Režie:
Fridrik Thór FridrikssonScénář:
Fridrik Thór FridrikssonKamera:
Ari KristinssonHudba:
Hilmar Örn HilmarssonHrají:
Kristbjörg Kjeld, Hilmir Snær Guðnason, Gunnar Eyjólfsson, Margrét Vilhjálmsdóttir, Pétur Einarsson, Víkingur Kristjánsson, Jóhann Sigurðarson (více)Obsahy(1)
Bravurní tragikomedie Fridrika T. Fridrikssona vypráví o ambiciózním režisérovi, který právě dokončil film o starých lidech uprchlých z domova důchodců. Přes vkládané naděje jde o naprostý kasovní propadák. Jak zklamaný autor sám poznamenává, cílová skupina filmu je již zřejmě mrtvá nebo už nedokáže dojít do kina. Snímek je nicméně vřele přijat kritikou a režisér se upíná k nominaci na Oscara, která by ho mohla zachránit před bankrotem. Zároveň si povšimne zvláštního chování své matky: šaramantní osmdesátiletá Gógó začíná zapomínat. Nejprve se jedná o drobnosti, které však končí požárem nebo vytopením sousedů. Společně se svými sestrami se režisér rozhodne poslat Gógó do domova důchodců. Gógó se podobně jako postavy ze synova filmového propadáku DĚTI PŘÍRODY snaží utéct na svobodu…ale její mysl si s ní začíná čím dál více zahrávat. Fridrikssonova velká filmová pocta matce je odvážně upřímným autoportrétem i ostrou satirou filmového průmyslu a islandské společnosti. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (38)
Autobiografický film o filmu - islandský režisér premiéruje v současnosti 21. století svůj film Děti přírody (záměrný anachronismus) a je konfrontován s diváckým nezájmem a finančními problémy. Ve stejné době je jeho matce diagnostikována Alzheimerova nemoc, stav její mysli se neustále zhoršuje a její životní příbeh začíná v řadě ohledů kopírovat příběh hrdinů Dětí přírody. Fridrikssonova pocta matce a jemná analýza jeho vlastní filmové tvorby jsou poměrně citilivě spojeny v jemně komediální melodrama. ()
k tomuto zvláštnemu nevyváženému filmu zatiaľ neviem zaujať jasné stanovisko, preto dávam neutrálne 3 - je tu nutná znalosť tvorby i života minimálne f.t.fridrikssona, no zrejme aj k. kjeld, islandskej kultúry ako takej (nielen filmu, ale aj literatúry, hudby a maľby) a aj tak budete mať zrejme pocit nedopovedanosti a toho, o čom (kom) ten film vlastne je: o vzťahu k matke, ku tradícii, starobe, Islandu? o zlých rozhodnutiach alebo o veľkej láske...? fakt neviem. ()
Mne to vychádza tak, že po filme Zimnica stratil Fridrik T. Fridriksson dych a stal sa z neho režisér priemeru. Mamu Gogo z tohto dôvodu vnímam ako osobnú apológiu (= obranu) tohto stavu, zapríčineného borením sa s nedostatkom peňazí, zadĺženosťou, chorou matkou a problémom ako tvoriť autenticky a pritom nezapadnúť do bahna popkultúry. Výsledkom je ale zase len priemerný film, nie úplne nevydarený, ale ani nejako zvlášť neobohacujúci, pričom v pamäti až na jeden-dva vtipy príliš dlho neostane. ()
Dlouho jsem z filmu necítil takovou depku, jako právě z tohodle kousku. Film jako takový úplně dopodrobna nepromítá Island a jejich zvláštní náturu. Spíše se zaměřuje na pocity ze situací, ke kterým se jednou dostane většina z nás. Proto se filmem prolíná tak neskutečná deprese. Každopádně ale musím uznat, že režisér to natočil hezky. Trošku se tady vypovídal z jednoho, pro něj určitě, dost těžkého období a zároveň nezapomněl ani na ty, co na islandský film koukají, aby si užili tu krásnou krajinu a ty neuvěřitelně osobité postavičky v ní. Babička Gogo je těžký film, rozhodně bych ho nedoporučoval všem. Ale v závěru určitě nezklame a dopoví své zodpovězené otázky, což je sympatické. Život totiž pluje rozbouřeným mořem neustále. Jednou je na vlně, jindy pod vlnou. Pokaždé se ale musí oklepat a jít dalším vlnám čelem. ()
... a protože je Fridrik T. Fridriksson smolař jako prase, nebudu se na něm hojit ještě i já - udělím mu za tu depresivní retrospektivu 40% a tím se spolu rozloučíme. Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií ()
Reklama