To

Keby mi bol niekto niekedy povedal, že bude jedného dňa, adeptom na horor roku, príbeh, ktorého základy budú položené na nerovnom boji medzi partiou teen lúzerov s klaunom, nadobudol by som dojem, že dotyčný prepadol záľube konzumácii narkotík či pančovaného alkoholu. Lenže ono je "TO" vzhľadom k našlapanému tempu hneď od úvodu, s množstvom atmosferických pasáží, doplnených o nejednu lakačku, vtipných gagov, odkazov na kultovú sériu "Nightmare on Elm Street", v neposlednom rade s dokonalým castingom (!!!) hlavných hrdinov, aký si ja nepamätám, skrátka "TO", čo od horor žánru očakávam najviac. Zábavu prepojenú so všetkým, čo má takýto žáner ponúknuť. "TO - TO" je skrátka doposiaľ horor roku, pričom aj keby nebol, Ja mám po neuveriteľne dlhej dobe ďalší top horor do zbierky. (11.09.2017)

Jen pro pořádek - knihu jsem četl třikrát a televizák z devadesátého roku nostalgicky uctívám už od puberty, kdy to byla láska na první pohled, a hodně mě ovlivnil v mé pozdější tvorbě. Takže nová adaptace pro mě byla suverénně nejočekávanějším filmem roku. A rozhodně se povedla, protože zachovává ducha a nejzásadnější body předlohy a zároveň nepostupuje otrocky, řadu věcí si přizpůsobuje a tak zvládá (vesměs příjemně) překvapovat. O jednotlivých změnách nebo o tom, co z košaté knihy chybí, by se dalo sáhodlouze diskutovat, takže jen pár postřehů. Hodně příjemné překvapení je Ritchie, který narozdíl od knihy není okázale otravný, ale naopak tak vtipný, že bych si dal i jeho spin-off. Stejně tak bych uvítal víc sugestivních dialogových scén s Pennywisem, namísto toho, že jen odněkud vykukuje nebo se na někoho vyřítí. Linie Beverly a jejího otce na mě působila hodně drsně, což myslím jako pochvalu. Henryho a jeho otce vzali hodně hopem - v jedné scéně střílí Bowers starší svému synovi pod nohy a v druhé už syn... víte co. A potěšilo mě aspoň nakousnutí meziher z knihy, líčících Pennywisem způsobené tragédie v historii města. Kolem a kolem, hororové scény jsou slušně intenzivní, dětští herci dobře typově obsazení a přesvědčiví a vůbec by mi nevadilo, kdyby to mělo o hodinu (dvě, tři...) víc a u postav, vztahů i mytologie/historie Derry se šlo ještě víc do hloubky. (10.09.2017)

Něco z Kinga přečteného mám, Carrie mi přišla zajímavá a viděla jsem většinu adaptací, Misery znám z filmového i divadelního zpracování... Ale na To jsem se nikdy nechytla. Nová filmová verze je extrémně nevyvážená, je to prapodivný mix žánrů, který nedrží pohromadě a celé to nedává smysl ani v nejmenším. A strašidelné to taky není, jen plné primitivních lekaček. (23.06.2020)

S několikadenním odstupem to dozrálo. Jako adaptace přebujelé Kingovy předlohy výborné, jako horor o klaunovi se zálibou v mordování malých dětí o chlup slabší. Muschietti knihu osekal o ty nejkošatější větve, ale to nejpodstatnější, tedy děti, které se přestaly bát, a vydaly se vstříc zlu, vystihl bravurně. Skvěle vedené obsazení si sedlo a i přes mnohá zjednodušení to funguje. Graduje to výborně a finální střetnutí jde dokonce za hranici pečlivě, ale jinak vlastně velmi přízemně a uctivě zfilmované knižní imaginace. Každopádně tam zásadně postrádám To, jako takové. (spoiler!) Tedy jako těžce uchopitelné zlo, které se vtěluje do hluboce zasunutých strachů. V tomhle ale paradoxně může mít zásadní výhodu druhá, dospělácká, část. Pak je možné, že vznikne horové kombo, které si neoddiskutovatelně najde cestičku do žánrových učebnic. 4 a ½. (19.09.2017)

„Time to float...“ To, jakožto Pandořina skříňka každého správného coulrofobika, sebou přináší pravidelné pulsy nepříliš děsivého strašení, jenž někdy až příliš uspěchaně ukusují z koláče dětského strachu. Způsob jeho zachycení, jakési vložení Kingova obtížně uchopitelného feelingu, je však Muschiettiho devizou. Byly to nevinné časy, kdy se z bodavého hmyzu často dělal koráb pouště, ale se svými obavami, fobiemi a nulovými společenskými statusy jste v nich bez pomoci blízkých byli jen velmi křehký a snadno zranitelný tvor. Pokud se do Part 2 přenesou životní zkušenosti dospělých, kdy je racionální strach už dávno náš dobrý známý, máme se na co těšit.. Nutno ocenit i respekt k předloze a výborný casting od dětských představitelů až po švidrajícího Švéda (na jeho místo zvažovaná Tilda Swinton už asi navždy zůstane lákavou neznámou). P.S.: Sophia Lillis je nová Scarlett Johansson! Ať sním Pennywiseův rudý balónek i se šňůrkou, jestli jí za pár let nebude Hollywood ležet u nohou.. (22.09.2017)