Reklama

Reklama

K jedné z nejtemnějších událostí novodobých polských dějin se vrací film slavného polského režiséra Andrzeje Wajdy. Vypráví o zavraždění téměř pětadvaceti tisíc polských vojáků i civilistů, které provedla sovětská tajná policie NKVD v roce 1940. Toto traumatem poznamenané téma dlouho provázela řada zfalšovaných důkazů, rozporuplných faktů a nejasností, proto bylo příznačně nazýváno Katyňská lež. Přitom hromadné hroby obětí odhalili Němci již v roce 1941. Moskva ale na oplátku z masakru obvinila Němce, západní evropské státy o hrůzyplné události raději mlčely. Až v roce 1990 Rusko přiznalo, že Stalin vraždy příslušníků polské vojenské a společenské elity skutečně nařídil. Přesto ruská strana stále odmítá odtajnit dokumenty, jež se týkají této události a uznat masakr za genocidu... Filmové drama začíná 17. 9. 1939, kdy Sovětský svaz napadl Polsko, krátce předtím šokované drtivým útokem německé armády. V popředí děje jsou manželé Jerzy a Anna, na jejich příběhu jsou ukázány osudy příbuzných zajatých polských důstojníků, později také složitý úděl zajatců, končící tragédií… Scénář vznikl podle knihy "Katyń: Post Mortem" spisovatele Adrzeje Mularczyka. Pohled režiséra Andrzeje Wajdy zaznamenává nejen brutální zvěrstva obou režimů, stalinského i nacistického, v Polsku čtyřicátých let, způsobená totalitní ideologií a státní mocí, která v zahraničí nekompromisně prosazuje svou moc, ale také jejich následnou propagandistickou manipulaci i tresty pro všechny, kdo se oficiální lživé propagandě pokusí postavit. Dobové dokumentární záběry zůstávají součástí filmové výpovědi, stejně jako velmi realisticky a nekompromisně zobrazený masakr. Snímek přitom nepodporuje žádnou ideologii, na události pohlíží z hlediska obyčejných lidí. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (452)

sportovec 

všechny recenze uživatele

Nejlepší odpovědí na dotaz, nakolik a zda vůbec se Wajdovi podařilo vyrovnat s tragickým osobním příběhem své rodiny, který je současně nesporně nejtemnějším místem v nesnadné novodobé historii polsko-ruských vztahů i mrazivou obžalobou nejbestiálnějšího zločinu evropského stalinistického komunismu, je tiché, mlčící kino, jehož hlediště bezhlese sleduje jak závěrečné sekvence umělecké i historické rekonstrukce katyňského zločinu, tak dlouhou řadu titulků, která na ni navazuje. I poté rozcházející se lidé mlčí. Mají proč. Od úvodních záběrů a obrazů líčících sovětské vpadnutí do zad krvácející rzeczypospolité přes tragické rozžehnání jednoho z důstojníků s jeho rodinou krátce před odjezdem ruského zajateckého vlaku přes důkladně sestavenou paralelní skládačku záběrů z německé okupace i prvních zážitků zajatých polských důstojníků, která se láme třiačtyřicátým rokem a německým objevem katyňských zločinů, se divák nenudí. Tím spíš, přechází-li z okamžiku na okamžik do Polska druhé poloviny čtyřicátých let (ten muž na zdi různých komunistických policejních kanceláří je hlavní architekt polských padesátých let Boleslaw Bierut, hrůzná obdoba našeho neméně krvavého Klementa Gottwalda) se zbytky doznívajícího protikomunistického odboje a posléze nedálým překlopením celé kompozice do působivé, mrazivé rekonstrukce jednoho z kamínků hrůzné mozaiky nesmyslného zločinu, jehož sadistická racionálně prováděná iracionálnost se minimálně vyrovná nejhnusnějším nacistickým excesům. Ze srovnání obou totalit o něco lépe přesto vychází ta ruská (zajímavý výstup se sovětským kapitánem, který jako záchranné gesto nabízí svou ruku jedné z žen polských důstojníků a neváhá ji skrýt před dotírající NKVD). Wajda, který tyto události prožil na rozmezí chlapectví, jinošství a sotva pučící dospělosti, je ve svém výrazu cudně uměřený, záměrně staví do popředí až chirurgicky neúčastnou rukou strohá fakta, v jejichž pozadí cítíme jeho vzpomínku i neúnavný letitý vlastní sběr vzpomínek, památek i dalších fakt. Vynikající kamera (v paměti mi utkvěl záběr na klášter nebo sobor, změněný na zajatecký tábor pro stovky polských důstojníků v novoroční či vánoční noci v prosinci 1939), pracující stejně dobře i s detailem včetně akčních scén útěků a střelby, jen podtrhuje a zvýrazňuje hrůzný průběh strašných událostí. Pro mě neznámí polští herci odvádějí bez výjimky špičkové umělecké výkony (platí to i pro představitele mistrně vedených dětských postav). Mistrovská je i hudba evokující hudební doprovod kostelních mší či jiných církevních skladeb nebo hudebních doprovodů. Nerozumím jednomu: proč je KATYŇ přijímána i posuzována stejně tak na Západě, jako na Východě (film úrovní svého zpracování i atraktivností a podnětností námětu má jasně oskarovou úroveň) tak kontroverzně. Wajda do KATYNĚ totiž vložil sebe sama, své nejistoty a pochybnosti. Něžně hlazen a oslovován svými diváky vrací jim péči a úctu, kterou mi prokazují, tím nejlepším možným způsobem: neméně silnou vlastní citovou oddaností námětu, dílu i jeho nadčasovému všelidskému rozměru a poselství, jež se s ním pojí. KATYŇ je nesporným vrcholem víc než početné filmografie tohoto světově proslulého režiséra autorského hraného filmu. () (méně) (více)

