Reklama

Reklama

Stav beztíže

(seriál)
  • USA Defying Gravity
USA / Kanada, 2009, 9 h 18 min (Minutáž: 42–44 min)

Epizody(13)

Píše se rok 2052. Na konec září je naplánován start vesmírného projektu Antares. Osmičlenná posádka vytrénovaných astronautů bude po šest let navštěvovat sedm planet sluneční soustavy. V týmu měl být i zkušený astronaut Maddux Donner. Kvůli nehodě, která se stala před pěti lety při výpravě na Mars, však nepoletí. Je pouhým náhradníkem. Stejně je na tom i jeho přítel a spolupracovník Ted Shaw. Tenkrát museli pro dobro mise a na rozkaz velitele odstartovat bez dvou kolegů, které nechali na povrchu Marsu zemřít… V baru se odehrává bouřlivá oslava a loučení se Zemí. Velitel projektu – odměřený Mike Goss – dává zrovna interview novinářům. Ti se diví, proč nebyli místo nezkušených nováčků do mise nasazeni Donner a Shaw. Rozhovor se opět vrací k tragédii na Marsu. Donner to psychicky neunese a napadne jednoho z reportérů... (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (79)

Wysch 

všechny recenze uživatele

Tenhle seriál měl pokračovat... to je první věc, kerá mě napadla při sledování devátého (zlomového) dílu. Nakonec jsem svoje hodnocení po shlédnutí poslední epizody ještě zvedl na maximum, a to z čistě subjektivního hlediska, protože 71% si Defying Gravity zasluhuje úplně stejně jako třeba moje oblíbená Čtyřiadvacítka, se kterou tohle sociální sci-fi nespojuje jen stejné procentuální hodnocení, ale i představitelka jedné z hlavních rolí zde a v druhé řadě "Jack Bauer story", tedy Laura Harris. SPOILERY!!! Defying Gravity je nanejvýš odsouzeníhodným seriálem, protože mnozí jej nazývají Melrose Place (nikdy jsem neviděl, ale jestli je to stejně dobrý jako Defying Gravity, asi bych to měl napravit). Nebo jinak. Ale opak bude asi pravdou, ačkoliv jsem MP nikdy neviděl, Defying Gravity je neučebnicovým příkladem soft space opery se sociologickým podtextem. Soft proto, že naprosto neřeší nějaké technické a vědecké aspekty, a space operou proto, že klasicky staví skupinu jednotlivců do rámce meziplanetárního sci-fi problému (anebo jinak řečeno - konfliktu; jenže tady nechápejte konflikt jako střetnutí dvou stran s halapartnama a puškama). Během sledování Defying Gravity jsem si všiml několika kulervoucích a potenciálních prvků, s nimiž se dalo brutálně pracovat (např. Nadia; možnost, že Sharon s Walkerem na Marsu ještě žijí; minulost Jen, atd.) a které by se daly posunout nejen z minulosti do přítomnosti (Nadja), ale i do budoucnosti (Sharon, Jen). Vztahová problematika je pak sice notnou součástí, ale nesmíte ji brát jako nejdůležitější, protože je to jen berlička, kterou si pomáhají objekty (beta a gamma), neboť scénář ještě asi určitě nevěděl, co vlastně mají objekty dělat. A tak je jejich práce propojena se vztahy, které jsou důležité, protože kdybych si nevybudoval vztah na lodi se sedmi zbývajícími lidmi, nebo alespoň s jedním z nich, skončil bych v ponorce a všechny vystřílel. [Důležitá zmínka pro rejpaly: NASA si nikoho nevybrala za kosmonauty, anýbrž pouze ony nespecifikované objekty Beta a Gamma si vybraly tyhle psychicky labilní postavy.] Seriál má ohromnej potenciál a je zazděnej malým rozpočtem ("prospal bych čtvrtou světovou..." - znamená to, že svět si už prošel třetí? Plus technologický pokrok za posledních 15 let zmiňovaný tuším v poslední nebo předposlední části jasně povzbuzuje ideje o válce, neboť co jiného než válka přináší technologický pokrok?) a přílišnou zaměřeností na vztahy = tedy nevybroušeností sci-fi prvků. Přesto nutno dodat, že je to logický krok, neboť pokud v první řadě představíme a zformujeme charaktery (viz. 24), v druhé můžeme jít do maxima a vybudovat kulervoucí scény právě s těmi charaktery (však Jack Bauer v druhé řadě už bránil jaderné explozi). A tak dál. Když k tomu připočtu pro mě zajímavé charaktery a sympatické představitele (kromě Nadji a Teda jsem si zamiloval všechny, hlavně Wasse a Donnera), musím subjektivně zvýšit na maximum. No a k tomu samozřejmě nutné filozofické rozcvičky v úvodu každé epizody, kde Donner přednáší svou životní filozofii, aby na závěr jen epizodu zacyklil podle klasické příručky pro psaní povídek a scénářů, nezbejvá než přikejvnout a říct... Strčte si svoje názory do hajzlu, já vím, že ten můj taky není správnej, ale seriál jsem si kurva užil (shlédnut za dva dny) a jeho zrušení mě brutálně sere. Hafk. update: Druhá projekce vytahuje nesmírnou řadu detailů, které jsem prve přehlédl, ale zároveň odkrývá řadu nedomyšlených náznaků, které jsem taky přehlédl. Celkem bych si rád popovídal s panem Parriottem a rád věděl, jak by to všechno mělo směřovat dál. Pač kompletně zabít tenhle seriál ve chvíli, kdy se přehoupne do svojí epický části, to byla pěkná blbost od pánů producentů. () (méně) (více)

