Větší, silnější, rychlejší

-"Deprese, křeče, úzkost, žloutenka, infarkt myokardu, ekzém, absces, vaginální bolesti, vaginální výtok. Chcete vědět z čeho to čtu? Co je tady napsáno?" - "Vitamín C" Bigger, Stronger, Faster představuje velmi pragmatický pohled na problematiku užívání steroidů. Ačkoliv byl produkován stejnou společností, která se podílí na filmech Michaela Moora, není to (aby se tak řeklo:)) poznat. Chris Bell určitě není prototypem levicového dokumentaristy, který předkládá jistou tezi, kolem které balí důkazy a sám je ve věci angažován (tedy: poučuje své diváky o tom co jak je) a snaží se zlepšit svět. Bell, který ve filmu odevzdává hlas kandidátovi konzervativců (ano, Arnoldovi:)) se snaží problém pojmout komplexně a nezaujatě dopřát prostor různým názorům. Sám režisér stojí jakoby mezi dvěma tábory, sám uživání steroidů odmítl, ale z toho jak dokument vystavěl soudím, že je proti jejich demonizaci, ergo hájí k těmto látkám liberální postoj. Pokud se vám stejně jako mě zdá, že dobrý dokument se pozná tak, že dává prostor názorům, které jdou proti veřejnému mínění a které neuslyšíte v médiích, protože jsou příliš uměřené a nejsou dost fantastické (všechny léky mají vedlejší učinky a je na zvážení, zda převažují pozitivní vliv nebo ne), pak se vám pravděpodobně bude dokument líbit. To, jak zjednodušeně média problém prezentují je předvedeno např. klipy ze zpravodajství, kde reportéří VÍ (sic!) proč ten a ten sportovec někoho udeřil nebo spáchal sebevraždu (můžou za to samozřejmě steroidy). Pro mě osobně bylo zajímavé i to, že jsem ten samý den viděl i film Karamazovi. Ještě mi v hlavě znělo "...a vše bude dovoleno!", když jsou poslouchal některé výroky sportovců, kteří hájili své jednání, když užívali zakázané prostředky ke zvýšení výkonu. Člověk si je pak jistý, že se v 60. letech 20.století s obecným míněním o tom co je dobré něco stalo. A možná se ukázalo také to, že přílišný důraz na citovost je škodlivá jednostranost. A jen mimochodem, látky obsažené v hormonální antikoncepci nejsou nic jiného než steroidy. 27.12.08 (12.12.2008)

" Hodně lidí je bere a nevidím, že by to byl problém. " Pokud se dá vydělat na blbosti jiných, tak proč to nezkusit. Proč jsou cigarety a alkohol legální ? Protože vydělávají neskutečné peníze, je to vše jen o cílené regulaci závisláků ve velkých masách a pokud masy přesvědčíte, že jsou drogy dobré a špatné, není to přece problém ne ?. Pokud na to někdo nemá, neměl by to dělat. Není to jen dokument o steroidech, ale o Americe celkově a o tom ,že Americký sen je jen výmyslem zkorumpovaných a bohatých. "Aneb prožij si taky svůj Americký Super Hero sen." Hodně lidí musí lhát, aby se dostali dopředu. Takhle to prostě funguje. (01.12.2011)

Amerika vychází ze dvou principů a požaduje je i po svých občanech: Za prvé, být první. Za druhé, být etický (nekrást, nelhat, nepodvádět...). Problém je, že oba principy se navzájem vylučují, protože prvního místa bezúhonně dosahovat nelze, v čehož důsledku vzniká pnutí a jakési nedorozumění napříč celou společností. (06.10.2008)

Naprosto reálný pohled na zneužití (nebo-li lépe řečeno „využití“) AS ve sportu, ale i mimo něj. Nejedná se o dokument typu, kde se buď upřednostňuje a nebo neupřednostňuje daná problematika, ale jsou zde zmíněny oba směry pohledu. Je zde tedy uvedeno spoustu věcí, které se mohou některým zdát až absurdní (např. i to, že profesionální sport je „nasypaný“ naprosto celý), ale v daném okamžiku se naskočí na opačný směr. V pozadí jde vidět myšlenka, která se netýká sportu samotného, ale toho, jak si s člověkem samotná společnost zahrává a jsme všichni lehce zmanipulovatelní. Napříč tomu je ale snímek až zbytečně dlouhý a řada scén by se dala vystřihnout a vůbec neuvádět. Chris Bell ale natočil něco, s čím jsem naprosto spokojen a hlavně na co jsem dlouhou dobu čekal. (19.02.2013)

Demytizace amerického snu, ve kterém jsou všichni bohatí a úspěšní podvodníci a lháři, kteří si cestu na vrchol ulehčili steroidy. Není to tak útočné jako u Michaela Moora, ale taky to není tolik tendenční a podlézavé diváckým emocím. Bell se umí chytře vyptávat a vyvozovat z toho jasné závěry. Škoda toho, že mu trochu uniká filmařské řemeslo, kdy by mohl popustit uzdu střihačským nůžkám, protože po hodině se už víceméně opakuje stále dokolečka a posledních dvacet minut nefalšovaně nudí. Ale stejně… byť to dojem zanechá, arnoldovskou ikonu to nesmaže. 3 a ½. (21.09.2008)