Na východě ďábel, na západě jed

Na východě ďábel, na západě jed je velmi zvláštní a těžko vstřebatelný film. V první řadě by bylo třeba říct, že se sice na první pohled film tváří jako šermířský s bitkami ve stylu Hrdiny, ale šermířské souboje jsou to poslední o čem film je a co divák ve filmu uvidí. Příběh tohoto filmu se týká především milostných vztahů mezi několika lidmi, jejichž osudy se protínají v domku za vesničkou na kraji pouště, ve které bydlí pan Feng, "muž který řeší problémy". Skrze Fenga se divák může seznámit s příběhy lidí, jejichž milostné vztahy se nevyvíjely zrovna ideálně, včetně samotného Fenga, problémem ale může být, že vyprávění je pojato významově i časově nelineárním způsobem a vyžaduje velkou pozornost diváka, aby pochopil o co vůbec jde. Dialogy postav jsou také do určité míry symbolické a některé dostávají nový smysl až v pozdějším ději filmu, na druhou stranu i ve své složitosti obsahují spoustu pravd o životě a jejich zapojení do příběhu je velmi trefné a to nejen kvůli výborně vybraným hercům a jejich melancholickým postavám a osudům. Čím ale film přímo exceluje je jeho obraz a kamera. První na řadě jsou obrazy krajiny, které nejsou pojaté jako široká panoramata, ale působí naopak velmi intimně i ve chvílích kdy je vidět něco tak obrovského jako poušť a do toho je všechno navíc zobrazené v úžasných barvách a světle. Velmi výrazná je obrazová podoba i těch nejprostějších interiérových scén s pěkně kontrastními stíny a světlem a úhly kamer, které vytváří působivé obrazy. Režisér nakonec pak tahá ještě perličky typu šermířka u jezera a nebo rozkvetlá broskvoň, kdy by se to dalo rovnou zarámovat. Film o šermířích by ale nebyl tak úplně film o šermířích kdyby se nešermovalo aspoň jednou, ale v tomhle film ztrácí asi nejvíc, protože jediná opravdu dobrá šermířská scéna je ta s pomalu slepnoucím šermířem, kterého hraje Tony Leung Chiu Wai, a všechny ostatní jsou zkratkovité a vizuálně velmi odfláknuté oproti zbytku filmu. Ta část se slepým šermířem navíc nejlíp odsýpá a je pojata mnohem tradičnějším lineárním vyprávěním než zbytek filmu a vyzní silně a svižně. Zbývající příběhy jsou totiž hrozně propletené mezi sebou a to už se mi tu rozebírat nechce :). Značná komplikovanost a pojetí děje z filmu dělá něco u čeho by se někteří mohli vážně nudit a ono to opravdu bylo hodně pomalé i pro mě a to jsem se u toho nenudila, ale nakonec musím dát čtyřku, protože na to jak je to starý film (ikdyž tohle byla teda ta obnovená verze) tak některé obrazy, které nabízí, byly úplně úžasné. (08.12.2010)

Ashes of time s několika drobnými kosmetickými úpravami, kterých si většina ani nevšimne. Stále stejná poezie o lásce, vztazích a tragédii vlastních rozhodnutí. Vše krásně zabalené v režii Kar-wai Wonga, který však drží diváka daleko od postava. Sledování se tak mění v chladné až nudné doufání v příběh a akci, která nepřichází (dvě akční scény dokazují, že Wongovo vnímání akce není identické s mým:)). Akce je popravdě to poslední, co od tohohle filmu máte čekat. O kvalitách není pochyb, ale někdy nestačí krásné monology promlouvající do duše diváka svou hloubkou a moc pěkné záběry na poušť a vodu. Kdyby to aspoň mělo takovou emoční sílu jako samotná tragédie všech těch vztahů... (17.01.2010)

Tak tu vôbec netreba plnohodnotný komentár, keďže oproti pôvodnej verzii je to upravené len zanedbateľne. A tak aj nová verzia je stále film s trochu menej prehľadným, ale aj tak stále dosť zaujímavým dejom, takže predsa len je lepšie dávať aj trochu pozor a prakticky zbytočnou akciou, keďže na týchto súbojoch ani nemá čo zaujať, ale zato s perfektnou poetikou, vynikajúcim vizuálom, skvelým obsadením a peknou hudbou. Takže stále je to mimoriadne pôsobivé dielo, kde k plnému hodnoteniu chýba len pár úprav. 80% (08.03.2015)

Na Dung che sai duk redux je fascinujícíje nekonečné zrcadlení, které nechává vyvstávat něčemu naprosto vzdálenému postavám, příběhu a nakonec i samotným myšlenkám. Právě na postavách je to nejpatrnější. Protože se zrcadlí jedna v druhé, navzájem prolínají, jejich vztahy se prostupují a proplétají, sebe sama vidí v druhých, není možné se k nim dostat blíž. To nechává vyvstat samotný prožitek, jehož síla nespočívá v tom, že mi záleží na postavě, že bych projektoval vlastní subjetivitu na hru stínů na plátně, jsem donucen ustavit ji v sobě, anebo se s filmem minout. Tříšt mraků zrcadlených vodní hladinou, kruhu jež vyprávění provádí, aniž by ale umožnilo se ho zachytit a nechat se provést filmem, to vše znemožňuje Dung che sai duk redux jen sledovat, ale také umožňuje ho prožít. (11.11.2010)

Podobný film jsem ještě neviděl. A ani už vidět nechci. Myslím si, že jsem tolerantní k jakémukoli stylu vyprávění, ale to neznamená, že mě všechny neobvyklé syžety (doufám, že to je správný výraz) baví a že všem nasypu plný počet . Tohle mě i přes úchvatný vizuál vůbec nebavilo. __ Což ale nic nemění na faktu, že jsou Wongovy filmy nádherné a budu se snažit, abych jich viděl co nejvíc. Snad se podobně vyprázdněný film opakovat nebude. 35% (25.08.2012)