Walk Don't Run

Báječný retro relax s mnoha vtipnými momenty a skvělými herci. Nějak mi hlava nebere, že film s Grantem má tak málo hodnocení a důsledkem toho je i nedoceněn. Situacemi a příběhem se pro mě film vyšplhal na mimořádně silné 4 hvězdy. Já se prostě náramně bavila a dost pravděpodobně si to v budoucnu zopakuji. (13.11.2011)

Reziser Charles Walters /The Barkleys of Broadway/ natocil celkom dobru spolocensku konzervacku, kde Cary Grant uz hra vo svojom poslednom filme. Okrem Granta /Charade, Philadelphia Story/ tu hrala j vyborna Samantha Eggar a Jim Hutton /Zelene barety 1968/. Kulisy Tokia su opravdu len kulisy, a hoci sa US styl humoru Europe hodne vzdaluje, tentokrat ide aspon o priemernu komediu. Neoslovilo ma suzitie dvoch chlapov, ne, ne : 55 % (02.02.2016)

Myslím, že to, že je Walk don't run mojím 33. filmom s Carym hovorí samo za seba. Nech už bol za plátnom akokoľvek nepríjemný a podivný, či už preferoval chlapcov (a veľa chlapcov jeho) alebo slečny a nechal si platiť za svoj podpis...no, ehm, to posledné som asi mohla vynechať. Aj tak ho žeriem v úplne každom filme - obrazne povedané, hlavne si to nepredstavujte. Budem sa opakovať, keď poviem, že bol stvorený do úloh komediantov, prišla som vďaka nemu uleteným, romantickým filmom znovu na chuť a nikto po roku 1966 ho v komédiách nevie prekonať. A mohla by som pokračovať. Naozaj netreba utekať, tento film je pozvoľný, jednoduchý, miestami decentne vtipný a úplne to stačí. Ak vás zastihne v správnej nálade, budete veľmi spokojní. Cary sa nemohol rozlúčiť elegantnejšie. (01.01.2017)

I DON'T KNOW WHY YOU WANTED A ROOM, YOU SPEND ALL OF YOUR TIME OUTSIDE! Hodně povedená komedie a Cary jede jako za mlada. Steve i Chris jsou sympaťáci a nejlepší části filmu jsou rozhodně ranní vstávačky. Člověk si ani kafe neudělá a už musí do koupelny. Bych se na to vy.. a chodil si čistit zuby až 7:45. (18.06.2017)

Poslední snímek, v němž hrál Cary Grant, je variací na Veselou tlačenici s Charlesem Coburnem z roku 1944 a lze jen litovat, že se jím hlavní protagonista (v roli britského aristokrata a průmyslníka) s filmem rozloučil, protože snad v každém záběru doslova září a ústřední hrdinka, majitelka bytu, stejně jako její budoucí nápadník odehrávají své party v jeho stínu. Ani Grantovi slabší spoluhráči ale film nepotápějí, protože ten je vystavěn na zdařilém a zábavném scénáři, který zvlášť vtipně absorbuje japonský kolorit. Přesto bych přál tomuto mistrovi sebeironie nějakou jinou a pozdější příležitost k ukončení kariéry než tuto trochu zblázněnou komedii, a nemuselo by přitom jít o romantického milovníka – jak prokázal například v Hitchcockově geniálním thrilleru Na sever Severozápadní linkou nebo ve válečném filmu Dalmera Davese Směr Tokyo, dokázal věrohodně zvládnout i typově jiné postavy. (27.11.2021)