7 dní v Havaně

7 dni a rovnako aj 7 pribehov z hodne osarpanej a teraz uz aj stavebne skaredej kubanskej Havany. Kubanske realie su vystihnute dobre, ale hereckych vykonov je malo. Su tu vsakdobri herci ako Emir Kusturica, Josh Hutcherson, zvysok hercov siel tradicne mimo mna. Mne sa videli poviedky odohravajuce sa v Pondelok, Utorok, Stvrtok a Sobotu. Dialogy dobre, ale obcas sklznu do siveho, sediveho priemeru. Rezisersky je to natocene na urovni . 80 % (30.07.2016)

Pablo Trapero nabídl nejméně povedenou část – ožralý Emir Kusturica na filmovém festivalu snažící se dovolat domů do Srbska je o ničem. Elia Suleiman nabídl aspoň cit pro absurditu a pečlivě centrálně komponované záběry. Jinak první čtveřice jsou prostě povrchní turistické poznámky na téma hudba, Kubánky, rum. Gaspar Noé ovšem tuto pohlednicovou skládanku razantně narušil. Naprosto jiná atmosféra, svícení, kamera, práce s hudbou, absence dialogů – jednoznačně nejvýraznější část filmu. Ani poslední dvě povídky už nesklouznou k obrázkům pro turisty, takže to nakonec nebylo tak slabé, jak jsem se ještě v polovině filmu obával. (18.11.2016)

Týden v Havaně mi posloužil jen k tomu, abych se pobavila paralelou s českou normalizací aneb sháníme nesehnatelné v sobotu a v neděli maká celá ulice na rekonstrukci pokoje pro Pannu Marii i za cenu toho, že vyplaví sousedku. Za pozornost jinak stojí patrně jen jako extrémní easter egg povídka s Kusturicou, ve které hraje sám sebe. Případně Medemova romance s Danielem Brühlem. Největší mindfuck má na svědomí samozřejmě Noé, ale u něho se ničemu nedivíme a projdeme jen okolo do dalšího dne bez delší zastávky. (15.06.2017)

Je to zajímavý povídkový soubor. Hravý a úsměvný. Některé pasáže jsou zábavné, jiné přinejmenším zaujmou divákovu pozornost. Samozřejmě sedm tvůrců znamená sedm rozdílných stylů práce. Některé sednou více, jiné méně. Sedm pohledů na život v bývalém karibském ráji. Z jistého pohledu je to ráj stále přetrvávající. Navíc kde jinde se dá jezdit ve starých majestátních autech americké výroby? A kde se dá bydlet v zašlé perle koloniálního Španělska? Dobré až nadprůměrné příběhy jsou La Fuente - Neděle od Laurenta Canteta a Dulce amargo - Sobota od Juana Carlose Tabía. Skutečnému životu se přibližují nejvíce. I když se satirickým nadhledem až bizarních situací. Ale jaké jiné situace mají nabízet příběhy ze španělsky mluvících zemí? Ale každá překážka se dá překonat, či obejít. A z výsledku je nutné se radovat. Diary of a Beginner - Čtvrtek od Elia Suleimana upoutá svým provedením a poskládáním obrazů. La tentación de Cecilia - Středa od Julia Medema je baladou lásky. Co také jiného by mohl Medem nabídnout, když je v tom nejsilnější. Jam Session - Úterý od Pablo Trapero pobaví svým Kusturicou. A pak je tu ještě El Yuma - Pondělí od Benicia Del Tora a Ritual - Pátek od Gaspara Noého. Nadhled, odlehčení satirou a sarkasmem, příjemné. (09.12.2014)

Nevyrovnané, a to dost! Pondělí zábavné, ale zbytečně natahované. Středa, pátek a víkend nadprůměr, zbytek docela utrpení. Castrovskou Kubu nepoznáte (jedna karikatura Fidela je ovšem výjimečně povedená), ale určité kulturní rysy, sociální struktury a vzorce jednání či životní strategie místních obyvatel jsou zde zachyceny poutavě a určitě, alespoň do jisté míry, trefně. Tvůrci si dali záležet, aby ukázali na Kubě stejné symptomy morálního a společenského úpadku, jaké najdete kdekoli na Západě - tudíž různorodé modernity určitě, ale současně i nápadně podobné známky eroze. Chce to mít tu správnou melancholickou náladu na tento druh cestování (film s tímto obsahem a v takové formě), pak se vám MOŽNÁ i na této Kubě zalíbí. Recenze zde. 4/10! [15.08.2012_novinářská projekce_kino Atlas] (16.08.2012)