Post Tenebras Lux

MOŽNÉ VYZRADENIE DEJA! Mne to do seba zapadá. Nasledovná interpretácia si nerobí nárok na správny výklad. Malé dievčatko z farmy sa nemá nechávať napospas temnej búrke. Veď blesky, hromy, plač a strach. Môže prísť aj červený bubák s veľkým pipíkom, kozou hlavou a dlhým chvostom. V kufríku do domu vnesie semeno zla. Je to pomsta za zlú výchovu. Ocko sa čoskoro stáva krutejší k psom, ktoré za nič nemôžu. Masívne sa oddáva internetovému pornu. Až tak, že sa chce liečiť zo závislosti. Mamička najde zaľúbenie v kolektívnom sexe. Neustála prítomnosť manžela sa jej prejedá. Ako darček zo sex hier si donesie domov infekciu. Sex tým uviazne. Komunikácia tiež. Drobný zádrapok v reči sa stáva spúšťačom veľkých nezhôd. Diablov príspevok do domu v podobe Pandorinej skrinky - zjavne neskôr kýmsi otvorenej začína zberať zrelé plody. Všetko vrcholí postrelením muža pri vykradnutí domu. Postrelený sa snaží pomstiť rodine strelca. Červený rarach prináša do domu zlo opakovane, pretože krvná pomsta sa má nechať vyššej autorite, nie svetskej. Muž umiera. Ten, čo mu spôsobil zranenia umiera tiež. Kravy, tvoriace zdroj poživne pijú krv hriechu. Deti sú nevinné a čisté, ale neuľpel na nich odor hriechu? Cez mliečko, cez mäso krvou hriešnika napojených kráv? Scéna z budúcnosti, ukazujúcej bračeka so sestričkou po pár rokoch ukazuje, že rodina si udržala materiálny štandard aj dobré mravy. Mladí nezvlčili a neprepadli po smrti otca do pekla drogovo/ alkoholového ošiaľu. Život je len hra a je potrebné dodržiavať určité pravidlá. Či už ide o šach, pri ktorom je možné s kľudom si pobafkať z jointa alebo o ragby, kde je potrebné nasadiť istú formu kolektívnej stratégie alebo osobnostného tréningu. Hriechy sa ale dejú neustále a ľudia si už ani neuvedomujú, že od chvíle, kedy zarezali kovové zuby píly do zdravého kmeňa stromu, bez toho aby odprosili prírodu o túto smrť živého organizmu, začalo kolektívne vraždenie prerastajúce do trvalej genocídy zeleného porastu a lesov. Málokdo verí bájkam pôvodných Indiánov o stromoch a rastlinách a kameňoch ako živých, navzájom obcujúcich a rodiacich bytostiach. Neváha v záujme banálnej rodinnej hádky popraviť majestátny strom. Obrazovo opulentné, dejovo nenáročné, pocitovo ohromujúce Reygadasove impresionistické popozeranie na tvár mexickej krajiny i tamojšieho života kombinujúceho pohanské povery s katolíckou vieroukou. (20.12.2013)

Post Tenebras Lux, tedy něco jako „světlo po temnotě”, dostál svému názvu velmi přesně. Po celou dobu se pravidelně střídají světlé a tmavé scény, což v kině nemusí být vždy úplně příjemné. Nečekaně hodně scén vyústilo ve vtipnou pointu, většinou hodně ironickou. Silueta démona, která se dvakrát projde po domě, je velmi jednoduše nakreslená, nemá žádné rysy, přesto však není bezpohlavní a mezi nohama se mu houpe velmi pečlivě zabraný penis. Zajímavá byla i scéna s ragby, s ničím nesouvisející a bez kontextu s patetickým proslovem mladíka, ale režisér jí tam nutně musel mít. Rozostřené okraje mají zřejmě simulovat záběr přes sklo a jeho působení se scénu od scény značně lišilo. Jednou mě více vtahovalo do děje, jako kdybych byl skutečně na scéně oddělen pouze skleněnou bariérou, abych nemohl zasahovat do dění, jindy úplně naopak, jako kdyby mi chtěl film ukázat mé místo a říkal mi, že se do něj nemám snažit proniknout (a několikrát jsem si připadal i jako na drogách nebo s málo dioptriemi na nose). Hledání nějakého průvodního děje jde velmi těžko, přesto se mezi zdánlivě chaotickým propletencem scén, z nichž některé berou ohledy na doktora Skružného, dá najít ústřední motiv. (Nádherná věta o dětství - "Vše, co jsem musel dělat, bylo existovat.") (01.03.2013)

Reygadas není Tarkovsky. Vyprázdněné pozérské nic, slepenec sic vizuálně podmanivých záběrů, kterých spousta přebývá nebo naopak chybí. Nejsilnější z celého snímku je úvodní scéna, kterou lze považovat jako slušnou poctu právě Tarkovskému, ale zbytek filmu je natolik jak obsahově tak vizuálně odlišný od koncepce toho, jak k filmu přistupoval Tarkovsky, že o nějakém srovnávání nemůže být řeč. Jestli jsou Tarkovského filmy spirituální zážitek a člověk je musí prožít, zde jsem nic podobného nepociťoval a spíš jsem se celou dobu nudil. Stopáž potom zbytečně přepálená. Snímek toho chtěl říct mnoho, ale neřekl vůbec nic. (15.04.2013)

Ach jaj... Po Tichém světle pro mě docela zklamání. Ale zase nemůžu říct, že by Post Tenbras Lux byl špatný film, to vůbec ne. On je pro mě tak nějak mezi Tichým světlem a Japonskem, má to momenty, kdy to je neskutečně zajímavé a má to momenty, kdy je to nudné a utahané. Dějově to úplně špatné není, poetické to je, ale není to silné. Když si vzpomenu na Tiché světlo, to mě úplně vtáhlo a má to nejednu skvělou scénu. Tady to má úžasnou úvodní scénu, pak ještě scénu hned potom, když je tam ten ďábel, ale pak už tu žádná opravdu silná není, dobrá jo, ale silná ne, což je škoda. Příroda krásná, herecké výkony opět dobré, i když tu vůbec nehrají herci (třeba ty malé děti jsou děti pana režiséra), což u Reygadase dost obdivuju, tohle málokdo dokáže (Seidl to třeba zvládne s hlavními postavami, ale na ty vedlejší kašle), bohužel silný dojem mi tady chybí. No nic, teď jsem zvědavý na Nuestro tiempo. 3* (01.03.2019)

Nejdřív jsem myslela, že mi srdce hoří, potom jsem si všimla, že nedělá vůbec nic, potom se na chvíli zastavilo. Musím říct, že tomu fyzickému na tomto snímku nerozumím. A že v těch částech, kde mé srdce nedělalo nic, se mi (prakticky proti vlastní vůli) několikrát připletlo na mysl slovo manýrismus. To mě zajímá snad ze všeho nejvíc, protože by to mohlo znamenat, že jsem konečně přerostla rčení "because we can". Každopádně doufám, že režisér chtěl, aby film měl nějakou morálku. (20.09.2014)