Jasná hvězda

Tvorba Jane Campion je v nejlepším smyslu slova niterná. Mám radost, že přilnula k Keatsovu příběhu. Její vnímání světa ho pozvedlo a zase znovu představilo. Nádherné obrazy, realistické emoce, samozřejmě vynikající výprava a kostýmy. Radost, prožít takovou melancholii. A už se těším až ve své knihovně vedle dopisů Mozarta Konstanci přidám dopisy a verše Johna Keatse Fanny Brawneové. (05.12.2016)

Strhující biografické, vizuálně úchvatné drama o anglickém romantickém básníkovi Johnu Keatsovi (Ben Whishaw) a dívce ze sousedství a jeho životní lásce Fanny Brawneové (Abbie Cornish), po formální stránce klasicistně uměřené a precizní, přitom emocionálně maximálně silné a důvěrné, romanticky sentimentální. Navíc hustě proložené umělcovými verši z několika jeho sbírek, režisérka Keatse nechává dokonce recitovat po celou dobu závěrečných titulků. ~ Intimně zobrazený vztah Keatse a Fanny (bez jakýchkoli nucených dějových zvratů) ukazuje lásku v její nejčistší podobě. Její křehkost v postupném splývání dvou duší, přičemž dokládá, že láska není omezena chudobou ani bohatstvím. Veškeré citové pnutí vychází z pouhých slov obou protagonistů, z jejich pohledů i společných chvil, během nichž jen občasné polibky a vzájemná objetí znamenají náznak tělesného kontaktu. Jak trefně uvádí jedna recenzentka, jejich obnažování není povahy fyzické, ale psychické. Čistá esence lásky. Hvězda jasná. ~ Snímek se vyznačuje brilantními dialogy na vysoké umělecké úrovni (potažmo skvělými hereckými výkony!), rozmanitými dobovými kostýmy a malebnou kamerou s promyšlenými obrazovými kompozicemi, jež dodávají momentu silnější výsledné emociální vyznění. Tomu dopomáhá i decentní dobová hudba. (26.08.2012)

Tak jemně dýchat snad jen ona může... Film, který vyžaduje sladění divákova tepu se snivým tempem letního dne uprostřed dlouhých prázdnin v Hampsteadu léta Páně 1818, kdy láska i poezie klíčí, jako když se motýl klube z kukly, slova putují celé týdny a - méně pomíjivá než lidský život - přetrvají věky, jako ta modrá křídla ve staletí staré vitríně. Krásná, křehká a mrtvá. Johne Keatsi, byl bys v roce 2017 šťastnější? (20.09.2017)

Ak sa chceš vyhnúť sláve, píš poéziu. To je Keats a jeho život! Je to jeden z klasikov, ktorých diela sa chvália, ale už asi nečítajú. Jeden z panteónu búrlivákov, ktorí slávu získali až po smrti. Vnútorná spokojnosť by pre neho bola prekážkou v tvorbe. Sláva pre neho bola ako žena. Bola by mu verná, keby s ňou zaobchádzal s istou dávkou ľahostajnosti. Sláva ale neprišla, bola len ilúziou, pominuteľnou a nestálejšou ako vánok. Jedinou istotou mu bola Fanny, jeho múza, éterická bytosť. Tento vzťah sa lepšie zobraziť asi nedá. Najlepší film Jane Campion. (04.02.2017)

Žensky senzitivní a zasněný film, věrně přibližuje ideál romantické lásky. Pokud nemáte rádi kostýmní dramata a lásku chápete jako zásun 3x týdně, tak na to prosím nekoukejte. Nebo alespoň následně nepište komentáře ve smyslu, že film je pomalý a příliš emotivní. Je to jako vytýkat akčnímu filmu, že je příliš rychlý a moc se v něm střílí.... (30.03.2010)