Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Honza Vavřinec (R. Hrušínský) je jeden z těch nenápadných úředníků pracujících v investičním odboru, na kterého je velmi jednoduché zapomenout. Jednoho dne se mu ozve stavař jeřábů František (J. Moučka), co si jej splete s poslancem, a žádá jej o pomoc. Byl totiž neprávem vyhozen za pochybení svého nadřízeného, který potřeboval na někoho hodit vinu za spadlý jeřáb. Honzovi se skutečně podaří vedoucímu domluvit a takové „spravedlivé“ jednání jej uspokojí a namotivuje k podobným činům. A v jeho práci se v tu dobu stane skutečně něco obdobného – za spadlou halu v Brodě nikdo konkrétní nenese přímou odpovědnost, ale viník se najít musí, a tím má být ustrašený vedoucí Hofmánek (L. Pešek). Právě Honza se jej jediný zastane a jako hrdinný rytíř pak začne bojovat za spravedlnost, až situace na odboru připomíná absurdní frašku a Honzu vedení nakonec dosadí na místo Hofmánka... Divadelní hru Jaroslava Dietla s názvem "Nehoda" převedl na filmové plátno začínající režisér na Barrandově František Filip. Vzhledem ke své satirické kritice socialistické společnosti se dostal po roce 1969 do tzv. trezoru a jeho obnovené projekce se dočkal až v roce 1990. (Česká televize)

(více)

Recenze (75)

Maq 

všechny recenze uživatele

Moralistní drama. Vzhledem k době to vůbec nebylo „krotké“, jak nás informuje distributor. --- Je zajímavé si všimnout, jak dalece dokázala normalizace scénáristu Dietla znormalizovat. Metoda je stejná, ale namísto důležitých otázek nastoupily triviality. Dietl je zde dokonce tak dobrý, že dokázal ukázat něco, co většina lidí nechápala tehdy a nechápe ani dnes: Mistrům výkonu moci (Prachař) vůbec nevadí, když nějaká demokratická fóra (Deyl) přijímají usnesení - vždycky se s nimi bez potíží srovnají, protože demokratické kolektivní orgány mocenské otázky nikdy nechápou a neřeší. --- Dietlův scénář je přece jen o fous slabší než mistrovský. Postavy jsou tak trochu podle šablony, dialogy (a monology) by mohly být i lepší, a se závěrem (po Vavřincově povýšení) se autor evidentně nadřel. I tak - cenné. ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

„Kalič, co to je?“ - „Ten kdo neví, co je to strach.“ Drobet se nám za ta léta význam slov posunul…Františka Filipa beru jako TV tvůrce, ovšem Utrpení mladého Boháčka a Příběh dušičkový mi ukázaly, že svého času měl na víc než jen filmy pro televizi. A tohle dílko to jen potvrzuje. Ačkoliv v tomto případě se pustil do pěkně kousavé a svým způsobem až nečekaně odvážné satiry. A i když je kapánek hořká a mrazivá, udržuje si po celou dobu velkou míru zábavnosti. Mohou za to hlavně zdařilé dialogy (nejen ty filozofické o strachu) a herecké obsazení. Hrušínský (obracející se k publiku) tu předvádí 1 ze svých nejlepších výkonů vůbec, ovšem i pánové Sovák, Pešek, Prachař, Deyl či Šmeral snad ani nemohli být do rolí lépe vybráni. A skoro až snový konec se též povedl, Honza sice potřebuje „úplně jiný lidi“, ale v tom je ten háček (plus nádherně výmluvný výraz na závěr…). Slabší, ale přesto plný počet. „Přece je v zájmu všech, aby se odhalila pravda, ne?“ - „To je čistě teoreticky vzato neobyčejně správné…prakticky úplnej nesmysl.“ ()

Reklama

Big Bear 

všechny recenze uživatele

Zajímavý film se skvělým Hrušínským v hlavní roli. Ano, povýšení kritiků je někdy opravdu rafinovanou mstou. Obzvláště v prostředí rozbujelého byrokratického kompostu, kde jednotlivec hnán mládím, rozumem a ideály stejně po chvilce bezmocně zapadne bez sebemenší šance cokoliv ovlivnit či změnit. Zvlášť když nad sebou máte šéfy, kteří,, co nezvládnou přeskočit - na to se nerozbíhají ''. Celkem nadčasová záležitost, v souhrnu ale nikterak kritikou neohromující a tak snad proto ani nevadila režimu, který trochu té sebekritiky občas dokonce od jednotlivců vyžadoval. * * * * ()

nascendi 

všechny recenze uživatele

Bol som mimoriadne zvedavý na film, o existencii ktorého som nemal ani tušenia. Pritom bol jedným z filmov, ktoré v priebehu šesťdesiatych rokov ako tykadlá ohmatávali, kam až je možné zájsť v kritike režimu a tiež aké inotaje bude nutné použiť na oklamanie cenzorov. Nakoniec sa to ako-tak podarilo a vznikol film, ktorý stojí a padá na výkone Rudolfa Hrušínského so známymi sekundantmi. Ten je ako obvykle skvelý, ale znázornenie vnútorného hlasu mi po chvíli pripadalo pomerne nešikovné. Vcelku som bol spokojný, aj keď si myslím, že film osloví divákov, ktorí tú dobu prežili, nie ich potomkov. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Malá velká satira socialismu. V té době už se z Jaroslava Dietla stával postupně velice zručný scenárista, František Filip znamenitým (především televizním) režisérem, a Rudolf Hrušínský vstupoval do nejúspěšnějšího období své kariéry v druhé půlce 60. let, kdy šel napříč žánry z jednoho zajímavého snímku do druhého. Pánové se svátečně sešli a vytvořili film, který v konkurenci mnoha jiných zapadl, ale který i po letech pobaví a překvapí slušnou dávkou invence a úderné satiry. Ta navíc zůstává ale v mnoha ohledech nadčasová, protože se dotýká záležitostí, jaké mnozí běžně známe z reálného života i dnes... byrokrace, papíry, shánění podpisů, nebo situace, kde není na vině konkrétní člověk než spíše systém jako takový a pod. Na chvíli se z toho občas vyklube takové nemastné neslané drama plné soudruhů, ale vyústění s opakujícími se tvářemi na stejný místech to mělo originální... a neodolatelný pan Hrušínský je zde přímo roztomilý, hlavně když veškerý děj každou chvíli dosti ironicky komentuje přímo divákovi do kamery. ;) 75% ()

Galerie (2)

Zajímavosti (2)

  • Jeden z pro tento film typických hovorů Rudolfa Hrušinského na kameru se objevuje i ve skladbě pražské rapové skupiny PSH "Podpantoflák" z roku 2010 a z alba Epilog. Na stejném albu kapela odkazuje i na film Jako jed (1985). (hendrich6)
  • Snímek byl natočen na motivy stejnojmenné divadelní předlohy, kterou napsal Jaroslav Dietl. (Terva)

Reklama

Reklama