Zeiten ändern Dich

Po třech životopisných filmech v hudebním žánru, se kterým se v klidu naprosto míjím a které ozvláštňovala především skutečnost, že populární hip hopeři hráli sami sebe, mi nedá nesrovnávat. Jim Sheridan se "Zbohatni nebo chcípni" v portrétu 50centa není režijně nejvýše, mám pocit, že po odchodu za oceán se trvale autorsky ztrácí. Eminem, ač silně protivný, je hudebně jinak suverénní. Přesto mne zaujal "Zeiten änder dich", film plný klišé a s koncem, který prodivácky tlačí na emoce. Není to proto, že mám ráda německé filmy, ale jednoduše příběhem a taky Bushido je mi celkem sympatický jako člověk. Navíc na rozdíl od výše jmenovaných mě neotravoval tupostí ve výrazu. Vedle něj je najednou i Für immer jung Karel překvapivě snesitelný. (31.12.2013)

No super! Kdo by to čekal. Ono teda stačí kouknout na jméno režiséra a už to naznačuje, že se nebude nic nakrucovat ani třpytit. Bushidův život v hodině a půl a ne vždy je to laskavý svět ve kterém žije, rozhodně je ale na co koukat. Po té dramatické stránce to funguje na jedičku, akorát Moritz Bleibtrau mi v roli moralizujícího mafiána přišel trošku otravnej, ale to nepokazilo nic z celkovýho dojmu. Hodně milé překvapení tedle filmek. (23.08.2010)

Bezchybný film ktorý by dramaticky obstál aj keby nešlo o životopis. Pôsobiaci neuveriteľne autenticky, plný emocií a silných scén. Koncert na konci ako highlight celého príbehu je niečo čo si viem pozrieť hocikedy len tak. Srší z toho špinavá dráma ale aj hudobný film, všetko v jednom celistvom balení. Bushida ani moc nepotrebujete poznať, stačí mať ako taký vzťah k rapu a budete spokojní. (30.09.2021)

O Bushidovi jsem nikdy neslysel, i kdyz je film misty docela zkratkovity, ma to atmosferu a divak pochopi, o co tvurcum slo. Je zde hned nekolik zajimavych momentu a dialogu, ale pomyslnou tresnickou na dortu je az sam velky Karel Gott! To fakt pobavilo a vlastne i dojalo. Rap je pro me spanelskou vesnici, ale hudba mi nijak nevadila. Ve finale je to dobry zivotopisny snimek. (11.02.2021)

Tenhle film mi umožnil nahlédnout aspoň trošku pod pokličku německého rapu. Vůbec jsem žádný neznal a jméno Bushido, bylo pro mě naprosto neznámý pojem, což však vzalo záhy za své. Dočkal jsem se poměrně kvalitní hudby a hlavně naprosto věrohodného, místy drsného příběhu, o tom, že každá cesta na vrchol stojí strašně moc námahy a úsilí, což v tomhle případě platí dvojnásob. Ale tím zdaleka nejlepším, byla pro mě určitě poslední, emotivní čtvrthodina a závěrečný koncert v čele s nesrmtelným Kájou Gottem, který si svou německou verzi „Biene Maja“ střihl s neskutečnou chutí a zápalem. Přiznám se, že jsem mu dokonce i maličko záviděl. Wunderbar! (21.04.2015)