Zmluva s diablom

Neviem si pomôcť, film vo mne vyvoláva silno ambivalentné pocity. Snímka je totižto skvelá v detailoch: komentároch ohľadom ideí politického režimu, "takej rozprávky pre dospelých, symbolov vtipne pointujúcich scény, pri hádke s otcom prestrelenie klobúku ako narušenie neotrasiteľnosti autority alebo neprehliadnteľnej hry s čiernou a bielou, avšak základná nosná kostra, od ktorej sa odvíja celý naratív, pôsobí, najmä pri zakončení záverečného flámu, strašne umelo, vypočítane a neprirodzene. Hra dievčat je súčasťou ďalšej, vyššej hry ( ktorá sa hneď javí ako príliš pritiahnutá za vlasy), o čom od začiatku vieme, ale záverečná konfrontácia oboch skupín "hráčov" a vyústenie celej situácie je nepresvedčivé, nepôsobivé aj so spätnou platnosťou. ................ Chalan s protekciou má možnosť cestovať a sledovať "hnitie kapitalizmu", čo ho v konečnom dôsledku modeluje ako hedonistického cynika, na ktorého celá hra nepasuje pre svoju prílišnú detinskosť- od daného charakteru by sa čakalo niečo určite dômyselnejšie, ak by sa niečím takým až nechcene smiešnym vôbec zapodieval. Vyplýva z toho nepríjemné narúšanie inak šarmantnej uvoľnenosti,, typickej pre 60-te roky. ................... Zmluva s diablom sa mi najviac podobá na rezkého psíka priviazaného na obojku. Chce sa besniť a do istej miery sa mu to darí, ale obojok mu zabraňuje v plnom rozlete. (18.03.2014)

Je to příjemná komedie a výstižná společenská satira o stavu morálky. V těsném spojení s falešnou přetvářkou a pokryteckou výchovou. Prvotním impulsem k zápletce je nuda a její škodolibé vyřešení. Hořký pocit nespravedlnosti se mění v zatvrzelý vzdor a snahu o protestní čin z opoziční nerozvážnosti. Smlouva s ďáblem nabývá svých konkrétnějších tvarů k dosažení cílů. V hlavní úloze je pětice dívek z maturitního ročníku střední školy. Češka Marcela Pavelková (zajímavá Ivana Karbanová) rozehrává nebezpečnou hru rozverné smyslnosti dráždivě anonymního prostředí autostopu. Zkušená Oľga Dvorská (půvabná Zuzana Kocúriková) si především užívá života a všech jeho intelektuálních a tělesných radostí. Blondýnka Ička Borošová (sympatická Marta Rašlová s hlasem Viery Topinkové) se snaží mnoha prostředky dohnat k cíli svoji již tříměsíční známost. Nesmělá Emka Ďurčeková (příjemná Viera Šimeková) se pouští ve společnosti své zkušenější kamarádky do víru dráždivé smyslnosti s křehkou hranicí bezpečnosti a momentálního nebezpečí. Jen černovláska Aja Trnková (pohledná Sylva Turbová s hlasem Božidary Turzonovové) téměř dojde svého vzdorovitého cíle. Z dalších rolí: morálně přísný i pokrytecký ředitel školy (rozhodný Dušan Blaškovič), na konci spravedlnost marně hledající třídní profesor (Anton Trón), na povýšení cílící Ičkin ochranitelský otec (příjemný František Dibarbora), před Ičkou dojemně kličkující věčný školní rebel Miki Karásek (dobrý Jaromír Hanzlík), nepříjemně zaskočený Marcelin otec (Martin Gregor), po ctnosti volající Marcelina matka (sympatická Stella Zázvorková), nekompromisně a tvrdě trestající Ajina matka (Anna Grissová), výbušná a přísná Emkina matka (Mária Hájková), se stavem reality smířená Oľgina matka (Gizela Veclová), vytrvalý a dotěrný loudil s neukojitelným chtíčem Robert (skvělý Vladimír Menšík), energický hradní průvodce v toužebné naději Peter (zajímavý Ivan Mistrík), zkažený a nudící se vysokoškolák se světáckou umanutostí Čupy (pozoruhodný René Gabzdyl s hlasem Slavomíra Zahradníka), jeho lačný a destruktivní kamarád Miloš (dobrý Marián Labuda st.), či nebezpečně nadržený závozník (Eduard Bindas). Je to trefné a adresné. Kamera i příběh si rozverně hrají se slovem i předměty. Společně, rivalsky i samostatně. Je to vtipné a energické. A prosvětlené hravostí slunce. (26.08.2016)

