Na východě ďábel, na západě jed

Rovnou se přiznám, že jsem předešlou verzi z roku 1994 neviděl, takže rozdílnost mezi původní a touto "redux" neboli znovuoživenou verzí posoudit nemohu. Názor jsem si však udělal již během filmu, a co mě zaujalo především, byl Wongův vizuál (nečekaně) v čele s kamerou. Zlatý písek, mračná nebesa nebo hra světel a stínů ptačích klecí a vůbec krajina s počasím jsou nasnímány nejen díky filtrům úchvatně. Hudební doprovod mě také uspokojil ba dokonce místy i nadchl, ale po obsahové stránce jsem se v tom milostném a poeticky laděném vyprávění občas lehce ztrácel. Příběh je rozdělen do časových období jaro, léto, podzim a zima, čemuž napomáhá lepší orientace, ale stále jsem byl mimo v samotném jádru věci a tím je to, co se na plátně děje. Nutno podotknout, že ač je zde celkem málo soubojů (navíc značně chaotických) a jedná se spíše o melancholické vyprávění děje, film mě ani na chvilku nenudil. Ashes of Time Redux bych dvěma slovy charakterizoval jako meditační báseň, tedy dílo zajímavé, leč ne pro každého diváka. (7/10) [Filmasia 2008] (04.12.2008)

Poéma ukotvená v éterickém a křehkém časoprostoru, který je tolik neuchopitelný, hypnotický a smyslný, protože je tvořen nádechy a výdechy samotné lidské duše. Básnění celuloidem par excellence. Audiovizuální rozkoš. Wuxia podle Kar-wai Wonga. "Čím víc se snažíš zapomenout, tím víc si pamatuješ. Lidé říkají, když nemůžeš mít co chceš, to nejlepší co můžeš udělat, je nezapomenout." (05.08.2009)

Tvl, jak já jsem jen trpěl! Po několika letech, jsem znovu zkusil tenhle kousek, jestli už pro mě dozrál, nebo jestli jsem dozrál já pro něj. A můžu říct, že jsem trpěl o něco víc než poprvé. K pochopení proč tomu tak je, mi pomohlo úvodní slovo Jiřího Flígla před promítáním v Brně. Wuxia jako žánr je totiž o svobodě, pohybu, hrdinství, cti a hodnotách. Ashes of Time je o nehybných lidech, kteří nejsou schopni změny nebo jakéhokoliv pohybu vpřed. A celý film se nimrají v tom, jak všechno strašně posrali. Člověk se vyloženě těší, až spadne list ze stromu, aby se aspoň něco dělo. Navíc se to téměř celé odehrává v nekonečné, nehostinné poušti, takže ani ten list nehrozí. :-) Ze stejného důvodu jsem trpěl u Stvořeni pro lásku (zase ten Kar-Wai Wong!) a Skafandr a motýl. Taky filmy o nehybnosti. (07.11.2017)

Pro mě byl tento film mimořádným zážitkem. V určitých postupech mi trochu připomínal Tarantinovy filmy - několik spolu pouze volně souvisejících příběhů, které se na konci více prolnou, střídání dějových rovin ... Ale tím samozřejmě podobnost s Tarantinem končí. Film je neskutečně krásně natočen, vlastně to ani nepřipomíná film, ale spíše nějaké impresionistické pohyblivé čínské pohlednice podbarvené krásnou hudbou. Děj pro mě byl zpočátku záhadou, stejně tak postavy, ale později je vše čím dál tím více jasnější a na konci všechno dojde a výsledný dojem, který ve vás film zanechá je naprosto úžasný. (09.02.2009)

Vizuálně úchvatná ale neúnosně utahaná podívaná, kde se více filozofuje a kecá místo toho aby se něco dělo. Celý příběh někdo něco vypráví a po chvíli jsem se ztrácel v tom, kdo je čí sestra a kdo bratr a vůbec kdo je kdo, čemuž pomáhá fakt, že si byli všichni herci strašně podobní. I když by to podle obalu mohlo vypadat, že se jedná o snímek podobného řezení jako byl "Hrdina" nebo "Tygr a drak" ale nenechte se zmást. Bitky jsou tu cca dvě a pokud během nich mrkenete mohly byste o ně přijít, čímž naznačuju, že jsou krátké a ještě nepřehledné. Jediná světlá stránka filmu je jeho opravdu podmanivá audiovizuální stránka, která už v dnešní době ničím nepřekvapí ale pořád je se na co koukat. Přesto nevím co tím chtěl básník říci. (04.04.2009)