Hrdina má strach

Jestli z vás ještě nekomu není jasné, proč máme u nás přebujelou byrokracii, toto je dokonalá odpověď a vysvětlení. Film je velmi tvrdou kritikou nejenom byrokratů, ale i socialismu. Pojmenovává to přesně a trefně, strach byl to, co vytvořilo socialismus, ale taky to , co mu nakonec i zlomilo vaz. Strach celou zemi paralyzoval natolik, že se rozložila. Bohužel to ale trvalo padesát let. Běh na dlouhou trať. A teď bude běh na dlouhou trať to zase dát dohromady. Hrušínský ve filmu září, Prachař hraje opět svého tradičního funkcionáře (skvěle), celé to tak budovatelsky šlape, že než se vyřídí stavební povolení, zamýšlená opravovaná budova se zřítí. Systém však chybu udělat nemohl, kdo tedy? 80% (15.04.2012)

Už po přečtení komentářů je jasné, že tenhle film má to kouzlo, že často nahazuje a divák si má (může) věci domýšlet podle vlastních zkušeností a dostává tak další rozměr a nadčasovost. Jde spíš o inscenaci s pár nesmělými exteriéry, ale o to větší prostor tu dostávají herci. A co víc: výborní herci. Kolem geniálního Rudolfa Hrušinského rotují další hvězdy - Pešek, Sovák (podezřívám ho, že ta šlajfka byl jeho osobní nápad), Prachař, Moučka, Deyl, Lír, Menšík... Není třeba mít strach se na tento nenápadný film podívat. (20.11.2014)

„Kalič, co to je?“ - „Ten kdo neví, co je to strach.“ Drobet se nám za ta léta význam slov posunul…Františka Filipa beru jako TV tvůrce, ovšem Utrpení mladého Boháčka a Příběh dušičkový mi ukázaly, že svého času měl na víc než jen filmy pro televizi. A tohle dílko to jen potvrzuje. Ačkoliv v tomto případě se pustil do pěkně kousavé a svým způsobem až nečekaně odvážné satiry. A i když je kapánek hořká a mrazivá, udržuje si po celou dobu velkou míru zábavnosti. Mohou za to hlavně zdařilé dialogy (nejen ty filozofické o strachu) a herecké obsazení. Hrušínský (obracející se k publiku) tu předvádí 1 ze svých nejlepších výkonů vůbec, ovšem i pánové Sovák, Pešek, Prachař, Deyl či Šmeral snad ani nemohli být do rolí lépe vybráni. A skoro až snový konec se též povedl, Honza sice potřebuje „úplně jiný lidi“, ale v tom je ten háček (plus nádherně výmluvný výraz na závěr…). Slabší, ale přesto plný počet. „Přece je v zájmu všech, aby se odhalila pravda, ne?“ - „To je čistě teoreticky vzato neobyčejně správné…prakticky úplnej nesmysl.“ (27.01.2019)

Malá velká satira socialismu. V té době už se z Jaroslava Dietla stával postupně velice zručný scenárista, František Filip znamenitým (především televizním) režisérem, a Rudolf Hrušínský vstupoval do nejúspěšnějšího období své kariéry v druhé půlce 60. let, kdy šel napříč žánry z jednoho zajímavého snímku do druhého. Pánové se svátečně sešli a vytvořili film, který v konkurenci mnoha jiných zapadl, ale který i po letech pobaví a překvapí slušnou dávkou invence a úderné satiry. Ta navíc zůstává ale v mnoha ohledech nadčasová, protože se dotýká záležitostí, jaké mnozí běžně známe z reálného života i dnes... byrokrace, papíry, shánění podpisů, nebo situace, kde není na vině konkrétní člověk než spíše systém jako takový a pod. Na chvíli se z toho občas vyklube takové nemastné neslané drama plné soudruhů, ale vyústění s opakujícími se tvářemi na stejný místech to mělo originální... a neodolatelný pan Hrušínský je zde přímo roztomilý, hlavně když veškerý děj každou chvíli dosti ironicky komentuje přímo divákovi do kamery. ;) 75% (30.10.2019)

Politická satira z šedesátých let v hlavní roli s Rudolfem Hrušínským. Ten se rozhodne postavit se za nespravedlivě potrestaného kolegu a poté si dokonce dovolí kritizovat socialistickou společnost. Namísto výpovědi je však povýšen. Film tak vyjadřuje absurditu tehdejšího společenského systému a ukazuje, že hrdina může být kdokoliv, kdo nejde s davem. Vedle výše zmiňovaného hereckého mistra ve filmu velmi dobře hrají I. Prachař, J. Sovák a R. Deyl. (09.01.2012)