Musíme si promluvit o Kevinovi

Knihu som nečítala, čiže hodnotím len film. Film, z ktorého som teda mala naozaj zmiešané pocity. Hoc zaujímavo natočený, bez hlbšej pointy, respektíve takej, ktorú som absolútne nepochopila. Kevin je zloba. Prečo? neviem..ako sa to stalo neviem..Ale má to zapôsobiť na vaše city a máte sa po tomto filme asi cítiť zmätene. To funguje. Ale takto si ja dobrý film nepredstavujem. (19.02.2013)

We need to talk about Kevin ! Extrémně pozoruhodný,znepokojující a kvalitní film,který se nebojí šokovat a udeřit ve správnou chvíli! Je to druh art-house filmu, takže očekávejte spousta vytříbených metafor a symbolů,které filmu dodávají neuvěřitelné PsyCho grády! Herecký výkon a vzhled Tildy Swinton musí být oceněn minimálně EvilPhoEniXovým Oscarem, protože mrazivá atmosféra ve vztahu mezi ní a Kevinem, by se dala krájet nožem! Je to SUPER! 80% (02.04.2013)

Nevěděl jsem do čeho jdu a po shlédnutí vlastně ani nevím, co jsem viděl. Příběh, který prolíná asi tři časové linie a je neskutečně přeházený. První půlhodina vám v podstatě nic neřekne a já se pořád ptal "Tak kde je sakra ten Kevin, o kterým si musíme promluvit" - toho jsem se tedy nakonec dočkal. Musím říct, že tohle dítko bylo fakt slušný kvítko. Z atmosféry místy slušně mrazilo. T.Swintonová a E.Miller podali skvělý herecký výkon, ale já jsem prostě z toho filmu šíleně zmatenej a vlastně ani pořádně nevím, co se mi na něm líbilo - proto tak slabé hodnocení. (08.05.2013)

Najdi v osmisměrce pro filmovou vědu: "rozstříštěná", "narace", "hypotéza", "subjektivizované", "hledisko", "ozvláštnění" a "segmentace". Posaď se na Masarykovo náměstí a odškrtni si účast na #LFŠ. A pak se zaposlouchej do Mařeny od vedle: "Já myslela, že to bude zase něco takového jako Sám doma, když je tam ten Kevin." (25.07.2012)

Malé děti jsou děsivé. Nejen na Hallooween. Drama skotské režisérky Lynne Ramsayové je vlastně „jenom“ vyhrocenější verzí amerických rodinných filmů o problémové mládeži. Neopouští klasické situace typu „změna prostředí mu prospěje“, ale dovádí je do extrémů hraničících s alegorií, jejíž vyznění je ovšem diametrálně odlišné než v chlácholivých titulech tohoto typu. (Škoda, že nebyl rozvinut potenciál výstupů z fikce, projevující se například během scény v restauraci, kdy Kevin nelítostně vystihne klišé podobných „sbližujících“ rozhovorů.) Abstraktní prostor rodiny nevytváří pocit bezpečí a jistoty, Eva naopak netuší, co od svého vlastního dítěte čekat. Synovo chování nedokáže odhadnout, což vede k jejímu vnitřnímu neklidu, působivě zachycenému impresionistickými záběry na pomezí filmové avantgardy, i ke vnějšímu neklidu jejího okolí. Protagonistka se společenské šikaně, teroru podobně systematickému, jakému musela čelit ze strany Kevina, brání pasivním pokáním. Pokorné přijetí údělu nachází opodstatnění díky zakomponované křesťanské symbolice (kristovská poloha hned v úvodu, jméno Eva), přesto mi přístup „utrpení vykoupené utrpením“ přijde vůči hrdince velmi krutý. Zneklidňující a bolestivý je pro ni viditelně již porod. Mateřství ji připravuje o soukromí, možnost seberealizace i přízeň manžela, který je poněkud ploše vykreslen jako absolutně nechápavý a nečinný element, vytvářející pouhé zdání harmonie. Film bez uhýbání tvrdí, že syn je pro Evu jako zaschlá krev. Špína, kterou nedokáže smýt, vtírává připomínka hříchu tělesného aktu, který zde má čistě reprodukční funkci (po obou scénách pohlavního styku následuje těhotenství). Film je vinou svého ostentativního negativismu nepřesvědčivý jako realistické drama, jako antikoncepce však svůj účel plní bezchybně. 80% Zajímavé komentáře: mcb, DavidS., pezz (18.03.2012)