Kainova výchova

Koulející se pomeranče, kočárek s dítětem v ohrožení, uctivé kroužení kolem Hitche a 254 vteřin dlouhý long steady-cam shot. No jasně, Brian De Palma.. John Lithgow 5x jinak jako vícečetná osobnost přesvědčivý, jakmile však zmizlo na Normanův způsob auto v močálu, odporoučelo se ve zbytku filmu někam do dáli i smysluplné a inteligentní rozuzlení. Jako by režisér příliš často během natáčení odbíhal z placu do svého karavanu za maminkou s parukou.. (22.02.2010)

De Palmovy filmy mi z valné většiny připadají rozkecané a nudné až k neuvěření. Ale při exkurzi do chorého mozku toho hnědovlasého pána s příčeskem mi opravdu zatrnulo. Došlo mi, že schizofrenie je prevít a naléhání paní doktorky v Centru krizové intervence nebyl jen zvrácený pokus o žert. A já jsem si bláhově myslel, že ta žhnoucí koňská lebka, co se mi vznáší nad hlavou a v noci na mě křičí „Zabij tu kurvu!“, je kámoš. (13.12.2011)

Brian De Palma ve svých filmových dítkách sice vykrádá Hitchcocka, ale pravdou je, že tyhle thrillery, často o poruchách osobnosti, mu svědčí jako málo komu. De Palma je hračička a velký detailista, což je naprosto odzbrojující kombinace, díky které si můžeme vychutnat mnohdy fascinující obrazy a kamerové hrátky, něco jako střihem nepřerušený čtyřminutový záběr několika postav, které společně procházejí několika patrovou budovou. Je sice pravda, že samotné závěry nemá nijak šokující a plné překvapivých zvratů, což byl problém i u staršího snímku Oblečen na zabíjení, ale jenom kvůli tomu na jeho filmy nekoukám. Výbornou volbou bylo obsazení Johna Lihtgowa do hlavní role Cartera Nixe, jehož rozštěpění na několik rozdílných osob jsem mu sežral i s navijákem. Jeho precizní práce s prudkými změnami ve tváři, zabarvení hlasu nebo řečí těla si u mě vyžádalo ocenění nejvyšší. A když navíc vzpomenu hudebního mistra Pina Donaggia, není o čem diskutovat. (14.05.2011)

Tak tohle jsem si užil. Brian De Palma znásilňuje Hitchcocka ( a to doslova ), podráží diváka, opouští žánrová pravidla a já se skvěle bavím, s občasným příjemným mrazením v zádech a úsměvem na rtech ( přímé citace z Psycha ). Dočkal jsem se i De Palmových obsesí monitory ( obecně voyeurství ) a dlouhých steadicam záběrů ( ten nejdelší má těměř 4 minuty ). A samozřejmě nějaké ty vracečky. Brát to jako seriózní thriller/horor je fatální chyba! Pobavte se! Zásadní pro vvychutnání nebo odvrhnutí tohoto filmu je to, do jaké míry jste ochotni přistoupit na De Palmovu hru, kde je pro vás míra "tak tohle už ne." Závěrečná scéna je lahůdka!!! -- Sám Quentin Tarantino na bonusovém disku k Pulp Fiction ( rozhovor s Charlie Rosem, 31. minuta ) říká, že se u tohoto filmu skvěle bavil a označuje ho za experiment na téma "Jak neuspokojit řadového diváka." Souhlas. Jen mě mrzí, že jsem ještě neviděl De Palmovy starší thrillery, protože je možné, že tohle už je jen slabý odvar. -- psáno cca o 3 týdny později: Femme Fatale je taky pecka a Brian De Palma jde do mých TOP 5. (12.12.2005)

V Kainově výchově je všechno vystupňované ad absurdum: John Lithgow zároveň v roli padoucha i dobráka nebo vyprávění schizofreničtější než osobnost hlavního hrdiny - skákání do různých realit a z toho vyplývající nemožnost určit pravdivé informace. Ale u filmů od De Palmy je nutné přijmout obrovskou míru nadsázky, protože tenhle tvůrce se zkrátka nebere vážně a rád baví a zároveň znejisťuje diváky. Ať už pomocí dlouhých kamerových jízd nebo norského přízvuku jednoho z hrdinů. (17.03.2011)