Co se vlastně stalo s Baby Jane?

„Who the hell was Baby Jane Hudson?“ Život je jí divadlem. Nebude-li ve středu dění, jako kdyby nebyla. Ve své nové roli trýznitelky je přesvědčivá také díky tomu, že obětí páchaného (domácího) násilí je její vlastní sestra. Žena, která se opovážila být slavnější. Jen ony dvě, velký dům a vzpomínky, v nichž je Jane uzavřená stejně jako je Blanche uvězněná v domě (a stejně jako je její ptáče uvězněné v kleci). Vzpomínky na slávu, jež pominula. Na dobu bez televize, kdy měl obdiv obecenstva větší váhu než peníze. Na otce, jehož autorita je nově zpřítomňována samotnou Jane. Ta nepřipustí, aby se o přízeň, obzvlášť o tu mužskou, musela dělit se sestrou, na níž páchá fyzické násilí právě v momentech, kdy cítí ohrožení ze strany muže. Ať už jde Edwina, fixovaného na matku podobně jako Jane na otce, nebo o doktora s bílým pláštěm až po krk, připomínajícím zásluhou snímání z nadhledu vědce z monster hororu. ___ Jenže kdo stvořil monstrum jménem Baby Jane, není navzdory vysvětlujícímu prologu zřejmé. O hrdinkách nevíme dost, abychom pochopili neskutečnou krutost jedné a částečně dobrovolnou pasivitu druhé. (Tvrzení, že první je sadistka a druhá masochistka, dává smysl, nezakládá se však na tom, co nám sděluje film.) Vysvětlení spíše přímočaře šokující než uspokojující přichází těsně před koncem, který se oproti zbytku filmu odehrává na otevřeném prostranství, čím je na hranu únosnosti vystupňována bezmoc Blanche (svoboda na dosah a ona na ni přesto nedosáhne). ___ Nedostatky v psychologické profilaci hrdinek a zastavení dějového vývoje v poslední třetině napoprvé možná ani nezaznamenáte pro působivost Aldrichovy režie. Divadelní stylizaci (frontální snímání místností, světla umístěná v popředí, campy líčení) kombinuje s ryze filmovými výrazovými prostředky (transfokátor, netradiční úhly) a zároveň si dobře uvědomuje, že páteří jeho psychologického monster hororu (který oproti klasickým monster hororům nezatajuje, že titulním monstrem je ve skutečnosti osoba ženského pohlaví) jsou dvě hollywoodské divy. (Dle úhlu pohledu lze Baby Jane označovat také třeba za grand guignol, gotický horor nebo campovou obskurnost, marně jsem v ní ovšem hledal znaky černé komedie.) ___ Obě dámy zde do žánrových extrémů dovádějí rivalitu ze svých reálných životů. Obě přehrávají, protože je to jejich styl (v 60. letech již zastarávající) a protože můžou. Role jim to dovolují. Být samy sebou, velkými herečkami. Upřímně a bolestivě. 80% Zajímavé komentáře: Oskar, Radko (07.03.2017)

Poctivá psychologická soda s poměrně novátorským hororovým feelingem, určitě jeden z hlavních inspirativních zdrojů Stephena Kinga při pozdějším psaní Misery. Takhle vyhrocený sesterský vztah se jen tak nevidí a upřímně mě překvapuje, že film stojí tak moc mimo divácký zájem. Slabiny vidím pouze v prapodivném závěru, lehce přemrštěné stopáži a v tom, že Bette Davis je natolik odporná babizna, že se na ní skoro nedalo dívat... Herecky však klobouk dolů. 80% (14.12.2016)

Vynikajicí a na svou dobu značně šokujicí filmový psychothriller se skvělou temnou a velmi ponurou atmosférou, navíc hvězdně obsazen a to dvěma stárnoucími Hollywoodskými hvězdami B. Davis a J. Crawford v hlavních rolích.! Stejně tak jako snímek Sunset Blvd. který mám ale ještě o něco raději tak tento film vyprávý o stárnoucích ženských hvězdách a jejich nezlomné touze po lásce veřejnosti. Snímek bezděky dokumentuje i konec iluzivního filmu, který sázel na lesk a půvab. Namísto nákladných dekorací režisér použil zchátralé interiéry. Ale tváří v tvář běsu (B. Davis je v tomto ohledu vynikajicí její hrůzostrašný výraz v obličeji nemá chybu) s nímž se obě ženy, které už nemají co ztratit, jedna druhé pomstí, příjde nostalgie zkrátka. Film následujicí ale stále od stejného režiséra posune tento postoj ještě o krok dál a nahradí psychický teror tím fyzickým. Tím mám na mysli filmy Sladká Charlotte 1963 rovněž s B.Davis a Strait-Jacket 1964. Ukazujicí stárnoucí herečky jako psychopatické vražedkyně. Skvělý filmový zážitek, škoda jen jedné věci a to sice toho že tento film a jemu podobné v televizi nevysílají častěji, naposledy tento film dávali někdy před čtyřmi lety ale jinak vřele doporučuji. Za 5* jednoznačně. (19.05.2006)

Som totálne namäkko z fantastickej JOAN CRAWFORD, niečo extrémne neuveriteľné, akoby som videl drsnejšiu verziu slávneho Wilderového Sunset BLVD. Dlho sa mi nestalo, že som takmer nedýchal, so silným sebazaprením sledujem život dvoch sestier v jednom veľkom dome, pričom jedna z nich sa volá “BABY” JANE HUDSON, a ja sa pýtam: „Čo sa vlastne KURVA stalo s Baby Jane?” Ospravedlňujem sa za vulgarizmus, ale nedá mi to zareagovať na psychopatickú ženskú, ktorá terorizuje svoju sestru Blanche, ktorá je odkázaná na vozík, lebo do nej dávno “niekto” úmyselne narazil, a tak je teraz ako mrzáčka na vozíčku, kde sa ocitá v dennodennom psychickom terore od svojej sestry, ktorá jej priamo na tanier servíruje krysy! Baby Jane je de-facto bývalá hviezdička typu Shirley Temple, prerazila v show businesse, obidve sestry boli potom herečkami, a dnes sa vysielajú staré filmy s Blanche Hudson, ktoré jej z celej duše závidí Jane! Obidve herečky Crawford aj Bette Davis boli očividnými nepriateľmi aj v súkromí, preto sú výkony tak extrémne vierohodné, že človeka mrazí! A kurva, že áno, sledujem film takým zapáleným spôsobom, že si neuvedomujem priebeh času... Najväčšie RÓDEO sa odohráva za zatvorenými dverami, keď fyzické a psychické vyčíňanie nemá asi konca, fackuje ju ako panáka, správa sa k nej ako k HANDRE, vechťu, týra ju vyhladovaním tak, že keď si Blanche zase predstaví, čo jej „sestrička naservírovala” , tak ju prejde rýchlo chuť, mláti ju, poňižuje ju, deptá ju, skrátka poriadne PSYCHO!!! Film je maximálne dokonalo spracovaný od kamery, réžie, strihu, hudby po herecké výkony, ktoré ma spoľahlivo vydesili až na smrť! PS: Som si istý, že Jane narazila autom do Blanche, ale ak chcela Blanche prežiť, musela to zahrať do autu, lebo bola po psychickej stránke tak na DNE, že by mohla zomrieť na pláži, a tiež viem, že šikovný Robert Aldrich urobil ďalšiu verziu brilantného Sunset Boulevard, a ja sa teším obidvom verziám, kde Aldrichova uväzní diváka tak, ako sa to nepodarí Billymu Wilderovi! Gratulujem, Bob... (08.08.2015)