Taras Bulba

Krásný čtyřhvězdičkový historický film. Ale těch matiček Rusí se tam vyskytovalo nadkritické množství, patetické texty házel scénárista lopatou a je to škoda, opravdu to rušilo. Kozáci zas takovou láskou k matičce Rusi nehořeli (i když Taras měl na konci opravdu plamenný proslov) a kdyby se po téhle stránce tak netlačilo na pilu, váhal bych mezi 4 a 5 kousky. (17.02.2017)

Nové ruské spracovanie novely Nikolaja Gogoľa Taras Bulba.Ale ako v americkom filme,tak ani v tomto filme sa nedržia Gogoľa.Zase je to len také volnejšie.Ale na rozdiel od toho amerického z roku 1962,tentoraz je film dotiahnutý až do konca.Nevýhodou tohto filmu je,že tento film si objednal štát,teda Rusko.Teda peniazmi sa nešetrilo.A ako keby chceli Rusi ukázať,že Ukrajina patrí Rusku a Poliaci sú ich nepriatelia.V Rusku má tento film tiež veľmi rozporuplné hodnotenia.Režisér filmu bol veľký komunista.Zvuk tiež nie je nič moc.A je tam strašne veľa ruskej propagandy. Vo filme je aj jedná verejná poprava.To by nebolo nijako zvláštne, popravy sú v historických filmoch úplne bežné,ale táto je zvlášť krutá.Priznám sa,toto som ešte v historickom filme nikdy nevidel.A v ruskom už vôbec nie.Ale napriek tomu všetkému zlému,čo sa o tomto filme hovorí,mne sa tento film páčil.Na konci filmu,ako aj u Gogoľa,Tarasa Bulbu popravili upálením,ako to bolo v jeho novele. (28.05.2009)

První verzi novely Taras Bulba z r. 1835 musel Gogol přepracovat, protože se úřadům zdála příliš "ukrajinská". Ta druhá z r. 1842 je i předlohou Bortkova filmu. Na ní už není ukrajinského nic. Jak známo, Gogol byl, podobně jako Dostojevskij, zastáncem samoděržaví a pravoslavného univerzalismu, a v rámci slavjanofilství se Ukrajincem patrně nijak zvlášť necítil. A antisemitská a protipolská je tedy už původní novela, nikoli až film (a dlužno dodat, že i naši obrozenci panslavistického ražení Polákům zazlívali jejich povstání z r. 1831); a stejně tak nesmyslné spojování záporožských kozáků (kteří opravdu nebyli Rusové) velkoruskou ideou jde na vrub Gogolovi. Bortko se očividně snažil natočit něco jako jsou Hoffmanovy adaptace Sienkiewicze, ale přitom vynechat jakoukoli neurčitost a víceznačnost postav a jejich motivací. Proto jsou všechny nudné, ploché a prázdné. Celý snímek nadto postrádá jakýkoli dramatický náboj a svévolné používání vypravěčského voiceoveru, který je jednak zbytečný a druhak film činí narativně idiotským, to jenom zhoršuje. Jako by všechno měl vynahradit velkoruský šovinismus, který z filmu cáká na všechny strany stejně, jako krev z rozpolcených husarských kyrysů (mimochodem, právě samoúčelnost akčních scén je pro celou bezradnost snímku velmi ilustrativní: detaily na probodávané části těla, v rychlém sledu za sebou, následované celkem s patetickou promluvou /stejnou u každého dalšího/ umírajícího kozáka, to všechno pětkrát do kola). Když Jerzy Hoffman v devětadevadesátém adaptoval Ohněm i mečem, Sienkiewiczův nacionalismus a jednoznačnost v něm mírnil a problematizoval (Wisniowecki je je ve filmu oproti knize daleko fanatičtější a nelítostnější), Bortko naproti tomu všechno ještě přitvrzuje a nafukuje. Jak by taky ne, když byl z velké části financován ruským ministerstvem kutury. Není těžké odhadnout, kdo by tak měl být ten velký car, jehož věští umírajícíc Taras. (31.03.2011)

Rusáci ve svých dějinách nemají mnoho skutečných osobností. Je jich velice málo - např. Petr Veliký. Proto se upínají prakticky ke komukoliv. V tomto filmu chtěli ukázat mocnou Matičku Rus - kozácké bojovníky, kteří její slávu ukazovali po širém okolí. Přitom to byla (dle mého soudu) jen banda zbojníků, kteří pod alibistickou ideologií pravoslavné víry podnikali loupeživé výboje. Možná zezačátku mohli být jejich úmysly počestné a ryzí. Ale z naší vlastní historie máme podobný příklad - Husity. Potom už je to jen boj fanatiků, kteří nemají s vírou v Boha nic společného. A když se jak prasata zryjou "pod obraz boží" a díky tomu přijdou v boji o půlku mužů, vymlouvají se, že chlastat přece není hřích. Podle mě byli kozáci barbaři, kteří hanebně pod jejich vymyšlenou záštitou Krista si vytvářeli vlastní světonázorná pravidla. A velká chyby soudobých Rusů, pokud si budou z historie brát takové příklady. Jenže co chceme po Rusácích, kteří v historii vynikali jen v rozloze své země. Vždy to byli chudáci a hlupáci. Co se týče filmu: Pan režisér neuměl do filmu implementovat heroičnost, davové scény byli diskutabilní, akční byli jako přes kopírák, dabing byl především v bojové vřavě tragikomický. Naopak celkem slušné mučení na závěr. Film měl být především o Bulbovi, ale byl o každém jiném. Romantické scény byly velice zdlouhavé (a vlastně celý film tak nějak hnusně natahován). A co se týče syna Bulby, který mimo jiné vypadal jak polský Jacek - tak ta epizoda s chlebem a princeznou - tak to byla kapitola sama pro sebe. (31.03.2010)

Přikládat téhle filmové adaptaci Gogolovy archaické kozácké novely nějakou historickou naučnou hodnotu je naivní; čerpat z ní nějaké (jakékoliv) historické informace má asi podobnou váhu, jako je čerpat třeba z komunistické filmové husitské trilogie, nebo z románů sračkopsavce Jiráska. Dialogy a celá stavba příběhu jsou beznadějně zastaralé, škoda že se tvůrci tak sveřepě drželi literární předlohy a nezpracovali ji trochu volněji, moderněji, tj. realističtěji, bez pitomého patosu a teatrální dikce postav. Kapitolou samou pro sebe jsou pak neustále omílané žvásty o "ruské" zemi a víře a síle z úst Záporožců. A mozkorvoucí je i pseudoromantická zápletka se zamilovaným Andrijem a polskou šlechtickou běhnou. Ale díky novějšímu datu vzniku se divák může aspoň kochat pestrou výpravou, užít si dosytosti řežebných šavlovaček a nakouknout i do makety Záporožské Siče na Dněpru. Ovšem pokud byste byli zvědaví na nějaké syrovější a opravdovější výjevy z dějin polsko-ukrajinské slovanské vzájemnosti, všemi deseti doporučuju masakrální polskou Volyň. (22.06.2020)