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Začátkem června roku 2008 jsem jel navštívit Krakow a při pohledu na velký dřevěný kříž s nápisem Katyň jsem se upřímně podivil co to vlastně je. Vlastně jsem věděl co se tam stalo, ale nenapadlo mě, proč se to vlastně stalo, a když jsem zjistil, že Poláci na tom zapracovali a natočili o tom film, nedalo mi to a co nejdřív jsem ho musel vidět. Škoda jen, že dvě hodiny se táhnou hrozně pomalu, protože režisér nikam nepospíchá. Chce to natočit nejlépe, sám má s Katyňí problémy, zemřel mu tam otec, a tak se snaží natočit film nejlépe jak to jde, a tak se k divákovi snaží jít pomalu, jistě, aby pochopil naprosto všecko a nic nevynechal, což mi možná trošku vadilo. Jinak jsem rád, že takový film Poláci natočili a ukázali, co se v jejich zemi stalo osudného. Svinstvo to bylo, je to možná jedna z epizod druhé světové války, ale je dobré o tom něco vědět. Rozhodně je. Rusové od Německých fašistů se totiž nikdy nijak moc nelišili. Ať už koncentračními tábory, o kterých lidé moc neví, že Rusové mají, minimálně gulagy na Sibiři určitě stále existují a dále tím, že právě tady u Katyně si důstojníci obou zemí s radostí podávali ruku, když se dohadovali o rozdělení země. Svinstvo nad svinstvo. Ale tento film o tom brilantním způsobem pojednává. Ponuře a přesně, tak jak si Katyňský masakr zaslouží. Čest jejich památce. ()

Reklama

Chrustyn 

všechny recenze uživatele

Za druhé světové války se stalo hodně špatných událostí, kterými se zúčastněné strany moc nechlubí a spousta z nich byla zfilmovaná. Ať už se jednalo o masakry židů nebo o různé bitvy. O katyňském masakru polských vojáků, které provedla sovětská strana se však tolik nemluví. A možná právě proto vznikl tento polský snímek. Jako doplnění historických znalostí funguje film na výbornou a vše do podrobna vysvětluje, což je ale hlavní kámen úrazu. Snímek je příliš rozvleklý, pomalý a postrádá něco co by diváka dokázalo více vtáhnout do děje a přinutilo ho souznit s postavami. I konec mě nechal naprosto chladným a to je u takového silného tématu obrovská chyba. ()

kinej 

všechny recenze uživatele

Wajda ztvárnění této polské tragédie uchopil skvěle. Ve snímku není hlavní hrdina, těžiště je rozloženo na několik postav. Spletenec příběhů lidí, jež katyňský masakr nějak poznamenal tak umožňí divákovi domyslet si náslekdy tak zrůdného činu. Na druhé straně těkavost dějové linie tak trochu znemožňuje pořádně se do příběhu ponořit. Avšak závěr je opravdu drtivý. Vraždění vojáků natočeno syrovou kamerou a navíc je doprovázeno lezavě depresivní hudební kulisou, takže na diváka dopadne balvan beznaděje. Ač se jedná o polský film, brutální závěr je univerzální. Každý si tak dokáže představit zvrácenost mozku, ve kterém se toto zvěrstvo zrodilo. Při posledních záběrech mi bylo fakt úzko a tak to má asi být. ()