„V každé ženě je tisíc motýlů, tisíc čertů ale taky tisíc opic." Tahle svěží a vcelku i vtipná komedie o bláznivých maturantkách navnadí diváka už samotnou úvodní originální (tak trošku "hippísáckou") melodií Zdeňka Lišky. Film mě zaujal mj. zajímavými kreacemi neherečky Ivany Karbanové (viz třeba hláška: "Panna Orleánská a já už nejsme kolegyně.") zvláště při flirtu s hereckým profesionálem par excelence Vladimírem Menšíkem. Celkově je tento film takový "hezky československý" s plejádou slovenských i českých herců, z nichž výborný je mladičký Hanzlík (např. když učí svou slečnu hrát na kytaru: „Ježíš Marja, jak to držíš…ne jako samopal….nějak něžně, jako dítě když kojíš…“). Škoda, že konec filmu s vyústěním nevinného studentského žertíku byl takový jalový, jinak bych klidně dal plný počet hvězdiček. (06.08.2018)

Kritikám "žánrové nevyváženosti" apod. se obvykle vysmívám, ale tentokrát si říkám, že na tom něco bude. Škoda, že tento film chce být vším a není ničím. Skvěle hrající krásné slečny, krásná, zajímavá kamera, některé vynikající scény, spousta skvělých drobných motivů i "krutých hlášek" (třeba: "má dobrů výchovu... kresťansků... a socialisticků" - to by v českém filmu nebylo možné). Mohly by z toho být dva nebo tři vynikající zcela rozdílné filmy. Po skvostném úvodu se to rozbíjí do utahaných, při sobě absolutně nedržících minipovídek, v nichž se nápadité dialogy střídají s hloupými, vyznění jednotlivých etud jsou vesměs nulová, celková pointa zoufalá. Celek je zvláštní nepřesvědčivá směs přepálenosti a nudné průměrnosti. Podivné, vždyť v jednotlivostech to má na mnoha místech skvělou atmosféru. Ještě jsem neviděl film, kde by se snoubila tak vysoká nadprůměrnost s tak hlubokou podprůměrností, ať už mám na mysli srandu, satiru nebo umění. Když jsem se při sledování soustředil jen na dílčí kvality a vykašlal se na nepodařený celek, bylo to fajn. Taky se mi líbilo "pozadí" - jakási dobová pohlednice tehdejšího Českoslovenka. Každopádně "nejčeskoslovenštější" film. Nechápu ovšem, proč tam do drobné rodičovské role obsadili předabovaného Hlinomaze - vždyť bez svého osobitého hlasu tam byl zbytečný, hotový antihlinomaz. (05.06.2011)

Kanonáda hlášek („Já a Panna Orleánská už nejsme kolegyně.“) a neuvěřitelně hravé holčičí dobrodružství, které v žánrových mezích funguje lépe, než většina současných teenagerských záležitostí ze všech koutů světa. Člověku se ani nechce věřit, že něco takového vzniklo u nás a v době, kdy se k nám pomalu chystaly tanky spřátelených zemí. Škoda toho konce, kdy jednotlivé příběhy bez výjimky vyšumí do ztracena. Všechny ostatní složky bez výtky. 4 a ½. (18.04.2010)