Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Thriller Afterwards je natočen podle novely "Et apres..." francouzského spisovatele Guillauma Mussa. Nathan Del Amicoc (Romain Duris) je vynikající a úspěšný newyorský právník. Jeho osobní život je však chmurný od té doby, co se rozvedl s Claire (Evangeline Lilly), jeho jedinou láskou. Až do chvíle, kdy potká záhadného doktora Garretta Goodriche (John Malkovich), jenž se mu představuje jako "posel". Goodrich tvrdí, že dokáže pomocí svých smyslů určit, kdy jistí lidé zemřou a že je poslán, aby jim pomohl, dokud není pozdě. Nathan mu nevěří ani slovo, ovšem brzy poté je svědkem několika znepokoujících událostí, jež Goodrichova slova potvrdí. (Banger888)

(více)

Recenze (70)

Viktooorka 

všechny recenze uživatele

Kdybyste měli možnost dozvědět se, že Váš život se chýlí ke konci, chtěli byste to vědět? A co teprve kdybyste měli možnost vidět, že se někomu chýlí život ke konci, jak byste s tím naložili? Dar nebo prokletí? To je otázka hodna odpovědi. Afterwards se o odpověď pokusil a velice solidně ji zdolal. Smutná, těžká, citlivá a jemná životní situace hlavního hrdiny mě tížila jako jeho, ale pomocí nádherné hudby zároveň unášela do oblak. Kontrast, který mě pořádně zasáhl. ()

hellstruck 

všechny recenze uživatele

Nikdo nemá moc nad hodinou své smrti. Ale jen protože zemřeme, neznamená to, že přestaneme existovat...Pěkný film, avšak to líné tempo mě vyloženě udolalo. Doprovodná hudba je pomalu silnější než celý příběh. Přesto mě dobrý zážitek tak úplně neminul, spíše obešel. Evangeline je krásná a talentovaná, jen škoda, že v tomto dramatu fungovala spíše jako ozdoba. Film mi potvrdil jediné - jak starý dobrý Seagal pravil, předtucha smrti je vskutku horší, než smrt samotná.. ()

Reklama

Adramelech 

všechny recenze uživatele

Obstojně natočený pochmurný esoterický slaďák. Celé se to točí kolem tématu smrti, tak kdo to nesnáší, ať se na to raději nekouká. To brnkání na emoce je místy trochu nepříjemné. Zaujala mě tato promluva: „Před deseti lety mu zemřel táta. Čekal na vlak jako každý večer. Měl dobrou práci, šťastnou rodinu. A jednoho večera už toho měl dost. A když přijížděl vlak, skočil.“ Že by dobrá práce a šťastná rodina dala člověku natolik zabrat, že by to raději zabalil? Mně se to nějak nezdá. Přikládám záznam tematicky korespondujícího snu. - - - Sen o mrtvých (v noci z 23. na 24. června 2003) - - -     Přistěhoval jsem se do městečka, kde dochází ke zvláštnímu jevu: jednou za rok se do něj vracejí mrtví. Tento den právě nastal. Lidé mi říkají, že mrtví se domnívají, že žijí v Maroku, a proto přijíždějí lodí. Také se dovídám, že paměť mrtvých je porušena, takže většinou nepoznávají své blízké. Pak někdo volá, že už jedou. Vyhlédnu z okna a vidím, jak vzduchem pluje obrovská plachetnice.      Jdeme ven přivítat mrtvé. Jsou jich plné ulice, ale není je vidět. Z četných stop, které na zemi zanechávají, lze však poznat, že si se zájmem prohlížejí městečko i lidi. Teprve večer přicházejí někteří mrtví hmotně a viditelně, vždy po stejné silnici, a štěkotem je pokaždé vítá velký černý pes. Ten je i dnes přítomen, ale chrápe jak zabitý, takže to za něj musí odštěkat nějaký ratlík. Mrtví přicházejí, není jich nijak mnoho, a všichni vypadají dobře a zdravě. Shromažďují se v jakési čekárně. Mluvím s jedním z nich, je to asi pětadvacetiletý muž sportovního typu. Lituje, že nedokáže poznat své rodiče. Pak upoutá moji pozornost asi třicetiletá elegantní žena. Podobá se A. K., kterou jsem před dvaceti lety velmi miloval. Má s sebou jakési okultní komiksy, které si asi vzala jako čtení na cestu. Požádám ji, zda bych mohl do časopisů nahlédnout. Půjčí mi je, ale zklamaně zjišťuji, že je to dost povrchní četba. Ptám se, jaká vážná hermetická díla se studují na druhé straně. Žena si nemůže vzpomenout (ztráta paměti), ale ví si rady. Stočí do kruhu stéblo trávy a dvěma prsty druhé ruky sáhne do prázdného prostoru. Uchopí myšlenku a vysloví jméno, které jsem v životě neslyšel. Jméno však zní podobně jako Aleister Crowley. Ptám se, jestli neměla na mysli jeho. „Ale jistě, že Crowley,“ říká žena, „já jsem to jen nějak popletla.“ Potěší mně, že Therionova díla jsou studována i na druhé straně.      Hovoříme, čas ubíhá a blíží se doba, kdy se mrtví budou muset vrátit. Žena se náhle rozpomene, že by ještě ráda něco stihla, a začne se svlékat. Děj zde nebývá na dramatičnosti a odehrává se v jakýchsi sekvencích. Žena si začne stahovat halenku, obraz na chvíli znehybní, a pak už je nahoře obnažená. Vše vidím chvílemi rozostřeně, chvílemi zase s úžasnou, nadpřirozenou jasností, neboť kolem její postavy probleskuje jakási numinózní záře. Nakonec leží žena na podlaze, nahá a s roztaženýma nohama: není čas na formality.      Docela rád bych jí vyhověl, neboť se mi vysloveně líbí, ale styk s obyvatelkou druhé strany mi přece jen přijde na pováženou. Jdu se tedy raději do vedlejší místnosti zeptat domorodců, jak to v takových případech chodí a co je tady zvykem. „Ale to nesmíš, když jsi s mrtvými v kontaktu poprvé,“ vyděsí se starší muž, jehož žádám o radu, „to bys taky umřel.“ Jde se mnou a vysvětluje ženě, že jsem tedy teprve od března. „A sakra, to jsem nevěděla,“ řekne žena a začne se zklamaně oblékat. () (méně) (více)

