7 dní v Havaně

Zajímá mne kubánská mentalita, ale po 30-40 minutách jsem ztratil trpělivost a mé hodnocení se propadalo až skoro k propadáku. Prostě velké zklamání. Sedm příběhů v Havaně od sedmi různých režisérů je o ničem, bohužel nudné. Vidět podnapilého poloboha Kusturicu plácajícího se po Havaně, to mi tedy ke spokojenosti opravdu nestačí. Budu si muset sehnat nějaký skutečně kubánský film... (18.10.2013)

Sedm dní s mou milovanou Havanou, jako vždy smyslnou a kouzelnou v sedmi různých střípcích z nichž některé byly tragické (Gaspar Noé a jeho Rituál, to co mělo jako znamenat??? To byl čistý odpad), některé na pohodu ale nijak vyjímečné a tak jediný můj oblíbený Julio Medem dostál svému jménu a jeho Cecilia měla v sobě jiskru, malebné kouzlo i lehké erotično. Celkově ale tohle kubánské rande bylo mírným zklamáním, láska na první pohled by z toho určitě nebyla.... (25.03.2017)

Týden v Havaně mi posloužil jen k tomu, abych se pobavila paralelou s českou normalizací aneb sháníme nesehnatelné v sobotu a v neděli maká celá ulice na rekonstrukci pokoje pro Pannu Marii i za cenu toho, že vyplaví sousedku. Za pozornost jinak stojí patrně jen jako extrémní easter egg povídka s Kusturicou, ve které hraje sám sebe. Případně Medemova romance s Danielem Brühlem. Největší mindfuck má na svědomí samozřejmě Noé, ale u něho se ničemu nedivíme a projdeme jen okolo do dalšího dne bez delší zastávky. (15.06.2017)

Sedm dní a sedm příběhů ze slunné Havany v podání sedmi režisérů zní jako velmi odvážný nápad s nejasným výsledkem, což se bohužel také v konečném zúčtování projevilo. Tento povídkový cyklus není špatný, poklidná atmosféra “fidelovské“ Kuby z něho jenom čiší, navíc dává divákovy možnost nahlédnout do každodenních životů normálních obyvatel tohoto krásného karibského ostrova, to vše v doprovodu líbivého autentického soundtracku. Po vyjmenování silných stránek, nutno přistoupit k záporům, jelikož se zákonitě projevila rozdílnost kvality jednotlivých režisérů a zatímco některé příběhy hltáte s otevřenými ústy, u druhých se šíleně nudíte, což ovšem bude dosti o vkusu jednotlivých diváků. Mně nejvíce zaujali první čtyři příběhy a zbylé jsem téměř protrpěl. Nutno vyzdvihnout zejména příběh Belnicia Del Tora, ale také Pablo Trapera, ve kterém skvělý výkon věčně narvaného režiséra předvádí sám velký Emir Kusturica, z jehož výkonu lze usoudit, že to asi ani moc hrát nemusel. Moje hodnocení 60%. (22.02.2014)

Je to zajímavý povídkový soubor. Hravý a úsměvný. Některé pasáže jsou zábavné, jiné přinejmenším zaujmou divákovu pozornost. Samozřejmě sedm tvůrců znamená sedm rozdílných stylů práce. Některé sednou více, jiné méně. Sedm pohledů na život v bývalém karibském ráji. Z jistého pohledu je to ráj stále přetrvávající. Navíc kde jinde se dá jezdit ve starých majestátních autech americké výroby? A kde se dá bydlet v zašlé perle koloniálního Španělska? Dobré až nadprůměrné příběhy jsou La Fuente - Neděle od Laurenta Canteta a Dulce amargo - Sobota od Juana Carlose Tabía. Skutečnému životu se přibližují nejvíce. I když se satirickým nadhledem až bizarních situací. Ale jaké jiné situace mají nabízet příběhy ze španělsky mluvících zemí? Ale každá překážka se dá překonat, či obejít. A z výsledku je nutné se radovat. Diary of a Beginner - Čtvrtek od Elia Suleimana upoutá svým provedením a poskládáním obrazů. La tentación de Cecilia - Středa od Julia Medema je baladou lásky. Co také jiného by mohl Medem nabídnout, když je v tom nejsilnější. Jam Session - Úterý od Pablo Trapero pobaví svým Kusturicou. A pak je tu ještě El Yuma - Pondělí od Benicia Del Tora a Ritual - Pátek od Gaspara Noého. Nadhled, odlehčení satirou a sarkasmem, příjemné. (09.12.2014)