Sherlock - Série 4

A tím jsme se naštěstí rozloučili se Sherlockem - sérií, která začíná naprosto nesedícím špionážním dílem o Mary, pokračuje světlou chvilkou tradičně Sherlockovské detektivky a končí laciným dojákem co je obšlehlej z pár dřívějších věcí a říznutej vyvražďovačkou které nemá daleko ke sledování Kostky. (16.01.2017)

Je to preč. A môžete si zato sami, páni Moffat a Gatiss. Keby každá časť nemusela byť apokalyptická, že to nerozdýcha ani Nolanov Batman, možno by ste sa po pár sezónach nedostali do situácie, kedy musíte crossoverovať so sci-fičkom, aby ste ustáli divácke očakávania. Milujem tento seriál, je to závislosť a stále stále je dostatočne vynaliezavý a zábavný, bohužiaľ už v levele Now You See Me. Na dve časti som dal štyri hviezdy (zrovna na tie najujetejšie) a to pretože Toby Jones, pretože SPOILER! Moriarty a pretože pani Sestra. Koniec SPOILERu. Ostatné dve tak 50%. Ďalšie rady už len zo zotrvačnosti (08.02.2017)

Moffatův věčný problém. Když vám moc lidí začne tvrdit, že jste génius, měli byste přestat poslouchat a vyhodit je z domu dřív, než tomu začnete věřit. Stalo se to už v Doctor Who - Moffat tam má jedny z nejlepších dílů (abych jmenoval jeden za všechny - Blink), ale taky má na svědomí zmatenou sérii s mrtvým astronautem. A Sherlock tuhle tendenci jen podporuje... Začalo to už ve třetí sérii, když po - ve všech ohledech skvělém - díle s Watsonovou svatbou přišel na scénu Magnussen. A čtvrtá série už je jen hřebíčkem do rakve. Dlouho jsem si lámal hlavu, v čem je problém. Podstatou celého Sherlockova světa je řešení problému. Jistě, sem tam se vyskytne nějaké nebezpečí, kterému je třeba čelit osobně, ale vždy je to síla osobního důvtipu, na níž kouzlo fikčního světa stojí. Sherlock zkrátka musí být vždy lepší a chytřejší, než všichni okolo. Plány protivníků musejí být komplikované a spletité, ale ne natolik, aby detektiv propadl zoufalství přemožen jimi. Zklamání z Magnussena pramenilo z toho, že Sherlock byl celou dobu jen ve vleku událostí, které nakonec nedokázal rozřešit jinak než vraždou. První díl čtvrté série detektivní zápletku zcela vypouští, aby dal vyniknout zmatenému pobíhání po planetě. V druhém díle se sice náznaky deduktivních sklonů objevují, ale jsou utopeny v halucinačním rauši, čímž opět nevítězí detektivní mysl, ale síla přátelství (?). Závěr patří kompletnímu WTF. Sherlock má sestru? A měl dalšího bratra, kterého si nepamatuje? Sestra je vlastně jen metaforou počítačového viru, který nakazí kohokoli, kdo s ním přijde do kontaktu? To nemá logiku. Ipso facto to nejde ani logicky vyřešit, takže se to vyřeší nelogicky - hrou, která víc než co jiného připomíná lacinou kopii Saw. Oceňuju roztroušené náznaky, jimiž si Moffat uhrabával cestičku k tomuhle příběhu v předchozích sériích, ale to je tak všechno, co se ocenit dá. Před několika lety by to snad působilo (v jiném kontextu) jako docela dobrá zápletka, ale po tom, co první dvě série Sherlocka do seriálové vlny vnesly, je to nutné zklamání, které divák nikdy neměl zakusit. (21.01.2017)

Pokračovanie v nastolenom trende z tretej série a namiesto detektívky tu máme skôr rodinné dráma na pozadí nejakých tých detektívnych zápletiek. Ak ste milovali Sherlocka kvôli detektívnym prípadom a dedukcii, tak budete pravdepodobne sklamaní. Ak vám nevadia nejaké tie "hlbšie" city medzi Sherlockom a jeho rodinou, tak by ste mohli byť spokojní. (01.02.2017)

Po šialenom vianočnom špeciáli spred roka návrat do normálu. Kvalitného normálu, kde nevadí prekombinovanosť a kde ste ochotný privrieť oko nad pár menej uveriteľnými zvratmi či dedukciami. Pretože vzťahy medzi postavami skvelo fungujú, herci sú výborní a napätie v rámci série tiež funguje... V tretej epizóde už však dosť cítiť, že viac ako riešenie prípadu ide o hranie sa s formou rozprávania a fetišistické vyžívanie sa vo vlastnom (stále ešte neopozeranom) vizuálnom koncepte... (12.01.2017)