Post Tenebras Lux

Post Tenebras Lux, tedy něco jako „světlo po temnotě”, dostál svému názvu velmi přesně. Po celou dobu se pravidelně střídají světlé a tmavé scény, což v kině nemusí být vždy úplně příjemné. Nečekaně hodně scén vyústilo ve vtipnou pointu, většinou hodně ironickou. Silueta démona, která se dvakrát projde po domě, je velmi jednoduše nakreslená, nemá žádné rysy, přesto však není bezpohlavní a mezi nohama se mu houpe velmi pečlivě zabraný penis. Zajímavá byla i scéna s ragby, s ničím nesouvisející a bez kontextu s patetickým proslovem mladíka, ale režisér jí tam nutně musel mít. Rozostřené okraje mají zřejmě simulovat záběr přes sklo a jeho působení se scénu od scény značně lišilo. Jednou mě více vtahovalo do děje, jako kdybych byl skutečně na scéně oddělen pouze skleněnou bariérou, abych nemohl zasahovat do dění, jindy úplně naopak, jako kdyby mi chtěl film ukázat mé místo a říkal mi, že se do něj nemám snažit proniknout (a několikrát jsem si připadal i jako na drogách nebo s málo dioptriemi na nose). Hledání nějakého průvodního děje jde velmi těžko, přesto se mezi zdánlivě chaotickým propletencem scén, z nichž některé berou ohledy na doktora Skružného, dá najít ústřední motiv. (Nádherná věta o dětství - "Vše, co jsem musel dělat, bylo existovat.") (01.03.2013)

Myslím si, že Reygadas ušiel ako tvorca obrovský kus cesty. Sledovať túto jeho cestu za vizuálnou pôsobivosťou je zábavné a iné. Post Tenebras Lux sa síce nesie vo formálnej čistote, aká sa mi s menom Reygadas spája, ale žánrovo je film viac ukotvený v poetickom háve. Hoci si požičiava motívy z predchádzajúcich diel, či už je to magický realizmus, explicitná erotika alebo osamelosť mužov v strednom veku. Tento film je pre mňa pútavý, ani nie tak pre svoju myšlienku - predsa len je ústredná línia jednoduchá - ale preto, lebo každá jedna scéna ma svoj skrytý význam, ktorý ma bavilo nachádzať a čítať. Na konci síce zostáva dojem straty a prchavosti, sprostredkovaný divákovi pútavo a efektne, ale nezasiahlo ma to tak, ako rovnaký motív v Bitke v Nebi alebo v Tichom svetle. Hoci treba zdôrazniť, že aj napriek pomalosti ma film bavil a nenudil som sa. Každopádne je každý obraz v tomto filme osobitou básňou. A nebojím sa povedať, že sa k nemu budem časom vracať. (31.12.2020)

Post Tenebras Lux. Po temnote prichádza svetlo, pričom práve tesne pred úsvitom býva temnota najväčšia. Aký hlboký dokáže byť Tvoj smútok, taká veľká dokáže byť Tvoja radosť. Je toto kód dotyčného filmu? To neviem, ale úvodnú scénu s malým dievčatkom na lúke pred búrkou zaraďujem medzi najlepšie v poslednom období. A to nielen vizuálne, ale aj pocitovo. (11.02.2017)

Mexičania milujú deti, sex, prírodu, čiže sú takí istí, ako všetci ostatní. Len s tými psami je to zložitejšie, my sa s nimi hráme, oni do nich kopú. Aký je rozdiel medzi pseudoartom a jasným umením, čo je to symbol a metafora a čo iba obsahovo vyprázdnený obraz, to skutočne záleží iba na optike toho- ktorého diváka, ale najmä by to mal vedieť samotný režisér a sprostredkovať to tak, aby divák vedel, že keď bude jeho dielo rozoberať, tak na niečo zaujímavé príde. Post tenebras lux je exemplárny prípad na rozdelenie divákov do dvoch skupín. Mám pocit, že aj keby ten subjektívny pohľad bol skutočne satanov a vo filme by som rozšifroval všetky náboženské symboly, tak emocionálne by som nebol o moc viac pohnutý, ako teraz. Takže výsledok označujem za zaujímavý experiment. (26.03.2014)

Po skončení projekce filmu jsem odcházel s pocitem, že jsem něco ztratil a bylo mně ublíženo. Ne tak jako u Requiemu za sen. Tam jsem odcházel s jasnou představou pochmůrných emocí. U tohoto filmu jsem měl naopak pocit toho, že jsem byl podveden. Pokud Vás nadchl trailer a ony různé ódy na spiritualitu filmu, spodobňování s Malickem či snad dokonce inspirace Tarkovskim. Raději zůstaňte u onoho traileru. Film je totiž pubertální hříčka a hledat v tom něco víc než manýr je ztráta času, páč je to vyprázdněné až na pár pěkných záběrů a poměrně přirozených momentek. Stylizace optiky po určité době také už utahá a nudí.. (14.05.2015)