Vyznání Anny Elliotové

Tak tato austenovská adaptace se mezi mé oblíbené jistě nezařadí. Mírně nadhodnocuji, protože film jako celek víceméně funguje. Spousta nepovedených detailů se ale po jejich kumulaci mění v iritující prvky, které mi výsledný dojem pokazily. Výkon Sally Hawkins byl navíc mírně řečeno podivný; kostýmy a strašlivý účes bych ještě snesla, ale vyjádření vnitřního utrpení polodementním výrazem s pootevřenými ústy po celých 90 minut? Proč, proboha? Dalším hřebíčkem do rakve je pak nulová chemie mezi ústředním párem a po nekonečném natahování i protivně popohnaný závěr, jehož tragickým dovršením byl již mnohokrát zmiňovaný úprk hlavní hrdinky přes celý Bath do všech světových stran. Nejzábavnější na celém Persuasion jsou v tomto případě břitce sarkastické komentáře zdejších uživatelů. (21.02.2011)

Ačkoliv jsem posmrtně vydanou knihu Jane Austen ještě nečetla, měla jsem dle pozitivních čtenářských ohlasů větší očekávání než např. u Pýchy a předsudku (četla), přeci jenom je toto dílo považováno z její pozdní tvorby za nejvážnější. A velká očekávání následují adekvátní zklamání. Film je jako jednotné kontinuální dílo natočen poutavě, hudba vytváří atmosféru jakou má a herecké obsazení neurážející. V potaz beru také to, že u takové tematiky všichni dopředu ví, kam děj bude směřovat a jak bude končit. Ale neubráním se pocitu, že ta Anna, která má být tahounem příběhu a nehynoucí láskou kapitána Wentwortha by měla i na plátně přeci jenom vykazovat více známek života? Jinak nechápu kam námořník oči dal, spíš mi většinu filmu připadala jako chudinka, co v podstatě celou dobu ani nehlesla. A její konečná maratonová scéna mi připadala až směšná (vážně takhle v knize celé poledne sprintuje?:-), nehledě na ten minutu přibližující se polibek na veřejnosti! I přes to přese všechno se Jane rozhodně nemusí otáčet v hrobě a Sally Hawkins mě přesvědčila, že není jenom holka na zabití (Happy go Lucky). ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Kniha přečtena. Film je dramatizován až běda, pobíhající scéna je skutečně jen dílem scénáře, stejně jako jiné nepochopitelné lahůdky (nemocná, do té doby nehybná přítelkyně najednou vstane Annu honit po ulici s klíčovým vysvětlením na 3 s), které mi tam neseděly už při shlédnutí prvém. 3* (10.05.2010)

Den předtím jsem viděl adaptaci z r. 1995 a musím říct, že ta byla mnohem lepší. Herci (a hlavně teda Anna) sice víc pasovali do svých rolí v tomhle filmu, ale ve verzi z r. 1995 byli mnohem zábavnější a větší zm*di (Anina sestra, která pořád něco jedla, ta druhá, hypochondrička, otec, pomlouvajicí všechny níže postavené...). A taky tam bylo všechno lépe vysvětlené, z této verze bych asi spoustu scén nepochopil. (06.10.2017)

Vybavil se mi jeden starý nápěv s novými slovy: Plytká, plytká, plytkááá. Anna připomíná životem unavenou ovci, jejíž herecký rozsah se pohybuje od tupého výrazu s pootevřenými ústy a skelným pohledem upřeným směrem k oknu, aby její zornice získaly zdání záblesku (= láska) po tupý výraz s pootevřenými ústy a skelným pohledem upřeným směrem od okna, aby její zornice zdánlivě potemněly (= zármutek). Objekt jejích vybledlých tužeb budí soucit a působí, jako kdyby si před každým setkáním s ní musel šlehnout dávku sedativ. A mě vede soucit k tomu, že se zdržím výčtu dalších hrůz. Řeknu jen, že tento film drží hned dvě malinová prvenství. Nejhorší adaptace Jane Austen ever a nejstrašnější filmový polibek – taky ever. (04.02.2020)

Adaptácia románu Jane Austen, ktorá vyšla na Slovensku pod názvom Láska Anny Elliotovej nás vovádza znovu do starého Anglicka, do austenovského sveta plného lásky, povinnosti, nenaplnených túžob, predsudkov ale aj snobizmu a pýchy. Hlavná hrdinka Anna dusí svoju zranenú a nenaplnenú lásku hlboko vo svojom srdci veľa rokov. Trpí a divák trpí s ňou. Už dávno oľutovala, že dala prednosť rodine, ktorá si veľmi zakladá na svojom šľachtickom pôvode pred vlastným šťastím a láskou k mužovi z nižšej spoločenskej vrstvy. Dočká sa ešte svojho šťastia? Scenár filmu sa snaží dodržať hlavnú líniu príbehu, aj keď je oproti predlohe predsa len v mnohých detailoch odlišný a podstatne oklieštený. Nepôsobí to však rušivo, najmä nie pre diváka, ktorý príbeh nepozná. Výkon Anny v podaní Sally Hawkins je dosť presvedčivý, dokonca ani tá atletická scéna v závere mi až tak nevadí. Zdá sa, že práve ona ešte viac vyhrotila stresovú situáciu a časovú tieseň, do ktorej sa Anna vo finále filmu dostala. Zrazu bola ochotná riskovať svoje zdravie, ba dať i svoj život, len aby nepremárnila šancu na šťastie, ktoré bolo zrazu tak blízko. Film ma emocionálne opäť obohatil, tak ako iné diela Jane Austen, ale viem si predstaviť aj lepšiu adaptáciu. S réžiou nie som stotožnená na 100 %. (07.12.2008)