Kurz negativního myšlení

Dříve než film jsem viděl divadelní hru, která byla napsána právě podle tohoto filmu. A musím říct, že ztvárnění Švandova divadla se mi líbilo o něco víc. Zejména Michal Dlouhý podal pro mě nezapomenutelný výkon. To však nic nemění na tom, že se jedná o výborný film, popisující problematiku života handicapovaných lidí a toho, že zdravý člověk nikdy nemůže pochopit v plné míře jejich pocity. Co se týče hodnocení, filmu dávám 4*, divadelnímu představení ve Švandově divadle jasných 5*! (13.05.2011)

Působivé poselství o tom, že kurs negativního myšlení vám může dát mnohem víc než kurs myšlení pozitivního. V některých okamžicích film balancuje na (velmi ostré) hraně mezi silným dramatem a černou komedií, ale (alespoň pro mne) ji naštěstí nikdy nepřekročil (a myslím si, že hledat, pěstovat a vychutnávat si v něm komediální linku je úkol pouze pro cynika). Slušné nebo i skvělé herecké výkony, dobře padnoucí hudba, neodhadnutelný vývoj děje a mnohovrstevný pohled na život hendikepovaného, ale i těch, kteří s ním sdílejí jeho osud. Film měl ale skončit o dvě minuty dříve, před návratem možná nejvíce postižené. (12.10.2008)

Tak nějak si představuji, jak to dopadne, když je v člověku nevybalancovaná energie, ať příliš pozitivní nebo negativní, energie, která se tlačí ven z těla a výsledkem tohoto velice složitého procesu je život jako na houpačce, ode zdi ke zdi a nemluvě o tom, jak to vypadá, když se tyto protipóly střetnou, což krásně bylo zpracováno do tohoto filmu. (12.08.2010)

Mám rád tyhle severské depresivní tragikomedie, obecně je z nich cítit život, který má nedostatek světla a slunce. Kurz negativního myšlení má ovšem ještě jiný rozměr, a to konkrétní životní tragedie - pohybové omezení života ochrnutých lidí a z toho plynoucí psychické trauma. Není to snímek tak syrový, jak by se od zástupce severské kinematografie dalo čekat, žádné Dogma 95, je naopak do jisté míry stylizovaný, ba dokonce vykalkulovaný, ale to je překvapivě ku prospěchu - tvůrci sice kalkulují se vzedmutím lidských emocí, ale nejde jim o manipulaci s divákem, ale o poukázání na vážné a tak trochu opomíjené téma, a to hodně osobitým způsobem. Nejsilnější devizou je skutečně hodně černý humor a nadstandardní herecké výkony, příběh sám není prvořadý, mnohem silnější je kontext, prostředí a společnost lidí, ve které se vše odehrává. Kurz negativního myšlení není sice úplná špička svého žánru, ale díky svému obsahu je to stále skutečně hodně silný film, který se vyplatí vidět (a možná vlastně spíše zažít...ale jen na těch 79 minut...) (06.12.2009)

Příběh z invalidovny v severském pojetí.  V záměrně šokujících okamžicích (ne)příjemně upřímné a úsměv vyvolávající ve zcela nepřístojných situacích. V této rovině je Kurz negativního myšlení moc fajn a přesně tam, kde bych ho čekal. Na druhou stranu by bylo rovněž fajn, když už jsme k sobě tak upřímní a umíme strhávat masky falešného pozitivismu, si přiznat, že když už jsme v té prdeli, tak si tam chvíli pobudem, a to i když se ožerem, zfetujem se a zašukáme si.  Ale dobrý konce mám vlastně rád  a co si budeme povídat, s Geirrovou manželkou bych si je i užil. (16.01.2022)