (15.08.2009)

Mám rád súčasnú ruskú kinematografiu, jej rozdielnosť a svojskú originalitu. Gruz 200 bol prvý film od Balabanova, ktorý som mal možnosť zhliadnuť a o deji som vopred nič nevedel. Absurdná snímka o absurdnej dobe začína pomerne nezaujímavo, no s blížiacim sa záverom sa stále viac zintenzívňuje príval scén, ktoré testujú divákovu únosnosť. Balabanov diváka nešetrí, zobrazuje strohú, šedivú ruskú realitu, bezcitné postavy a nezmyselné činy. Snímka, ktorá vás najviac pohltí ak o dianí vo filme budete vedieť čo najmenej, no taktiež snímka, ktorú mnohí zavrhnú so zhnusením v tvári. Najdesivejší je fakt, že vznikla podľa skutočných udalostí. (16.01.2009)

No pár drsných filmů jsem už viděla, ale po tomhle jsem měla problém s usínáním...Rozkládající se mrtvolky v posteli nejsou úplně to pravé. Filmu dodává velkou přidanou hodnotu, že je inspirován skutečnými události z roku 1984. Válkou ovlivněné chování lidí, všeobecný strach, paranoia, to vše nahrává na dusnou atmosféru a bezútěšnost celého příběhu. Hláška "Máme tu mouchy" mě bude ještě dlouho strašit.. (30.03.2009)

Pravdivá poetická sonda do života krásných, duševně zcela nepoškozených, inteligentních, vzdělaných a bezelstně milých lidí, žijících v nádherném městě a ve skvělé době, která nejednomu citlivému snílkovi či beznadějnému romantikovi vyloudí na tváři šťastný úsměv a naplní jej nadějí, že láska, moudrost, kultivovanost a filantropie ještě zcela z té naší hroudy nevymizely. Mimořádně něžné dílo plné citu, porozumění a lidské vzájemnosti, v němž se sqostně snoubí úchvatná estetika s čirým dobrem a po jehož zhlédnutí budete přetékající optimismem mít neodolatelnou chuť žít výhradně dle okřídleného kréda doktora Horatia „Carpe diazepam“. Tak příjemnou zábavu, miláčkové! (26.04.2023)