Ztracen ve vesmíru

Trochu z Vesmírné odyssey, trochu z Mission to Mars, ale drtivou většinu stopáže je to celkem obyčejná pocitovka o osamělém astronautovi. Jasně, film se snaží vnuknout myšlenku, že tím nejsilnějším na člověku je ona emoce zvaná láska, jenže to už jsme slyšeli mnohokrát a rozhodně to není nic nového. Film však v posledních minutách ukazuje, že mohl byt něčím daleko víc, než čím nakonec je. Dost možná další Vesmírnou odysseou. A na takové sci-fi osobně čekám jako na boží smilování. Tak třeba někdy příště. (09.12.2017)

Ale ano, je to hloubavé, inspirativní a meditativní. Ale zhruba ve stejném smyslu, jako je hloubavý, inspirativní a meditativní pohled z okna do zasněžené přírody. Myšlenky které Love předkládá, jsou sice na poslech objevné, avšak ve skutečnosti jde jen o banální a nicneříkající pravdy. Tím nechci říct, že by film neměl co nabídnout. Naopak obsahuje celou škálu pocitů a podnětů. Jako kinematografické dílo však zůstal někde na půli cesty mezi zajímavým debutem a nezdařeným pokusem o snímek s přesahem. Lepší než se na něj dívat, je pustit si do sluchátka soundtrack a projít se o samotě po zimním lese. Myšlenky na které přijdete budou podobné, ale budou opravdu jen vaše. (04.02.2012)

Jediný obyvatel mezinárodní kosmické stanice, kapitán Lee Miller, se ocitá osamocen poté, co je z neznámého důvodu přerušeno spojení se Zemí. Netucha co se děje, utíkají dny, měsíce i roky, začínají docházet zásoby i vzduch, a samota začíná přebírat vládu nad Leeho zdravým rozumem... Ač to z mého hodnocení až tolik nevyplývá, jsem z tohoto filmu hodně zklamán. Čekal jsem něco podobného jako je, takřka dokonalý Moon. A i když je Love tématicky velmi podobný, kvalitou je o jednu až dvě třídy níže. Zhruba v polovině filmu jsem se začal trochu ztrácet, ale tak nějak předpokládám, že to byl záměr, aby se divák mohl lépe vžit do myšlenek osamoceného kosmonauta. Takže - výše zmíněný Moon si pustím kdykoliv znovu (i když už zápletku znám), tento film jsem viděl a znovu již nemusím... (01.11.2012)

,, Sorry kámo, něco se nám tu zvrtlo a nebudeme tě moci dostat hned tak dolů! '' --- Dokonalý vizuál s výbornou kamerou a skvěle zvolenou hudbou není bohužel schopen utáhnout těch 90 minut děje. A ono se tam toho neděje až tak moc. Zápletka dobrá i schýza obyvatele lodi, který pozvolna začíná tušit, že je v pěkném průseru... čarokrásné záběry na modrou matičku Zemi s aurou kolem se vám časem začnou těžce hnusit s vědomím, že by jste chtěli strašně moc zpátky, ale nemáte možnost jak a čím se tam dostat... Z klaustrofobie vesmírné stanice s blikajícími panely počítačů, točících se lopatek ventilátorů a jednotlivých decků je možný jen jeden únik. Definitivní. Tím je opuštění lodi ven ve skafandru - do otevřeného prostoru.S pozvolně vzrůstající nudou a vztekem opuštěného astronauta na ISS jsem i já měl obdobné pocity. Přiznávám, film jsem viděl na 2x ač to nomálně nedělám. Po první části jsem cítil po celodenním shonu únavu a nechtěl jsem si ale film zkazit nedejbože dřímotou. Dnes jsem dal odpočatý druhých 45 min. Ihned jsem se chytil v ději i včerejších pocitech, jenže ejhle... za chvilku jsem zase začal zívat. A to už jsem tušil, že někde je něco špatně. Děj se tak vleče, že pak náhle předkládaná množství vjemů a pocitů nemají šanci pronikat tak hluboko, jak by si asi tvůrci přáli. Chvilkama mi to připomínalo jak zmiňovanou Odyseu, tak i Thin Red Line a Strom života. Jednoznačně to dělala ta kamera i předkládané obrazy... Takže tomu ještě dám šanci a někdy na to kouknu znovu, třeba se mi to zalíbí víc...nebo vnitřně pochytím víc ( a že je tam co chytat :-) ! . Tři stránky z knihy. * * * (08.12.2014)

Zkusit si jako debut natočit novou Vesmírnou odyseu? I don't think so, Will... Zcela zásadní sdělení, že k životu potřebujeme lidský kontakt, mě zrovna nevzrušilo a ač za kamerou se Eubank snaží, co to dá (chtěl bych od něj vidět něco s příčetným scénářem), nakonec jsem se ani toho celovečerního klipu k muzice AvA (který by mi ke štěstí bohatě stačil) nedočkal, neboť pánové vždy jen ostýchavě načnou pár tónů a jede se dál. Tak tedy někdy příště a místo úspěšnějšího z epigonů zůstává Moonu. (03.04.2012)