Zběsilá krev

Osud proslulých herců za fašistické éry Osvalda Valentiho a Luisy Ferida, kteří se dostali před partyzánský soud je ztvárněn profesionálně. Filmařsky se tu střídají barevné záběry z natáčení filmů a rušného vášnivého života předtím s temnými záběry z partyzánské války a černobílými dokumentárními dobovými záběry. Film trochu znejasnily skoky v čase. (25.10.2023)

Mám podobné kontroverzní a nejednoznačné příběhy rád. Právě pro ten pohled na ne zcela jasné, čisté a rovné příběhy osob zmítajících se v divokých záchvěvech doby. Technicky vzato ve filmu moc ani nejde o to, zda hlavní hrdinové byli či nebyli vinni, spíše o optiku oné viny. Na Luca Zungarettiho jsem si dlouho zvykal, ale nakonec mě uchvátil, Monica Bellucci je bez debat. Jen kvůli ní jsem film viděl a nezklamala. Děsil jsem se dlouhé stopáže, ale při sledování mi to nakonec tak dlouhé nepřišlo. Film, který vás může zcela minout, ale když vás drapne, pěkně vás vyždíme. Možná pro pokročilou noční dobu sledování jsem zůstal někde na půl cesty. (12.03.2018)

Zašlé zlaté časy Talianskej kinematografie Sophie Lorenovej a Marcella Mastroianniho, tak trochu pripomenuté v podobe Monici Bellucciovej a Luca Zingarettiho, kde sa nestratili aj ďalší, pod slušnou réžiou a vôbec, celou výpravou. Príbeh v sviežej autorite, pravého Talianskeho humoru, v reálnom režime, slušne prepracované a pôsobivé svojim dejom. Slušná Talianska satirická dráma, pre toho, komu už zabudnutý taliansky filmový šarm ešte srdcu ulahodí. (30.06.2019)

Zhlédla jsem soustředěně a s velkým zájmem. Přesto ne více než tři hvězdičky. Problém nevidím ani tak ve formální stránce, nýbrž (jako vždycky) v poselství díla. Evidentně šlo tvůrcům o to, aspoň trochu "očistit" špatné lidské a občanské renomé dvou někdejších hvězd italského filmu z éry fašismu. Proto se snímek tváří jako "non-fiction", jako historická rekonstrukce s uměleckou licencí. Jenomže obě hlavní - reálně existující - postavy (Valenti a Ferida) jsou nejvíce ze všeho "očišťovány" pomocí fiktivní postavy - režiséra Golfiera/Taylora. A v tom tkví kámen úrazu, ba svého druhu to pokládám i za určitý podvod na divákovi. Pravda, předlohou Golfiera/Taylora je sice do určité míry Luchino Visconti, avšak dle mého názoru jde v tomto směru o zneužití jak skutečného Viscontiho, tak fiktivního Golfiera. Tento absolutní klaďas totiž nemá jiný úkol než postavit oba kontroverzní hrdiny do přívětivějšího světla. A snad právě usilovné a mazané míchání fikce a non-fikce, faktů a výmyslů... mě přesvědčilo o tom, co autoři chtěli jaksi decentně "přepudrovat": Osvaldo Valenti a Luisa Ferida museli být skutečně dvě obludy. (08.07.2011)

Mám ráda italský film, takže si italské filmy cíleně vybírám. Italské filmy si na rozdíl od italské televize stále drží vysokou laťku . Ani tento film není výjimka. Možná je příliš dlouhý a díky častým střihům lehce nepřehledný .Má však silný příběh. Monika B. je nejen stále krásná a charismatická, ale také výborná herečka. Kromě jiného je film i exkurz do italské (potažmo evropské) historie, což mu (alespoň pro mě) přidává na atraktivitě. (24.08.2011)