Režie:
Jean BeckerKamera:
Jean-Marie DreujouHrají:
Daniel Auteuil, Jean-Pierre Darroussin, Fanny Cottençon, Alexia Barlier, Hiam Abbass, Élodie Navarre, Roger van Hool, Bernard Crombey, Nicolas Vaude (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Komediálny príbeh o priateľstve medzi dvomi celkom odlišnými mužmi... Úspešný maliar opúšťa Paríž a vracia sa do rodnej dediny v strednom Francúzsku. Dom, ktorý zdedil po rodičoch, obklopuje pozemok, na ktorého obrábanie nemá ani talent ani chuť, podá teda inzerát, v ktorom hľadá záhradníka. Na jeho veľké prekvapenie sa mu ozve dávny kamarát zo základnej školy. Jeho celkom odlišná životná skúsenosť a ňou ovplyvnený pohľad na svet otvára mužovi z veľkomesta úplne nové životné obzory... (RTVS)
(více)Videa (1)
Recenze (86)
Reziser Jean Becker /Sympaticky dareba/ natocil sympaticku spolocensku konzervacku, v ktorej vladne Daniel Auteuil /Jean od Floretty, Manon od Pramene, Valka Policajtu/ a Jean-Pierre Darroussin /Prilis dlouhe Zasnuby, Umira se jen dvakrat/. Je to jeden z tych filmov, kde chyba dejova linia, ale dialogy su namakane, vidiecke realie centralneho Francuzska su fascinujuce a napriek minutazi 110 minut film dobre a rychlo uplynie. Prosim viac takychto oddychoviek : 88 % ()
Zdánlivě obyčejná konverzace o zdánlivě obyčejných věcech ... ze kterých si můžete poskládat zdánlivě obyčejný život. Je empatická - jak jinak, když ji zahřívá prosté a nezkažené venkovské slunce ... ale na druhou stranu je taky maličko nezáživná - jakoby se jí stýskalo po opojných světlech velkoměsta ... takže je třeba ji v závěru náležitě zdramatizovat, aby mírně znuděný divák čirou náhodou neusnul. Jenomže ----- !!! MOŽNÝ SPOILER !!! ----- pomalu, ale jistě začínám být trochu alergická na ty nenápadné, navenek poklidné snímky, kde zčista jasna - a se zřejmým úmyslem - vstupuje do děje TA nemoc, která je noční můrou každého ... nebo alespoň převážné většiny z nás. Vím, že je to čistě můj problém, ale nemůžu si pomoct - jeho důsledkem jsou jen 3 *. Výstižný komentář: Subjektiv ()
Pro mě úžasný film, potvrzující jednak že v jednoduchosti je krása a druhak že Francouzi umí pořád ještě točit nejlepší filmy o přátelství....A ten dům! A ta zahrada! A ty obrazy! Nádhera! Podobný dojem, neumím ho popsat, snad to že ty nejprostší věci jsou nejlepší a že lidi nejsou tak špatní, ve mě zanechal Příběh Alvina Straighta. ()
Na první pohled nevyrovnaná dvojice. Profesor, umělec ošlehaný Pařížským vzduchem, hýčkaný slečnami s mnohými životními zkušenostmi, který je však tak trochu unaven životem. Na druhé straně prostý človíček od dráhy, bez vzdělání, ale se zdravým selským rozumem . Žijící celý čas ve vísce, kde se narodil, stereotypně, bez vzrušení a nevšedních zážitků, přesto má ze života radost. Hned od jejich prvního setkání cítíte jejich rezonanci. Dialogy, které se mezi nimi odvíjejí je navzájem obohacují . Postupně vzniká pevné chlapské přátelství mezi pány Barvičkou a Zahradou. Poetický, čistý, krásný Francouzský film, který má co říct. ()
Bohém z Paříže se nastěhuje do rodného domu v jakési zapadlé vísce, je poměrně dost nepraktický, což se od umělce, tj. malíře, ani vlastně očekávat nedá, aby praktický byl, a tak si dá inzerát.. Překvapením je pro něj setkání s bývalým spolužákem, s nímž se jako malý kluk kamarádil, no a že se desítky let neviděli, je toho hodně k vyprávění.. Jedná se o takovou laskavou, vlídnou, veskrze příjemnou záležitost, místy dojemnou, místy bolavou, s odzbrojujícím přesahem v samotném závěru a fakt, že byl očekávaný, na tom nic nemění.. Oba pánové skvělí, jak Daniel Auteuil, tak Jean-Pierre Darroussin, poklona.. ()
Reklama