Život za zdí

S termínem zóna jsem se poprvé setkal v novele bratří Strugackých Piknik u cesty, podle které byl natočen Stalker Andreje Tarkovského. Tajemné PÁSMO představovalo oblast , kde neplatí běžné fyzikální zákony a pravidla, na které jsme na naší planetě zvyklí. ZÓNA Rodrigo Plá pro změnu představuje území, kde neplatí zákony příslušné země, protože privilegovaní, kteří tam žijí, mají dost prostředků a odhodlání, žít podle vlastních pravidel i za cenu ztráty lidskosti a vlastní svobody. Zóna odděluje ty úspěšné od obyčejných kmánů žijících v chudinských čtvrtích a zároveň deformuje jednání a myšlení těch, co si myslí, že je chrání. Všudypřítomné kamery, nekompromisní vlastní bezpečnostní služba, zákazy a pocit strachu, poté jedno nezdařené vloupání, následný masakr a psychóza, která vede k zabavování mobilů a k domácímu vězení těch, co ohrožují SYSTÉM. Na jedné straně jde o sociálně kritické drama, které má provokovat a přesvědčovat, na druhé straně je to i pronikavá studie lidského chování, manipulace a stádnosti myšlení. Z hlediska režie není film vyjímečný, je to navíc "jen" televizák s nižším rozpočtem a vesměs neznámými herci. Ale po dramatické stránce a z hlediska nabuzení emocí fungoval mimořádně silně. Napíšu to takhle: co mi nebyl schopný poskytnout penězi vyfutrovaný a mainstreamově vypucovaný Milionář z chatrče, to mi nečekaně dal Život za zdí. Včetně nepohádkového hořkého závěru. Protože Plá netočil pohádku, ale politickou a sociální realitu. A jestli si někdo myslí, že se nás to netýká, zatraceně se plete. I my máme své ZDI, byť každá není tak slavná, jako v Matiční. Večer jsem se procházel po lepší čtvrti, kde vysoké zdi oddělovaly luxusní vily od zbytku světa. Chyběli jen ti strážní s kvéry, kamery, mříže a alarmy byly na svých místech... Celkový dojem: 95 %. Život za zdí není tak efektní a akční jako Město bohů nebo tak vykalkulovaně emotivní, jako Milionář z chatrče. Je obyčejný a příjemný jako plivnutí do tváře nebo kopnutí do žeber... Pro mě velké překvapení a silný zážitek. (24.08.2009)

"Ten chlapec je zlodej!...Ale je to aj môj syn..."Premiéru španielskeho filmu na STV2 som si nenechal ujsť a prekvapil ma hlavne najnesympatickejší predstaviteľ so zlatým zubom z môjho posledne videného španielskeho filmu Cela 211, ktorý si tu zahral jednu z úloh. Príbeh je určite zaujímavý, to je téma pomsty u mňa vždy. Zóna je veľkým plotom rozdelená na bohatú a chudobnú štvrť a tento kontrast má čosi do seba. Po lúpeži a vražde sa hon na jedného z trojice zlodejov môže začať. Záverečné lynčovanie na ulici je silná scéna, rovnako ako jej nezmyselnosť, o ktorej sa niektorí dozvedia až príliš neskoro. "A čo môj syn?...Mala si ho lepšie vychovať!..." 70%. (16.04.2012)

Příběh o boháčích, kteří si spokojeně žijou za zdí, odděleni od spodiny, chudáků a kriminálníků. Je to pěkná pakáž zazobaná, protože si myslej, že můžou brát zákon do svých rukou. To by mě zajímalo, jestli jsou mexikání takhle afektovaný normálně, nebo je afektovanej jen tenhle film. Film kterej se moc nepoved, závěr je trochu silný kafe, ale jestli měl šokovat, tak nešokoval. Spíš zklamal. (19.08.2010)

