Le Havre

Úžasný film jako z jiného světa. Už z traileru mi bylo jasné, že se mi film bude líbit, což se dokonale vyplnilo. Ten film je tak neuvěřitelně vtipný, dojemný a osobitý, že mě zcela okouzlil - tak krásný příběh, tak kultivované a inteligentní dialogy, tak specifický herecký projev představitelů všech rolí, tak humanistické a optimistické vyznění celého filmu! Výtečný film na spravení nálady a naladění na bezstarostnou notu. Stejně jako u Kaurismäkiho dřívějších filmů jsem si zde jen potvrdil, že to je tvůrce mému srdci velmi blízký a že jeho filmy zcela zbožňuji, protože mají neopakovatelný půvab a jedinečný styl, který si nejde s nikým splést. Jako neobyčejně zajímavé mi zde mimochodem přišlo, že film působí dojmem, že byl natočen mnohem dříve než v r. 2011 - nebýt tam výskytu pár současných aut a podobných detailů, člověk by skoro myslel, že to je fim někde z konce 60. let. Kdybych točil filmy, přál bych si přivést na svět film, jako je tento. (26.09.2015)

A byli spolu šťastní. Žili dlouho, předlouho a když jednou zemřeli, zůstali opět šťastní, protože Aki Kaurismäki nenatočil film ze života, ale pohádku, a jako v pohádce to taky musí skončit. Ale ano, Aki natočil krááásný film, strašně příjemný a s takovou tou nasládlou lehce sentimentální náladou. Jenže právě ta krása a ze všeho čišící pozitivismus mi nesedí a po dlouhém přemýšlení musím jít s hodnocením na pouhé dvě hvězdičky. Kaurismäkovi jsem za jeho dřívější filmy dával spolehlivé 4* a od té doby určitě nezapomněl točit, spíš jsme si spolu přestali duchovně rozumět. Snad to souvisí s tím, jak moc se odklonil od reálného života a začal unikat do naivního vykonstruovaného světa. Snad točí i lépe než dřív, přinejmenším má, coby oblíbený harcovník festivalových programů, lepší přístup k financím a distribuční síti. Ale jak říkám, jeho myšlenkový svět je mi čím dál tím vzdálenější. Ve svém předchozím filmu mě konfrontoval snad s nejméně sympatickou hlavní postavou, proti které by byla i třítýdenní dovolená s Krysařem Willardem zaslouženou odměnou po boku sympatického žoviálního kamaráda. Můj oblíbený uživatel Marigold napsal o snímku Galimatyáš, že měl chuť se z něho poblít pro jeho nerealističnost a nasládlost. Galimatyáš, stejně jako Jeaunetův majstrštyk Amélie z Montmartru, je pochopitelně taky pohádka, ale pohádka stylová, ztřeštěná a naplněná takovou fůrou nápadů, které by jinému režisérovi vystačily na celoživotní produkci. Le Havre je naproti tomu pohádka plná banálních minimalistických dialogů a ve vší té posmutnělé sentimentální náladě tak nějak nudná. Marně přemýšlím, proč Kaurismäki využívá kvalitní divadelní herce, když při jeho známém "minimalismu" by mu totéž zahráli naturščici z ulice a taková Kati Outinen mi poprvé v životě byla protivná pouhou svou přítomností a tak nějak se ztrojující se bradou. Kaurismäki nám totiž stárne a dědkovatí a spolu s ním stárnou i jeho dvorní herci. Co naděláme, aspoň vidím obraz svojí budoucnosti... Celkový dojem za opravdu krásný a pozitivně laděný humanistický film: 40 %. (01.01.2012)

Tak tohle bych přirovnal k setkání s osudovou ženou. To si takhle sednete, necháte dámu, kterou absloutně neznáte vyprávět a na konci setkání zjístíte, že jste se do ní zamilovali. Přesně takhle na mě zapůsobil i tento film. Jedním slovem přenádhera. Hrozně se mě líbilo, že film mě nevnucoval žádný názor a vše nechával na mě jak si přeberu chování jednotlivých postav a vývoj příběhu. Film, který má v sobě tolik dobra, vnitřní lidský krásy a zvláštně promíchanou atmosféru starých časů se současností a to jak časů filmových tak reálných, že nejde jinak než odcházet ze sálu s příjemný pocitem. Je sice teprve leden, ale Le Havre je pro mě vážným aspirantem na film roku. Mimořádně intenzivní zážitek, který se s každou příbývající minutou ještě více násobil a pokud někoho občas z týhle doby bolí na duši, tak tenhle film je na takovou bolavou duši ten nejlepší recept. (18.01.2012)

Kaurismäkiho osobitý apel na lhostejnost dnešní společnosti a očista všech znechucených duší. Srdečná a jemně humorná pohádka se vším, co k pohádkám patří, s přídavkem úmyslné nadsázky optimismu. Prostý příběh ze současnosti s nápaditou symbiózou rekvizit z let dávných i soudobých navodí hřejivý pocit nostalgie i naděje, že altruistická soudržnost ještě nepatří mezi nadobro vyhynulý druh mezilidských vztahů. (11.03.2012)

Aki mě zase dostal (ale to už se opakuji) Herci stojí na značkách a odříkávají svoje texty(Smoljak to plánoval, zde se to stalo). Nejedná se o tragedii ale není to komedie. V Le Havre v r. 2011 zase jezdí staré renaulty. Komisař, který několikanásobně zdůraznil, že vyšetřuje zločiny, nikoliv daně a přistěhovalectví skutečně dokázal, že vyšetřuje zločiny, nikoliv daně a přistěhovalectví. To se u nás stát nemůže. Navíc si oblékl černý plášť a klobouk. A o paní Marxovou se nebojte....Všichni herci z geniálního Bohémského života (co nezemřeli) zestárli, přesto vás zaujmou, snad i dojmou. Politické to vůbec není protože trochu politické to je. (01.04.2012)