Mezi zdmi

Systém, co už selhal, dětí, co selhávají a zprvu nadějný učitel, který začne selhávat. Zdi mezi všemi jsou tak neprostupné, že ani nevidíme, co je za nimi. Jedním z možných vysvětlení, proč je tak nemožné se dorozumět, je téměř nepostřehnutelný rasmismus učitelů, kteří se sice k žákům chovají vcelku vstřícně, ale považují za stejně hrozné, když jejich žáky rodiče bijí, jako to, když je pošlou zpátky do země jejich původu. Poslat mladíka, který se nechce přizpůsobit životu ve Francii, do rodného Mali je pro ně odstrašující a skoro nepředstavitelné, což jasně svědčí o pocitu nadřazenosti, který si vyučující, přestože se jinak za nízký plat opravdu snaží děti něco naučit, ani neuvědomují. /5. 4. 2011/ (05.04.2011)

Zatiaľ čo Cesta do hlubin študákovy duše bola úsmevnou nostalgickou spomienkou a Pánu učiteľovi s láskou iba naznačením možných problémov s upokojujúcim happy endom, toto je už neskreslený pohľad na súčasnosť s temnými vyhliadkami do budúcnosti. Tento hraný dokument ma úplne nečakane nadchol, ale viac ako tri hviezdičky mu nemôžem dať, nakoľko jeho hodnota spočíva v zaujímavom námete a problematike, ktorú sa pokúša riešiť. Podobnosť so situáciou u nás je síce náhodná, ale neteší. Preto si nemôžeme škodoradostne mumlať: To máte za tie kolónie a multi-kulti, pretože u nás do rovnakého závozu dospejeme aj bez kolónií. To, že väčšina farebných žiakov bola prekvapená tým, že by sa mali považovať za Francúzov, je obžalobou idiotskej imigračnej politiky, púšťajúcej do krajiny tých, ktorí sa chcú mať lepšie bez toho, aby boli ochotní čokoľvek na sebe zmeniť. (27.04.2011)

Medzi stenami je film, v ktorom môžeme konfrontovať naše skúsenosti s fungovaním našich stredných škôl a pristupom učiteľov k žiakom u nás a vo Francúzsku. Nebudem hodnotiť túto konfrontáciu, hodnotenie je individuálne. Medzi stenami pôsobí maximálne autenticky a to aj napriek tomu, že má silný scenár. To vyzerá na prvý pohľad ako paradox, pretože autenticizmus sa väčšinou rovná dokumentárnemu, dejovo neviazanému štýlu. Tým vzdávam hold scenáristom, že sa im podarilo vyvolať taký silný dojem ako z dramaturgickej stavby, tak z oslovenia diváka kontroverznou témou. Učiteľské povolanie je jedno z najťažších a za takéto peniaze je to otročina. (05.06.2012)

Já jsem naprosto spokojený človíček, protože znám dost učitelů (a školu vedle), tak vím, že takhle nějak to probíhá v reálu a ruku na srdce, je to někdy pěkná fuška na psychiku. Je to skoro umění udržet žákovu pozornost a já to skutečně obdivuji. Nedávno jsem se dozvěděla, že i pro autistické děti je zavedená pomoc v podobě pracovnic (zní to studeně, ale není), které jsou školené a mají empatickou duši. Celou dobu výuky je s tím dotyčným žákem v lavici a přesně ví, co dělat, když se tento žák prvního stupně na gymnáziu nějak projeví. Já tomu nerozumím, ale vážně klobouk dolů. A v tomhle případě jde také o skutečnost, kterou převedl samotný aktér na plátno a ještě si v něm zahrál. Ne vždy všechno dopadne k učitelově obrazu, ale za každou trošku pokroku patří takovým lidem velká chvála. (23.11.2016)

Možná je to vaše třída. Možná jste to vy. Touto parafrází sloganu nejmenovaného televizního seriálu by se dal charakterizovat vítězný snímek z loňského festivalu v Cannes. Žádné umělé zápletky, zde je absolutní realismus s pečlivě vykreslenými charaktery jednotlivých postav. Až si český divák řekne: "Tohle přece znám, takhle nějak podobně to u nás chodí taky." Nejednou jsem se přistihnul, že od plátna nemůžu odtrhnout oči. Moc jsem si přál, aby snímek byl ještě aspoň o půlhodinku delší. Co k tomuto výjimečnému zážitku dodat? Vynikající scénář, naprosto přirozené herecké výkony mladých svěřenců a kamera, která vše zachytává jakoby náhodou, vytvářejí z malého filmečku opravdový FILM._____________ P.S.: Čeští filmaři na něco podobného nemají koule. (13.05.2009)