Sedm životů

Výběrčí daní Ben Thomas (ve skutečnosti se tak nejmenuje a za úředníka se pouze vydává) způsobil před časem strašlivou automobilovou nehodu, tak strašlivou, až při ní přišlo o život sedm lidí. Od té doby se kaje a stává se strůjcem štěstí sedmi vybraných cizích lidí, kterým osud nepřál. K tomu, aby pomohl změnit jejich pohnutý osud, mu stačí maličkost - musí mít absolutní jistotu, že se jedná o hodné a slušné lidi. Režisér Gabriele Muccino podnikl velký (vyděračský) útok na divákovy city a smysly, podstatně méně řešil kvocient pravděpodobnosti příběhu. Byl naprosto spokojený, když Will Smith svůj part zahrál jako Denzel Washington, i když byl u toho mírně nesympatický. Neřešilo se, jaký byl Ben v minulosti, jestli to byl takový dobráček, nebo to byl egoistický zmrd, který chce jen ulevit svému svědomí. Nehoda je prezentována z flashbacků, je technicky vyšperkovaná. Za technická kritéria filmu se film dostal vysoko. Relativně vysoko hodnotím i příběh, jež má dávku neotřelosti, když chce, má diváka tam, kde potřebuje mít, podmanivá kamera, hudební podklad, to celé dokreslují. Když je to tak pěkně a působivě natočeno, dají se odpustit i občasně zdlouhavé pasáže, které se s klidem daly vypustit, aby film taky nabral nějaké tempo. Takových dvacet minut nadbytečných kokotin dolů a nebylo co řešit. Muccino je rozhodně zajímavým typem režiséra, co v dramatech umí náležitě plavat, i když příště by mohl plavat k břehům o půl hodiny rychleji. Ve filmu svůj důležitý part hraje také jedovatá medúza, kterou hlavní postava chová v akváriu a která může být i netrpělivá, když na to přijde. Ještě než se Will Smith odporoučel z první herecké ligy, zanechal po sobě tenhle (za)jímavý film, který si nepouštějte, není-li vám dobře na duši. Já jdu vypracovat seznam věcí, které potřebuji, aby mně Ben Thomas zařídil. Doufám, že neprokoukne, že nejsem hodný. Jsem nevděčný parchant. 80% (03.12.2015)

Nátlak na city nebo jen příběh muže, který chce očistit své svědomí? To je základní otázka, kterou si po zhlédnutí filmu kladu. Konec filmu je totiž jeden velký psychický nátlak na diváka, kdy jen absolutně necitelný člověk by zadržoval slzy. Ale zároveň mám pocit, že tohle dílo nelze vidět jen takto jednoznačně, protože pochopení, o co vlastně jde a co to sledujeme, přichází až v závěru filmu, do té doby je to jen příběh jakéhosi zvláštního muže, který vyhledává různé lidi a snaží se jim v jejich nezáviděníhodných situacích pomoci. Z tohoto důvodu jsou mé pocity po zhlédnutí filmu jaksi smíšené, ovšem to nic nemění na tom, že film je to bezesporu kvalitní, má co nabídnout, snaží se o zajímavý, atraktivní a originální příběh, což se mu také daří. V popředí toho všeho je Will Smith, který umí zahrát kvalitně, o tom už jsem se několikrát přesvědčil, a zde jsem mu vše bez problémů uvěřil, ovšem i jeho herečtí kolegové podávají kvalitní výkony a takový Woody Harrelson i přes svou malou roli mi zřejmě zůstane ještě velice dlouho v paměti, stejně jako celý film, protože tenhle příběh mě opravdu docela dostal. Pokud mám být upřímný, tak jsem po skončení filmu uvažoval i o pěti hvězdách, ale s jednodenním odstupem už to vidím jen na hodnocení mezi čtyřmi a pěti hvězdami, neboli na 90%. A nakonec mě tento film na pět hvězd nepřesvědčil, ale i čtyři hvězdy jsou rozhodně velice dobrým hodnocením. (24.05.2010)

Tak pro začátek, mám hodně rád Willa Smithe. Jeho filmy povětšinou sleduji s velkou chutí a ani Sedm životů nebylo výjimkou. Stačí jeden velký herec a film má o diváky postaráno. Bohužel Gabriele Muccino to věděl, a tak si svou slávu užil a trochu to přehnal. Lidské drama, které má od první do poslední minuty hrát na vaše srdeční svaly a slzné kanálky se snaží. Bohužel, ve filmu už po prvních minutách lze nalézt stopy po všem. Když se vám to podaří jako mě a prohlédnete nejen postavu Willa Smithe, ale i jeho "důvody" film se začíná vléct. Zachraňuje to právě Will s Rosarii Dawson a např Woody Harrelson (jeho Ezra mohl mít více prostoru...). Výsledek? Dojemné, ale natahované drama, které kdyby trvalo hodinu a půl, tak neváhám věnovat 4*, ale s délkou kolem dvou hodin to opravdu nejde. I když dojemnost závěru je zaručena na hodiny dopředu... Nelze se ubránit, ale také na tom nelze postavit film. PS: už nechci rybičky, od teď jedině medúzu... (05.03.2009)

Nevadí mi o jak velký kalkul s cílem dobýt filmové ceny jde, mnohem bolestivější je pro mě skutečnost, že Will je schopný vlézt i pod křídla trotlovsky jednoduchého scénáře, který musel Muccino zašmodrchávat až ve střižně. Nejvtipnější pro mě ale je, jak si Sedm životů sám podráží nohy tím, že vás nutí neustále přemýšlet, o co vlastně jde. Sám jsem totiž pointu prokouknul ještě před koncem první hodiny a zbytek se tím pádem nestal emocionální bombou do hlavy s ohromnou katarzí, ale spíš nechtěně směšným završením Willova pokusu o útok na zlatého plešouna. Schválně, kam zamíří příště. Minule se obětoval, aby spasil lidstvo nakažené zákeřným virem, teď se doslova rozdal na všechny strany. Už chybí jen první krok na Marsu... Btw. upozadění ostatních šesti lidí mě neskutečně iritovalo. Hlavně proto, že romantika s Rosario je až na pár chvil sterilní a nudná, o zbytku postav se přitom nic pořádného nedozvíte a vše se vyřeší tak nějak bezproblémově. Ale ty čokoládové oči... Geez. 5/10 (30.12.2008)

Když si u milostné scény povzdechnu: "Kdy už to proboha skončí!" Je nejspíš něco v nepořádku. Čímž netvrdím, že to něco je v nepořádku jenom ve filmu, třeba si zahrávám se zapšklým cynismem uvnitř mě. No jednoduše na mě to bylo moc: předvídatelné, slzopudné, zoufale přeušlechtilé a nudné, nudné... Mimochodem první film s Willem, ve kterém jsem mu zbaštila herectví, což se mi jeví jako jediné snaživé pozitivum dvouhodinové, vizuálně učesané, ubrečené historky. 45% (04.08.2009)