Big Bear 

všechny recenze uživatele

Uh.. tak tohle mně zase dostalo. Já tyhle filmy na toto téma rád. Příběh klade důraz na jednoduchou skutečnost. Važte si aždé minuty se svými blízkými, protože čas, který tu máte je dar. A my navíc máme možnost pamatovat si všechny krásné věci co jsme zažili a ty zlé časem vytěsňovat. Snímek neřeší co se děje pak, když překročíte onu hranici mezi životem a smrtí. Nečekejte žádné Jak přicházejí sny. Tohle je spíše ve stylu Města andělů. Malkovich tu byl skvělý i ten jeho klidný hlas. Prostě role jak pro něj. Krásnou Evangeline zbožňuji už od odb co s letem Oceanic nedobrovolně spadla s ostatními Ztracenými na ostrov Duris se skvěle hodil do role arogantního advokáta. Kamera nádherná a nakonec samozřejmě veliká poklona panu Desplatovi. Neskutečná věc ta jeho hudba! Ať už něco je, nebo není.. Ať už nám někdo slibuje, že ten skutečný život je teprve tam... Myslím, že nikdo nic nezkazí i kdyby pak už nic nebylo, kdybychom si své životy tady, žili je naplno pro sebe i pro ostatní. Možná, že ty krásné vzpomínky, případně věci co jsme vybudovali pak budou budou to jediné, co po nás zůstane. Já dávám za 5 rozkvetlých pouštních květů ! * * * * * ()

bozka10 

všechny recenze uživatele

Veľmi príjemne plynúca dráma,s ťažkou témou, veľmi pekne rozpravaná a prezentovaná, myšlienkovitá a hĺbavá o tvrdej realite života v ktorom nevieš deň ani hodinu kedy sa vypne vypínač a je koniec.Napriek dosť vážnej tematike som si celkom oddýchol a veľmi pekne sa nato pozeralo.Nieco na zamyslenie a určenia priorít, ktoré sú v živote ozaj dôležité. ()

Galerie (37)

Zajímavosti (3)

  • Inšpiráciu pre natočenie snímky dostal režisér Gilles Bourdos ihneď po tom, čo dočítal novelu "Et apres..." od francouzského spisovatele Guillauma Mussa. (MikaelSVK)
  • Celosvětová premiéra proběhla 7. září 2008 na Mezinárodním filmovém festivalu v Torontu. (BMW12)
  • Filmovanie snímky prebiehalo v kanadskej provincii Quebec, v amerických štátoch Nové Mexiko a Texas a taktiež v meste New York. (MikaelSVK)

Reklama

Reklama