Labyrint lží

Svižné, napínavé, ale trochu nedopečené. Oceňuju cynickej pohled na svět špionáže, kdy i ti hodní jednají podle hesla účel světí prostředky a neštítí se docela svinskejch metod. Úvodní naháněčka s vrtulníky je dobře a realisticky natočená, DiCaprio pálí ze škorpióna (holt zbraně jsou u nás prvotřídní) a tahaj mu cizí kosti z ruky. Ale od té chvíle film (resp. scénář) občas působí nedodělaně (Ferris si významně schovává kousek kosti aniž by to dál v ději figurovalo, Ferris si v nebezpečné oblasti nabrnkává známost o níž nic neví) a zkratkovitě (Al-Saleem se nechá okecat a chytit teda hodně primitivně). Naštěstí dynamika děje a herci (především Strong) to zachraňují tam, kde by mozek diváka mohl začít klást nepříjemné otázky. Takže ve výsledku čtyřka, i když hodně s odřenýma ušima a já na starý kolena (jeho starý kolena) začínám mít Scotta skoro rád. (01.12.2008)

Labyrint lží stojí přesně na půli cesty mezi divácky vděčnou popkornovkou a thrillerem, který chce analyzovat, provokovat a má poněkud vyšší ambice. Podle hodnocení většiny uživatelů CSFD se ale Ridley Scott tímhle rozkročením moc nezavděčil, protože popkorňákům schází větší akce, švih a bombastické scény, příznivci artu zase vyčítají určitou povrchnost, nedodělanost a klišovitost. Za sebe můžu říct, že mě Scott velice příjemně překvapil a osobně tenhle kousek řadím před pro mě poněkud odtažitě natočeného Amerického gangstera. Labyrint lží řadím v jeho filmografii na třetí místo za Vetřelce a Blade Runnera, ke kterým mě přece jen váže oblíbenost sci-fi žánru. Tenhle film se může opřít o kvalitní scénář, špičkovou režii a skvělé herce a jako celek šlape bez vážnějších zaškobrtnutí. Mohl bych pochopitelně vytknout pár drobností, ale kdybych měl totéž udělat řadě jeho žánrových souputníků, hodně slavných filmů bych musel poslat do odpadu. Takový thriller jako Jeden musí z kola ven samozřejmě Labyrint lží překonává, pokud jde o smysl pro detail a atmosféru, ale to je přece jen poněkud jiný subžánr a snímek, který směřuje úplně jinam. Celkový dojem: 90 %. Po brutálním průšvihu s Prometheem si to u mě Ridley zase vyžehlil... (18.11.2012)

Tak tohle jsi Ridley odflákl! Šel jsi do toho moc brzo, ani ne po roce ses rozhodl vytáhnout další velkofilm do boje, a to je ta chyba. Nesoustředil ses, netáhls to do konce, film působí rozhrkaně, zbrkle a tak neosobně. Přesto Labyrint lží funguje jako skvělý thriller, který je dokonale promazán, všechno je na svém místě, ale nedokázal vyvolat nějaké emoce, rozproudit to a ten závěr. Bylo mi vlasně šumák, jestli umře nebo bude s Aishou (špatně vystavěný vztah s ní). __ Čtyři hvězdičky si však zaslouží, skvělý DiCaprio, dvorní herec Crowe taktéž a největším překvapením byl Mark Strong. Zajímavý scénář. (28.12.2008)

Je to zvlastni, ale ac vim, ze me tento snimek neoslovil nicim novym ci inovativnim, pri zaverecnych titulcich jsem z nej mel neuveritelne dobry pocit, ktery pretrvava nadale. Mozna je to naivni, dalsi zplostely pohled na svet tajnych agentu a americkych spionaznich agentur. Ale i pres nektere mezery ve scenari je pribeh kompaktni, nenasilny a i romanticka linka je decentne a vyvazene zakomponovana, bez nejakych prebytecnych emoci, kterym by divak stejne neuveril. K tomu si pripoctete akuratne davkovanou akci a mimoradne "civilne" hrajiciho Crowea, jehoz postava je i pres celkem malo prostoru stejne hlavni jako ta DiCapriova (ten tu naopak zase svoje gesta prehrava jak jsme na nej zvykli, vyjimka z Chyt me kdyz to dokazes se opetne nekona). Celkem prijemne prekvapeni. (02.02.2009)

Protiklady konfrontující šachová partie malých (v terénu) a velkých (v pohodlném křesle), neklidný ethos válečného zpravodaje ustavený v nasnímání akčních scén, nezbytná milostná douška, herecky stále vyspělejší Leonardo DiCaprio, fyzicky stále robustnější Russell Crowe, horentní sumy za mezikontinentální hovory placené vstřícnou americkou vládou, deus ex machina, nadužívané a otravné transfokování jako jedna z mnoha Scottových autorských stop (blahoslaveni budiž zapřísáhlí odpůrci transfokace, kteří se k ní uchylují pouze jako k nezbytnému vyjádření dobových konvencí - viz např. Spielberg), poctivost, řemeslná bytelnost a oldschoolovost a bez varování se vracející dějové déjà vu. Zhuštěno do jedné věty: Nic, co by pohnulo kinematografickým světem, ale minimálně kvůli Scottově reputaci stojící za zkoušku._____Vrcholem pomalu se ustavujícího svébytného "žánru" reagujícího na problematiku obestírající Střední východ je stále a pořád komplexní a konzumu se vzpírající Syriana. A překvapivě i Ridleyho neméně slavný bratr Tony rozehrál ve svém Spy Game špiónskou šarádu s mnohem větším elánem a přehledem. (04.02.2009)