Režie:
Jaco Van DormaelScénář:
Jaco Van DormaelKamera:
Christophe BeaucarneHudba:
Pierre van DormaelHrají:
Jared Leto, Diane Kruger, Sarah Polley, Rhys Ifans, Juno Temple, Natasha Little, Toby Regbo, Laurent Capelluto, Ben Mansfield, Thomas Byrne, Linh Dan Pham (více)Obsahy(3)
V roce 2092 je Mars prázdninovým rezortem a Nemo Nobody 117letý muž, který je posledním smrtelníkem v době, kdy díky vědeckým poznatkům už nikdo neumírá. Na smrtelné posteli Nemo vzpomíná na své tři životy, které možná prožil se třemi různými ženami. (oficiální text distributora)
Videa (9)
Recenze (1 293)
Hodněkrát jsem přemítal nad všemožnými kdyby a nespočetněkrát určitě ještě budu, ovšem vždycky se to týkalo času minulého. Tady ale jdeme jinou cestou .. pomíjivou, překvapivou, se spoustou otazníků a to mě neskonale baví. Pan Nikdo je dokonalý mnohobarevný klip, trip na cesty zapomněním nepoznaného a vůbec nevadí, že přeskakujeme žánry v průběhu dvou a půl hodin. V tomhle příběhu bych se chtěl ztratit a opětovně nalézt, je jedno kde a je jedno s kým a klidně pořád dokola, protože já sám si připadám někdy jako Nobody. ()
Co to vidí očko mé modravé, všude kam se podívám, každou scénu z něčeho znám. Pan režisér se nechal inspirovat Pejskem a Kočičkou a odevšad si něco vzal, upekl dort, který ale nemusí chutnat každému. Jaký vy máte žaludek? Já stravitelný. Dormael má velké štěstí, že mám slabost pro Jaredovi oči a Dianinu tvář a hlavně že Sarah (i Juno) umí báječně hrát. Proto jsem mu schopna „odpustit“ jeho mozaiku krásných, byť ukradených, scén. I když mě místy rozčilovalo, co vidím, tak mě hlavně překvapovalo, jak se může PAN „režisér“, pod toto dílo s čistým svědomím podepsat. Ale když se to tak líbí, proč né, že? Mě samotné se na to taky dobře koukalo, ale prosím, na Medema už nám nešahejte!! ()
Asi takhle: přes dvě hodiny vám před očima staví do stropu sahající domeček z karet nesmrtelnosti, teorie chaosu, paralelních vesmírů, sedmi dimenzí, cestování časem, osudu, předurčení, lidské individuality a vesmírné hry v kostky a vy sice netušíte, co to je, odkud to jde a kam to směřuje, ale jste celkem zvědaví. Načež ten pan režisér a scénárista Dopeklašel onen domek jediným máchnutím ruky zboří, vytáhne z rukávu falešné eso a s triumfálním šklebem čeká, co vy na to. Já na to slovy klasikovými: "Nasrat, jó nasrat." ()
Atmosféra vo filme Mr. Nobody je prazvláštna. Príbeh Nema Nobodyho sa premieta v rôznych a pritom súbežných časových pásmach v duchu myšlienky „máš právo voľby, pokiaľ sa nerozhodneš, všetko je možné“. Myšlienkové gro sa deje roku 2092, keď je Nemovi 118 a žije na Marse ako posledný človek, ktorý umrie prirodzenou smrťou, zvyšok populácie má zabezpečenú nesmrteľnosť. To znie v celku dobre, ale inak je to strašná somarina. Celý film sa pomaly vlečie, človek len čaká na veľké finále kedy posledný človek konečne umrie a aj to ho sklame. Ak má mat divák pocit, že si pozrie nejaký ten artový film a bude mat radosť, že mu porozumel a naplnil ho, tak smelo do toho. žiaľ bude oklamaný aj keď o tom nebude vedieť. ()
Bylo pointou tohoto filmu, že vše je bezvýznamné? Protože mi vcelku přijde, že pointou tohoto filmu bylo, že je vše bezvýznamné. -"Miluješ mě?" -"Nemohl bych bez tebe žít." Některé moje oblíbené filmy jsou hodně přehuštěné, tak přemýšlím jak moc je ode mě nespravedlivé, když o Panu Nikom prohlásím, že mi přijde jako perfektní film pro někoho s poruchou udržování pozornosti. Já ráda udržuji pozornost, ale tenhle film mi v tom tak vytrvale, vytrvale brání... Když pominu všechen ten vizuální chaos, tak hudební podkres je tady dokonalým spouštěčem migrény. Když v prvních dvaceti minutách slyším tři různé ikonické písně použité ke třem různým scénám prohlašujícím je za zásadní scény... a na to navazuje další píseň s další montáží... A nejhorší snad je, že jsou to nejprvoplánovitější slavné písně, které díky nadužívání v milionu jiných filmů a televizních reklam mají spíš negativní přidanou hodnotu. (Příklad Everyday Buddyho Hollyho - tu písničku samu o sobě zbožňuji, ale když je ve filmu použitá jako tady, absolutně po srsti, je to největší tvůrčí lenost. Správný příklad použití: Podvratně jako v Musíme si promluvit o Kevinovi.) Potřebuji si vydechnout. Naštěstí tam takové kousky jsou, když se právě třeba rozprostře ticho a hrdinova ruka v detailním záběru vytahuje z misky rozklepnutých vajíček zapomenutý kousek skořápky. Přemýšlím, jak moc velká ironie je, že se film vysmívá intenzivně prázdným praktikám televizních pořadů "budoucnosti" a potom na nás sám vytahuje z rukávů podobné triky. No, každopádně jsem přesvědčená, že ve skutečném roce 2092 bude skutečný Jared Leto pořád vypadat jako těsně po třicítce, pořád si ale nebudu jistá, jestli se mi líbí jeho herecké schopnosti a nebo jestli se mi jenom líbí, jak je divný. ()
Galerie (35)
Photo © Pathé
Zajímavosti (27)
- Ve filmovém soundtracku se objevila skladba od Hanse Zimmera „God Yu Tekkem Laef Blong Mi“, složená pro film Tenká červená linie (1998). (korect)
- Poslední soundtrack Pierra Van Dormaela předtím, než zemřel. (filip.novak)
- Jméno hlavního hrdiny Nemo (Jared Leto) v latině znamená "nikdo". (hellstruck)
Reklama