Djkoma 

všechny recenze uživatele

Odsoudit Defying Gravity jako Melrose place ve vesmíru je hodně povrchní, i když tomu dost nahrává. Seriál připomíná v mnohém Virtuality, ale nejde tak daleko jako berg ve svém pilotní počinu. Připomínka Sunshine i Big Brothera je tu stále, ale právě reality show a její netradiční prvky jsou vypuštěny jen a jen pro dobro seriálu. Defying gravity tak působí jako zajímavě pojatý sci-fi seriál, který přináší kromě mnoha otázek o entite "Beta" také lidské otázky o vztazích na lodi po i před naloděním. Flashbacky jsou totiž na denním pořádku a vykreslují příběhy postav na 6ti leté výpravě... S ní to však není tak jednoduché, jak by se zdálo a nějakou jednoznačně pojatou misi můžete zapomenout. Obecně se tvrdí o návštěvě několika planet sluneční soustavy, ale hlavním tažným příběhem je právě neznámá entita v doku č. 4 a její dopad na lidské rozhodování i fyziologii... Seriál plný otázek tak pokračuje a představuje mnoho otázek i odvážných pokusů. Po devátém díle zatím snižuji na 3*, protože zlomovému odhalení chyběla šťáva a jedinečnost. Seriál tak pokračuje v zajímavém a netradičním směru, ale výrazně zpomaluje a pro divákovi přináší často více nudy, než z počátku. ()

Reklama

Ravi 

všechny recenze uživatele

Takovou sbírku neurotiků a zamindrákovaných person bylo asi opravdu těžké pro jeden scénář najít. Já vím, že dramatizace seriálu by měla být silná, aby lidi vůbec zajímal, ale ve Stavu beztíže je silně předramatizováno. Jedna byla zneužívaná, druhou opustili rodiče, třetí trpí duchy z války, další duchy z Marsu, další trpí tím, že měla být chlap a tak dále. No parta, kterou byste pro šestiletou misi napříč Sluneční soustavou pohledali. Občas jsem si říkal, že vhodnějšími kandidáty by snad byl i kroužek extrémně cholerických anonymních alkoholiků s tiky. Hlavní linie seriálu a vyprávění formou flashbacků je naprosto v pořádku, ale byl bych raději, kdyby se tvůrce držel tohoto a vyprávěl příběh mise, zatímco se bohužel spíš soustředil na postavy. Také jsem trpěl těmi proslovy na konci každé epizody - jo byly asi pěkné, ale kdyby byl takový i zbytek! Takhle působily jako pěst na oko. Zkrátka Stav beztíže je seriál se zajímavou myšlenkou (i dle doslovu autora, jak měl seriál skončit - viz odkaz v diskusi), ale s tak kostrbatým scénářem, že se nedivím, proč skončil. Zkrátka rámec je nadmíru zajímavý a nový, ale takové kosmonauty byste pro výlet nevybrali, ani kdybyste byli na hlavu padlí, neskousnu. Moc pěkná hudba. 30% = 1+/5 ()

honajz2 

všechny recenze uživatele (k tomuto seriálu)

Podrobněji se rozepisuji v komentářích k jednotlivým epizodám. Celkově mě však Defying Gravity dost mile překvapilo, hodně se mi líbilo a rozhodně bych ho nepřirovnal k Melrose Place. S tím to totiž nemá nic společného, tam se totiž neprobírá psychologie postav. Tady ano. A i kvůli tomu celý ten seriál funguje, každým dílem napíná a jeho předčasné utnutí mě dost naštvalo. Navíc má i nějakou hloubku, to se v dnešních seriálech zas tak často neděje. Fakt, já jsem nadšený a přemýšlím i nad přidáním do oblíbených seriálů. Jenže těch kandidátů nemám málo, takže budu dlouho vybírat, který by si tam své místo zasloužil. Asi bych měl konečně vyhodit Simpsonovi, které miluju už od dětství, ale s každým novým dílem (obzvlášť od 24.série a úpadek byl znát už dřív) mě ten seriál štve a nedá se na něj dívat, takže bych mohl to desáté místo dát seriálu, který si ho opravdu zaslouží... Ještě si to rozmyslím, každopádně Defying Gravity se mi hodně líbilo a dávám mu 5* ()

cariada 

všechny recenze uživatele

Tohle mě opravdu moc nebavilo, neustále pohledy co bylo před 5 lety, nás provází celou sérií. A v podstatě se nic moc neděje, ani se nakonec nedozvíme jak se Zoe dostane zpátky do programu, i když je to tam nepřímo ukázáno. Celý je to takový nevyvážený a příliš roztříštěný. Je dobře že to nepokračovalo dál. ()

Galerie (166)

Reklama

Reklama