liborek_ 

všechny recenze uživatele

Katyň Andrzeje Wajdy byl pro mě jeden z nejočekávanějších filmů tohoto roku. Teď, po jeho zhlédnutí, si nejsem úplně jistý, co napsat... Vkrádají se totiž na mysl tradiční klišé o trvalé památce a nutnosti nezapomenout, do popředí se dere plno patetických frází, které by ale komentář k tomuto výbornému filmu degradovaly. Toho brzy určitě budou plné noviny... Upřímně, síla snímku tkví především v jeho obsahu, v zobrazení jednoho z největších válečných zločinů II. světové války a v popisu snah umlčet v poválečných letech pravdu o této genocidě (a kašlu na právnické definice onoho slova). Po filmařské stránce jde o řemeslně skvěle odvedenou práci, která ovšem není nijak převratná a sama o sobě by nestačila. Wajda však dobře kombinuje příběhy zoufalých příbuzných s takřka dokumentární rekonstrukcí katyňského masakru (a událostí mu předcházejících) a podobně jako ve svých dřívějších filmech režisér umocňuje děj zařazením záběrů z filmových týdeníků. Atmosféra snímku je od počátečních záběrů pořádně napnutá a v ohromném stresu se odvíjí celých téměř sto dvacet minut. Zatímco u první půlhodiny jsem si nebyl jistý, jestli se Wajda s touto tragickou událostí vypořádá dobře, posledních třicet minut však nechá v krku vykynout pořádně velký knedlík... Pozici polského národa výborně vystihuje symbolika první scény, v níž z jedné strany mostu prchají lidé na východ před Němci a z druhé strany na západ před Rudou armádou. Přitom ale film není ani na chvíli protiruský nebo protiněmecký. Je to prostě dokonalý prototyp historického filmu, v němž se ohlížíme za minulostí bez záště a slepé ideologie, zato však s náležitou pietou. ()

Galerie (74)

Zajímavosti (15)

  • Agnieszka chce získať peniaze na pomník, ktorý má pripomínať spomienku na padlého brata v Katyni v apríli 1940. V scéne, kedy po strihu vlasov na parochňu odchádza z divadla, je vidieť pútač na hru "Antigona". Je to odkaz na známu Sofoklovu drámu, v ktorej ide o dôstojný pohreb Polyneika, brata Antigony. Antigona nechce, aby jeho mŕtvola bola vydaná napospas vtákom. O niečo podobné sa snaží Agnieszka, aby sa na jej brata nezabudlo. No pomník je zničený a ona sama je po výsluchu odvedená sovietskym vojakom na miesto smerujúce dole schodmi do temnoty. Opäť je to paralela k dielu a samotnej postave Antigony, ktorá je odvedená v čiernych šatách do kamennej hrobky. (Biopler)
  • Mezi filmovým zpracováním a historickou skutečností můžeme najít rozdíly. Příkladem může být scéna, kdy důstojník Rudé armády navrhuje hlavní ženské hrdince Anie (Maja Ostaszewska) nabídku sňatku, čímž by ji ochránil před jejím nemilosrdným osudem. Skutečnost však byla jiná. Dne 13. dubna 1943 byly zatčeny všechny ženy polských důstojníků, které se zdržovaly na polském území ovládaném Rudou armádou příslušníky NKVD, protože na základě jejich poštovní korespondence byly odhaleny jejich adresy. Následně ženy putovaly do Kazachstánu, kam byly deportovány. [Zdroj: Reflex.cz] (majky19)
  • Při přednášce, kterou má vést důstojník SS na škole, chybí runové označení SS na jeho límcové výložce. (Horryx)

Související novinky

Oscary 2008 - Výsledky

Oscary 2008 - Výsledky

25.02.2008

Zlaté sošky jsou rozdány. Samotná oscarová šou žádné úchvatné vsuvky nepřinesla, kvůli své (osmdesáté) výročnosti byla zaměřená hlavně na rekapitulaci své historie. Seznam oceněných filmů ale potěšil… (více)

Nominace na Oscara

Nominace na Oscara

24.01.2008

Více překvapení než filmoví kritici od Zlatých globů nám letos se svými nominacemi přinesli Akademici, tedy filmoví tvůrci působící v USA. Přehled filmů nominovaných na Oscara nicméně odpovídá jejich… (více)

Reklama

Reklama