Post Tenebras Lux

Po skončení projekce filmu jsem odcházel s pocitem, že jsem něco ztratil a bylo mně ublíženo. Ne tak jako u Requiemu za sen. Tam jsem odcházel s jasnou představou pochmůrných emocí. U tohoto filmu jsem měl naopak pocit toho, že jsem byl podveden. Pokud Vás nadchl trailer a ony různé ódy na spiritualitu filmu, spodobňování s Malickem či snad dokonce inspirace Tarkovskim. Raději zůstaňte u onoho traileru. Film je totiž pubertální hříčka a hledat v tom něco víc než manýr je ztráta času, páč je to vyprázdněné až na pár pěkných záběrů a poměrně přirozených momentek. Stylizace optiky po určité době také už utahá a nudí.. (14.05.2015)

Konceptualistické, formalistické, poetické, pornografické, psychologické, surrealistické, elitářské, art-art-housové a hlavně BIBLICKÉ z kousků poskládané cosi, co ZARUČENĚ osloví členy jakékoliv evropské filmové poroty, zaryté intelektuály a citlivé duše, ale mne již podobné pokusy o vytvoření vysokého filmového umění jaksi neberou. Režisérovi bych poradila, aby si nehrál na Tarkovského a normálně a lidsky pověděl, co mu leží na srdci. Takto tu vidím jen zbytečně zkomplikovaný a naschvál zumělečtěný slepenec osobních vzpomínek za 500 000 EURO, a to mu prosím přispěla do rozpočtu půlka Evropy. Reygadasovi sice nelze upřít jednotlivé zajímavé nápady, scény a záběry, ale jako "celek" to je zoufale zastaralé a příliš to připomíná zašlé 20. století. Jednoduše Mexiko a zřejmě i celá latinská Amerika zaostává za vývojem, což je vidět i podle toho, že jejích elita ještě pořád cituje Dostojevského, kdežto západ již dávno vyznává praktickou upřímnost Gordona Gekka. Ne že by myšlenky Dostojevského nebyly nadčasové, ale kdo dnes ještě věří tomu, že krása spasí svět, a navíc takto se předvádět v dobře situované společnosti hodující u bohatě prostřeného stolu je věru snobské. (19.10.2013)

Když tenhle film běžel v kinech, nějak mě nezaujal, abych na něj vyrazil. Když se ale teď - po více než 2,5 letech od české premiéry - naskytla možnost to vidět, zvědavost nakonec zvítězila. Nakonec to beru asi jako takové celkem zajímavé rozšíření filmových obzorů, ovšem že by mě film vyloženě oslovil nebo bavil, se určitě říct nedá. Bez těch rozostřených okrajů kamery bych se klidně obešel, stejně jako bez přemíry vší té sexuální explicitnosti, která mě zde dosti zaskočila, protože jsem to v tomto filmu (bůhví vlastně proč) vůbec nečekal. Mno, a ten konec, jakož i zde v komentářích zmiňovaného oranžového ďábla, jsem vposledku shledal jako přílišný bizar, který mě už míjí docela. Z minimálního počtu zdějších hodnocení a komentářů lze soudit, že film se u nás promítal bez valného zájmu publika, a nelze se tomu moc divit - toto skutečně není film pro každého. Při jeho sledování jsem měl místy pocit, jako bych koukal na film od Michaela Hanekeho - tento dojem ve mně vyvolalo množství scén se zcela banálním dějem, který byl z dálky snímán statickou kamerou (člověk u toho pořád čeká, co hrozného se stane, což se tak v 1 z 10 případů skutečně naplní - právě to je důvodem, proč u Hanekeho filmů tolik fyzicky trpím), ale ve výsledku by asi bylo přesnější napsat, že srovnatelný film jsem asi ještě neviděl a že vytýkat by mu asi šlo kde co, ale určitě ne nedostatek osobitosti. Nedivím se, že v Cannes byli z filmu tak uneseni - pokud člověk dokáže tenhle film docenit, pak jeho projekce představuje naprosto úchvatný zážitek. To ale bohužel nebyl můj případ, takže jen 3 hvězdy... (13.09.2015)

Post Tenebras Lux, tedy něco jako „světlo po temnotě”, dostál svému názvu velmi přesně. Po celou dobu se pravidelně střídají světlé a tmavé scény, což v kině nemusí být vždy úplně příjemné. Nečekaně hodně scén vyústilo ve vtipnou pointu, většinou hodně ironickou. Silueta démona, která se dvakrát projde po domě, je velmi jednoduše nakreslená, nemá žádné rysy, přesto však není bezpohlavní a mezi nohama se mu houpe velmi pečlivě zabraný penis. Zajímavá byla i scéna s ragby, s ničím nesouvisející a bez kontextu s patetickým proslovem mladíka, ale režisér jí tam nutně musel mít. Rozostřené okraje mají zřejmě simulovat záběr přes sklo a jeho působení se scénu od scény značně lišilo. Jednou mě více vtahovalo do děje, jako kdybych byl skutečně na scéně oddělen pouze skleněnou bariérou, abych nemohl zasahovat do dění, jindy úplně naopak, jako kdyby mi chtěl film ukázat mé místo a říkal mi, že se do něj nemám snažit proniknout (a několikrát jsem si připadal i jako na drogách nebo s málo dioptriemi na nose). Hledání nějakého průvodního děje jde velmi těžko, přesto se mezi zdánlivě chaotickým propletencem scén, z nichž některé berou ohledy na doktora Skružného, dá najít ústřední motiv. (Nádherná věta o dětství - "Vše, co jsem musel dělat, bylo existovat.") (01.03.2013)

Film pro quadruplegiky. Trpí, ale neutečou. Když usínám a nudím se, je to prý umění. Z kamery trochu bolí hlava a oči, asi taky umění. Nekonečné záběry o ničem. Hmm, asi jsem občas něco zaspal, ale neviděl jsem žádnou magickou scénu. Jen kecy o análu, který se nikdy nekonal. Krmení psů. Tlachy malejch harantů.... Veliké "umění" se tu zřejmě odehrává... (12.10.2013)