Čtyři mouchy na šedém sametu

Spíš by se to mohlo jmenovat "Čtyři mouchy, snězte si mě". Přesně takhle pasivně hrdina v podstatě čeká na to, až si pro něj vrah přijde. Veškerou aktivitu i přemýšlení za něj musí obstarat vedlejší postavy, včetně těch komických, jako je Mariellův homosexuální detektiv nebo Spencerův Bůh. Když se takhle pasivně chová v jiných giallech Edwige Fenech, je to ještě přijatelné, ale na k smrti vyděšeného Brandona se přece jen nekouká tak dobře. Ostatně Brandon skoro nehraje a celý film jen kouká jak vyoraná myš. Pointa je slabá a snadno odhadnutelná, stejně jako identita vraha, kterému jsem vlastně nakonec tak trochu i držel palce, aby nesympatického bubeníka, který s vlastní ženou (kterou si vzal pro prachy) zachází jak s kusem hadru a jak vytáhne paty, svede její sestřenici, zabil ;) Ještě nechápu, co Argentovi tak strašně vadilo na Morriconeho hudbě, že s ním odmítl dál spolupracovat. PS. Ta scéna s parkem je skutečně vypůjčená z o jedenáct měsíců starší Mrs. Wardh. (15.10.2017)

Film začínající zabitím komára a končící kravinou zabalenou ve vizuálně krásném provedení. Mezihry s pošťákem jak z asijských filmů (takže rádobyvtipné a absolutně se nehodící), teplý detektiv, fifth international exhibition of funerary arts a focení oka mrtvoly (neskutečně cool nápad). V detailech klady vyhrávají na plné čáře, ale jako celek je film nepropojený (loutka) a některá témata jsou nedořešená jak by si zasloužila (detektiv). Mohla to být pecka, ale je to jen pár skvělých momentů a nápadů s blbým hysterickým rozuzlením a ještě blbějším závěrem (vysvětlení snových scén). Strašlivě nevyužitý potenciál. (29.08.2009)

Mám sice raději trilogii o Matkách či krvavější Tenebre, Phenomenu nebo Děs v opeře, ale první Argentovy filmy mají neodolatelné kouzlo. Byť se dvoukřídlý hmyz objeví ve filmu několikrát, až při klíčové scéně divák pochopí, proč název filmu obsahuje čtyři mouchy. Jsem asi hodně špatný detektiv, ale mně se vraha odhalit nedařilo až do doby, kdy už bylo pro hlavní postavu pozdě. Argento šetří gore efekty, o to více klade důraz na atmosféru a kameru. Ta se zaměřuje jak na detail - oči, kočka, větve, jejichž rozhýbání větrem věstí příchod hrozivých událostí (jak později Argento několikrát zopakoval), tak, jak je pro režiséra prvních filmů typické, rozbíjí klasickou kompizici obrazu (což bylo dotaženo v Temně červené) - padají pravidla zlatého řezu a výsledné zobrazení vzbuzuje podivný neklid. Některé scény mají neuvěřitelné napětí, na příklad služebná čekající v parku na vraha, jehož se rozhodla vydírat. Připomene scénu z ptáků, kdy hlavní hrdinka čeká na lavičce před školou, kouří cigaretu a za jejími zády se postupně usazují ptáci. Zde najednou zmizí lidé, ochladí se, zvedne se vítr, přichází večer, zamčená brána a kroky smrti. Jedinou výhradu mám k hudbě jinak výborného E.Morriconeho. Nebyla špatná, ale občas příliš připomněla mistrovy fláky pro westerny. Goblin by mně tu sedl lépe... (24.03.2012)

Nikdy som si nepomyslel, že ma nejaký snímok od majstra Argenta ( a hlavne jeho tvorba zo 70. rokov ) bude nudiť. Akoby sa režisér bál ukázať toho viac a atmosféru viac prihustiť. Nezvyklá dávka humoru ( poštár, návšteva výstavy truhiel! ) snímok odľahčuje, ale nepomáha. No čo, aj majster tesár sa raz utne. (03.02.2013)

Tak copak to tu máme tentokrát - hrdinův sen o popravě, vrahův flashback z vypolstrované cely, prapodivný (a skvěle vysvětlený) obraz sejmutý z oka vrahovy oběti, další typický giallovský hudební motiv (by Morricone), další zábavné komické figurky (neschopný homosexuální detektiv, šikanovaný pošťák, Bud Spencer!) a scénky (rozhovor homosexuálů, předváděčka rakví) a luxusně zpomaleně nasnímaná závěrečná autonehoda. Parádní kamera, parádní režijní nápady. SPOJLER: Výborná byla smrt detektiva, při níž se dojemně uzavřel kruh jeho pozoruhodné kariéry. A když si vrah přijde pro tu rozkošnou hnědovlásku do jejího potemnělého bytu a vy čekáte, kdy ze tmy za ní vypluje ta jeho úchylná maska... (13.11.2011)