RocknRolla

Nebudeme-li vkládat rovnítko mezi cool-ovost a povrch-nost, zříme neskonale vynalézavou podívanou. Opravdu prvotřídní film. ____ Několik poznámek: (i) Není zde postav hlavních, ni vedlejších. Všechny jsou zrovnoprávněný. A pokud se přece jen s některou více ztotožňujete a fandíte ji (kupř. Butlerovi), svědčí to nikoliv o tom, že by ta postava byla takhle napsaná a vyvýšená nad ostatní, ale o vašich sympatiích k tomu kterému hercovi. (ii) Příběhově se tu konfrontuje východ a Evropa (rusové v Londýně - návaznost na cronenbergovský Východní přísliby), ale je zajímavý, že stylisticky ta konfrontace probíhá naopak mezi Evropou a západem (takzvaný britský Hollywood – návaznost na stathamovský The Bank Job). (iii) Film provází ohromné množství cliff-hangerů - nerozuzlených dramatických situací, ukončených těsně před koncem. Nevadí to ze tří důvodů. Za prvé jsou scény velice krátké a neprovází je sebemenší expozice, tzv. hned se jde na věc, tudíž se ihned přesunete na scénu další a ta předchozí ve vás nedoznívá. Za druhé akce skoro absentuje, a film si tím může unstanovit a udržet jednotnou cliff-hangerovou strukturu, nepřerušovanou čímkoliv jiným (třeba nutností vkládat co půl hodiny pětiminutovou akční sekvenci). A za třetí se tu po celou dobu konstruuje příběh jako síť postupně spojovaných souvislostí, které zapadnou do výsledného obrazu až na konci. Nemá cenu tedy chtít po filmu, aby Vás zahrnoval katarzí uprostřed, nebo kdekoliv jinde. (iv) Ritchieův nejpozoruhodnější rys je kvalita světla. Barevná kompozice s převahou bílé, žluté a černé vychází ze slavného díla renesančního malíře Uccella, Bitva u San Romana. (v) Dále se film vyznačuje prokládáním umírněného vypravěčství s videoklipem, přičemž videoklipové sekvence zde zastupují trailer na film samotný, včleněný do děje. Reklamu uvnitř produktu, řeklo by se. Taková reklama ovšem nemá smysl, neboť produkt je již koupený. Jak ale ukáže následující bod, smysl má a nemalý. (vi) Nejzajímavější záhada je spojená s oním obrazem, okolo něhož obíhá veškerý děj. Obraz („McGuffin", chcete-li) zde totiž symbolizuje samotný film RocknRolla (buď reklamu na něj, nebo film jako takový, to není tak podstatné) – všechny postavy se obrazu obdivují a nepřímo k tomu pobízejí i diváka. Obraz ovšem zůstává po celou dobu skryt, což se váže k oné nesmírně důmyslné paralele s vypravěčskou stavbou – tak jako do sebe veškeré události zapadnou až u konce, tak i u obrazu očekáváme, že nám ho Ritchie na konci odhalí. Neodhalí, protože závěr odkazuje na chystaný druhý díl. (vii) Nakonec bych rád pochválil Ritchieho za opravdu výborně napsaný postavy a ještě lepší dialogy. Vážím si jich snad více než výtečné audiovize. Ono to vypadá všechno děsně samozřejmě, když člověk vypne a jen konzumuje, ale každý absolvent tvůrčího psaní a poctivý čtenář publikace Jak napsat dobrý scénář od Syda Fielda chápe, že tomu tak není. (19.01.2009)

Guy Ritchie po dvou mega úspěších a následně po dvou propadácích, to vzal znovu pěkně odpodlahy. Vyměnil hereckou partičku kolem Stathama a nahradil ji zcelou novou a neokoukanou Divokou bandou. Napsal kvalitní příběh, uvelebil se na své režisérské stoličce a začal tahat za nitky. Výsledek je dle mého soudu vynikající. Těžko říct jedno jméno, abych náhodou neurazil ostatní, ale hodně se mě líbil Mark Strong. Ten chlap si ukradne každou scénu pro sebe. Butler nedosahuje úrovně Stathama, ale tady to vůbec nevadí. Hlavní roli má přece ten jediný správný RocknRolla. PS:Soundtrack jsem si samozřejmě stáhnul. 80% (25.09.2012)

Už to zdaleka není tak nabušený a perfektní jako Podfu(c)k, ale furt je na co koukat. Taneček Gerarda Butlera a Thandie Newton, běh na dlouhou trať Gerarda Butlera, když ho honěj Rusáci atd. Zase je tam banda hodně dobrejch postav s anglickym přízvukem (největší cool tvrďas mi tentokráte přišel Archie) a černej humor taky nechybí. Jenže je to zbytečně dlouhý a překombinovaný. . Například ten "rocknrolla" feťák s gayem by tam téměř nemuseli bejt. A na můj vkus tam bylo hrozně málo akce, přitom ta je vždycky u Guye Ritchieho megazábavná. Neni to sice taková onanie jako Revolver, ale stejně je Guy Ritchie do sebe čím dál víc zahleděnější. Na druhou stranu, Thandie Newton je fakt femme fatale. (15.01.2009)

Podobnost s jinými snímky asi není náhodná, ale možná proto mě film bavil. Londýnská mafie proti ruské, Witkinson kontra Roden, vypočítavá účetní a patřičná brutalita, i když většina masakrů jde mimo kameru (mlácení golfovou tyčí, střelba ve výtahu či potrava pro langusty). Chybějící gore nahrazuje napětí, klipový střih i černý humor. Řemeslně slušně zvládnutá gangsterka o tom, jak jeden chce vyběhnout s druhým a na frak dostanou oba. Oddechová jízda, co pobaví. (28.10.2018)

Všechno, co potřebujete vědět o životě se nachází uzavřené mezi čtyřmi stěnami krabičky cigaret. Vaši nejlepší přátelé představující ale zároveň i jeden z hřebíků do rakve. To co, začíná sladce končí hořce. A to, co začíná hořce končí sladce. Nový film Guye Ritchieho začíná velmi sladce. Skvělou stylově animovanou titulkovou sekvencí předznamenávající velký návrat ztraceného syna, který se ztratil na své režisérské cestě, když vypustil do světa tragické Trosečníky, jenž dokonale předvedly Madonnin poločas rozpadu a nahé pozadí Adriana Gianniniho. Děj RocknRolly je patřičně zamotaný a scénář nepřináší nic převratně originálního ale způsob, jakým jej Ritchie převedl na plátno je přinejmenším velmi příjemný. Může se zdát, že na komedii je to málo vtipné a na gangsteru zase málo násilné ale díky hereckému obsazení jsem se nenudil ani chvilku. Opět jsou ve hře peníze plus jeden ztracený obraz. Ritchie znovu předvádí odvrácenou podobu dokonale naleštěného Londýna coby metropole plné úspěšných businessmenů. Ale v pozadí vždycky tahá za nitky někdo daleko mocnější. To je možná také důvod, proč nakonec nepůjde Rocknrolla do českých kin. Když snímek začínal sladce, skončí hořce? Na to si už udělejte obrázek sami. Ritchie vítej zpět. 8/10 (19.01.2009)