Španielsky režiséri to v poslednej dobe valcujú. Vážne. V takmer akomkoľvek žánri, bez rozdielu s akýmkoľvek obsadením a tematikou. Potomkovia ľudí, séria Rec či bizarnosti psychologického majstra Almodóvara alebo väzenská Cela 211. Tento snímok je rovnako silný a zanechá vo vás nezabudnuteľný dojem. Sprvu pomalý rozjazd a fádne zobrazené prostredie môže odradiť mnohých, ale to je chyba. Pod mierne nesympatickou škrupinou sa skrýva lákavý thriller so silným príbehom, ktorý udiera na psychiku človeka a určite nie je pre každého. Je to príbeh komunity zbohatlíkov, ktorý žijú oddelene od zvyšku poškvrneného, chudobného a špinavého mesta za zločinu za hradbami, ktoré ukrývajú prísne stráženú a takmer dokonalú "zónu". Jedného dňa však pokoj a mier v "zóne" naruší trojica mladých zlodejov, ktorý sa vďaka búrkou zhodenému billboardu dostanú cez rozborenú stenu dnu. Situácia sa však nečakane zvrtne a vyhrotí v krvavý konflikt, po ktorého skončení ležia v "zóne" štyri mŕtvoly - uškrtená stará majiteľka vykradnutého domu, dvaja lupiči a strážnik žijúci mimo "zóny". Jej obyvatelia však majú s mestom dohodu a nemôžu si dovoliť nepriaznivú publicitu, a tak sa musia zbaviť tiel aj otravného vyšetrovateľa, ktorý sa prípadu nechce vzdať. Čo všetko sú schopný urobiť pre to, aby všetko, čo sa stane v zóne, zostalo za jej múrmi? A čo urobia s posledným lupičom, ktorý sa stále skrýva niekde vnútri? La Zona je skvelý dramatický vyhrotený príbeh o tom, ako sa usporiadaní ľudia dokážu behom chvíľky zmeniť na krvilačných netvorov bez zábran a o tom, aké to môže mať následky. Film sa vskutku podaril a herci a ich výkony sú skvelé, mimoriadne sa mi páčil otec Alejandra a "gorila" Carlos Bardem. Nie je to náhodou Javierov príbuzný? (18.12.2012)

Toto desetiletí nejspíš vejde do dějin jako "doba stavění zdí", přestože, jak říká Roger Waters: my sami jsme cihlami této zdi (All in all you're just the another brick in the wall). Tenhle film ovšem není o zdi (jak se nám snaží namluvit český distributor), jako o něčem vertikálním, oddělujícím dva poloprostory. Zde jde o (rezidenční) ZÓNU oddělující "tady uvnitř a tam venku", přičemž tady uvnitř platí zvláštní status: "Máte vlastní sprchy a chcete vlastní zákony" (citace z filmu - každý marxista tu jen zasvěceně pokývne hlavou). Film má zřetelnou dějovou linku, kterou není třeba komentovat (mimořádně zajímavá je konfrontace otců a jejich dětí ze zóny, kteří - snad až na Alejandra - půjdou bezpečně v jejich šlépějích), a tak jen dvě poznámky: 1. Dosud známe pouze "dopraváckou" definici (§ 39): Obytná zóna je zastavěná oblast, jejíž začátek je označen dopravní značkou "Obytná zóna" a konec je označen dopravní značkou "Konec obytné zóny". 2. Loni jsem chodil hrát kulečník do Hamrů nad Sázavou. Přitom jsem procházel obytnou zónou obklopenou zdí. Jedním vstupem/výstupem jsem do ní vcházel a druhým vycházel (o třetím nebo dalším nevím). Kamery samozřejmě, ale žádné brány a stráže... možná jen zatím. A přece ještě další dvě poznámky: 3. Dosud se vytvářely ZÓNY (samozřejmě také se zvláštním statusem), kde sídlili lidé neprivilegovaní (gheta, gulagy, kacety, pracovní tábory) - přesídlení privilegovaných do zón, zavání změnou paradigmatu. 4. Takové ZÓNY jsme tu, na druhou stranu, měli od nepaměti, co jiného byla šlechtická panství či jižanské (US)edlosti, než zónami s jinými zákony pro classed a underclassed. Tak ještě jedna poznámka: Existují ještě jiné druhy "zakázaných" zón; třeba po nukleární katastrofě (Černobyl) nebo pádu planetky (tunguský meteorit). Další zákázanou zónou může fantasmatické zhmotnění nebo přenos duševních nutkání do reálné scény (jako je tomu zřejmě u Tarkovského Stalkera). Rodrigo Plá řeší problém (zakázané) zóny bez mystického podtextu. Miguel musí zemřít ne proto, že (ne)spáchal vraždu, ublížil někomu na zdraví nebo kradl, ale proto, že se vplížil do zakázané zóny a přitom to věděl... Pojem zóny bude stále nabývat na významu; už se těším, až někde narazím na pojem "zazónovat se". (29.05.2017)