Norské dřevo

Do pochmúrnych tónov ladená, sexuálno-citová odysea muža a ženy, spracovaná v silne komornom duchu a umocnená škálou poetických obrázkov, intímnou kamerou a hudbou. Bola som pripravená na to, čo mám od filmu očakávať, preto ma neiritovalo pomalé rozvláčne tempo a veľmi skľučujúca (čo je plus) atmosféra. Obzvlášť musím podotknúť, že sa v ňom nachádza jedna nesmierne depresívna scéna na úpätí skal, dotvorená hereckým majstrovstvom a temnou hudbou, po ktorej bola moja krehká psychika značne otrasená. Chápem aj tie nízke hodnotenia, nie každý prekúsne japonský art a už vonkoncom, keď nie je divák pripravený na to, čo ho čaká :-) (29.09.2011)

Kniha je lepší, film, když o tom přemýšlím, nedokáže postihnout celou tu atmosféru, kterou to mělo. Ne, že by to bylo vyloženě zklamání, ale není to to, co jsem chtěla vidět. Je to trochu odměřené a vyloženě s "dobrým" koncem. Kdo nečetl, možná bude občas dělat potíže se orientovat. Obrazy se střídají, ale nijak to nepůsobí, nic to nepředává. Když někdo umřel, ani to se mnou nehlo, jen jsem tupě zírala na plátno. Chybí tomu ta duše, kterou kniha má a kterou se Anh Hung Tranovi prostě nepodařilo na plátno dostat. Ani zhola z toho nejde cítit všechen ten chmur a samota a nejistota, které pociťujete při četbě. Kdybych nečetla, byl by tohohle pro mne prázdný film. Škoda, moc jsem se těšila. (28.01.2011)

Docela mě mrzí, že jsem neměla možnost číst knihu a snad to v nejbližší době napravím, pak bych byla možná schopná jinak posoudit její zpracování do filmové podoby. Melancholicky smutný příběh mezi Naoko a Watanabem o lásce a jejím hledání a s tím souvisejících problémech, mimo jiné i v podobě dívky Midori, která má na Toru také velký vliv. Při velmi pomalém tempu jsem ale i tak ocenila záběry kamery na nádherné přírodní scenérie a velmi vhodnou hudbou, která tenhle téměř až mysteriozní příběh podbarvovala."Kdo řekl, že láska je slepá? Ta jediná vidí dobře, protože objevuje krásy tam, kde jiní nevidí nic". (10.10.2012)

Asi jsem zabila tátu řetězem!!! Vážně se to snažilo navodit dojem, že to bude dráma věrné a čisté lásky? Mně to spíš přišlo jako americká teen komedoška, kde se banda náctiletých snaží souložit (ono to prostě někdy stojí za prd), když to nejde, tak se sesypou (asi v domnění, že po zbytek života to bude stát přesně za tohle) a když už není úniku, zavři oči brouku a ... Tak to ne, tohle! Bohužel jsem předlohu nečetla (no nevím teda, jestli bohužel), přesto musím říct, že scenář je nudný a vleklý (moc se toho nedozvíte), námět je ještě horší (co byste taky chtěli, věřit ještě puberťakům na téma vážnost života?), záběry jsou sice snahou o detail, který vás má zřejmě posunout v ději, ale já jsem si nepustila National Geographic, abych koukala na lesy pod sněhem a lesy bez sněhu....jednou větou: já jsem snad ještě nezažila film, který by mě ani trochu nebavil ani po hodině...Ta jedna je za statečnost, ta se režisérovi upřít nedá, a zvuk, mám dojem, že ten je skutečně povedený (no a tady je vidět, čeho všeho jsem si stačilo všimnout). Možná ze mě čiší jen obrovské zklamání. (11.04.2011)

Podle mě šel ten příběh přepsat do scénáře mnohem srozumitelněji i s cíleným zachováním lyriky Murakamiho bestselleru. Pro neznalce knižní předlohy musí být několik úvodních minut velmi nepochopitelných (jsou odvyprávěny velmi překotně a podle mě nedostatečně vykreslují postavy a jejich motivy), na což se samozřejmě nabaluje zbytek filmu, a pak se ani není čemu divit, že se film nelibí, když onen divák nestihne chytit nit. Mimo to snad jen může existovat malá entita japanofilů, která knihu nezná, ale z vlastního zájmu se jí bude líbit jen samotná atmosféra a kudrlinky okolo, které tady adorují všechny pozitivní ohlasy. Těmi kudrlinkami jsou pro mě hlavně výpravu (nevybavuju si lepší zobrazení retra, výběr lokací téměř dokonalý), tento zážitek podpořený doopravdy výbornou kamerou (v mých očích východoasijský trademark), a to celé v neposlední řadě skvěle zahrané. Knížku se nebojím doporučit okamžitě, film jen po přečtení a to ještě divákům se slabostí pro "Asii". (15.03.2011)