Turínský kůň

Je to opravdu totální pocitový a filmový mazec. Nádherný obrazový kompozice, který mají svůj smysl. Plno symbolů, který nelze rozklíčovat. Kouzlo tohohle filmu podle mě tkví v tom, jak se zabývá obyčejným životem - pět dní sledujeme monotóní život otce (zřejmě po mrtvici) a dcery, který naruší pouze tři zásadnější události, jenž trvaj ale dohromady tak dvacet minut. Turínský kůň je o nádheře obyčejnosti, úpadku civilizace a kouzlu odlehlých krajin. Tarr tu navíc pracuje s jedním hudebním motivem, který je úžasně depresivní a navíc se vůbec neoposlouchá. Strašně zajímavý film, kterej neni jednoduchej na pochopení, ale má v sobě hrozný bohatství. A důležitý je podle mě ho nechat minimálně pár hodin rozležet v hlavě, protože ač se v něm děje prd, dá se o něm dlouho a dlouho přemýšlet. Hvězdičku strhávám za přepálenou délku - dvě a půl hodiny jsou opravdu až moc. Jinak ale parádní záležitost. 80% (14.09.2011)

Film, ze kterého jsem chtěl stejně utéct, tak jako ho dokoukat. Nehodnotitelný filmový opus, jenž je stejně geniální tak jako úmorně nudný. Kdo chce, najde si v něm ty nejhlubší existenciální myšlenky, kdo ne, odstřelí jej jako samoúčelnou artovou s*ačku. Tarr je nejspíš génius, ale už kvůli Turínskému koni se na jeho předchozí filmy dívat nechci. Po tomhle spirituálním zážitku jsem byl totiž v depresích jako nikdy. I když se tam jen kouká z okna a chodí pro kýble na vodu.___Nikdy to už znovu nechci vidět, ale jako na filmový zážitek na to budu bezpochyby vzpomínat celý život. (04.07.2011)

Béla Tarr se podobně jako kdysi Nietzsche dotkl svého koně a oněměl. Turínský kůň není filmem O onom turínském koni, on je ONÍM turínským koněm. Narativně vyprádzěným obrazem světa, v němž už nezůstává než zoufalství, automatismus, prázdnota. Intelektuálně monolitický obraz vyhasínajícího světa, z nějž jako poslední vzdech uniká smysl a naděje. Zbývá jen tma, vichřice a diktát nicoty, kterou na sebe samo lidstvo přivolalo. Společně s Tarrovým osobním mýtem je Turínský kůň jeden z velkých počinů současného umění, Gesamkunstwerk v již téměř zapomenutém tradičním smyslu, narativní rozvázání smlouvy s divákem a se světem, neředěné trmácení se k finální temnotě. Film, který rezonuje a troufám si věštit, že jednou bude patřit k velkým reflexím konce civilizace. (04.07.2011)

Geniální - ale rozhodně úplně jiným způsobem, než jsem to od Tarra očekával. Je to úplně někde jinde, než jeho předchozí snímky. A Miroslav Krobot tam nakonec vůbec nehraje. - - - Jediný Tarrův komentář k Turínskému koni, který před plátnem řekl, byla věta: "It´s done". Načež se usmál a odešel :) A lepší tečku za svým dílem mohl asi těžko udělat. - - - To se to teď bude krásně psát, když máme jeho dílo tak pěkně uzavřené :) - - - P.S. Nevím, jak tomu bylo jinde, ale na druhé terase Berlinale Palast odešla během filmu minimálně polovina lidí. (delší komentář bude později) (16.02.2011)

Okrajové podmínky - barva: černobílá (low key), živel: vítr, zvíře: kůň, folosof: Friedrich Nietzsche, László Krasznahorkai, metoda: sekvence v reálném čase, projekce: bez titulků, pixelizace při větším závanu větru, příběh: kůň přestal táhnout, ve studni došla voda, došel petrolej, už ani bramboro nemá smysl jíst.... Jestliže Carl Theodor Dreyer ukončil svojí Pannou orleánskou (1928) jednu část dějin filmu (němá dokonalost), pak totéž se "podařilo" po bezmála sto letech i Bélovi Tarrovi (smrt filmu). Snad už ani nejde o film, ale o procházku galerií, v reálném čase se měnících fotografií, kompozičně dokonalých fotografií... Promítám film známým, po zhruba pětiminutových částech (nebylo by správné přepínat necvičené filmové diváky) a mám úspěch: film/fotografie se líbí... V poslední době se nejen citliví lidé, ale i filmoví režiséři pídí po všech možných poselstvích z neevropských civizací (inuité, indiáni, aboriginálové a pod.), tady jim roste přímo u baráku, byť je to bylina poměrně hořká a jmenuje se Turínský kůň (neplést s tuřínem). (25.03.2014)