Devítiocasá kočka

Klasický Argento, který mě kdysi bavil o něco více, ale nakonec jsem se nechal stejně pohltit. Zajímavý nápad s nevidomým a jeho malou neteří. Vrah kromě řezných a bodných zbraní upřednostňuje tentokrát utažení smyčky kolem krku. A aby bylo jasné, které barvy má Argento rád, stojí v laboratoři tři baňky vedle sebe s roztoky žlutým, červeným a modrým. Morriconeho hudba přechází zejména v napínavých scénách v nepříjemnou kakofonii zvuků, která až drásá uši. Nechybí hřbitovní scéna, i když já bych přidal bouři nebo mlhu. Giordaniho chování je občas hovadské, a tak je div, že nezařval už minimálně v půlce filmu. Přese všechno jsem byl opět spokojen a původní hodnocení ponechávám. (17.05.2020)

Druhý díl Argentovy zvířecí trilogie je nečekaně průměrné giallo, které neobsahuje tolik hrůzostrašných trademarků (flashbacky-sny-vize-obrazy, dětský ústřední hudební motiv) jako ostatní díly a vyznívá jen jako ošumělá detektivka se sympatickými postavami a nevýraznou hudbou, kde vrah prakticky není vidět a nudně škrtí (s výjimkou krvavého rozmašírování vlakem). Co se vtipných scének týče, po předváděčce rakví ve ČTYŘECH MOUCHÁCH Argento tady servíruje soutěž v nadávání a panteon svých komických figurek rozšiřuje o naštvaného holiče, holícího hrdinu břitvou. Kamera má své momenty, ale ohrané prostřihy na oko vraha mezi ně nepatří. (23.02.2012)

Scénář průměrný, někdy až přihlouplý. Příběh nenudí, ale nestrhne, Argentovo viuální kouzlení se tady nekoná, mordy nejsou nijak sofistikované, jak u něho bývá zvykem. Po zhlédnutí jeho dvanácti zásadních filmech mi Argentův kult zcela uniká a mám už jasno, že osobitý Fulci ve srovnání s ním u mě jasně vede. (07.09.2018)

Maestro Argento popustil uzdu své bezuzdné imaginaci až o něco později. Devítiocasá kočka, jeho druhé giallo, tedy ještě postrádá tu obrazovou útočnost s jakou se do diváka pouští ve svých nejlepších kusech, na druhou stranu překvapuje na Argenta až nezvykle logickou dějovou kostrou a slušně vedenými herci. Jinými slovy tahle detektivka má prostě smysl a řád, zápletka kolem genetického výzkumu se z dnešního pohledu může zdát mírně naivní, ale nějaké další výraznější mouchy stran příběhu a způsobu jeho vyprávění si nevybavuju. Potěšily mne i jak jinak než slušně odvedené vražedné scény, samosebou hudba páně Morricona a překvapivá identita vraha. Spokojenost. (23.09.2014)

"Dělají tady takové prenatální výzkumy pro lidi, co mají spoustu peněz. A chtějí potomstvo v top kvalitě." Genetika to je věda a chromozom XYY by o tom mohl vyprávět. Mne tedy docela bavilo vyšetřování Novináře a Hádankáře za asistence policejních úniků informací. Bylo to takový záhadný, klamavý a napínavý. Zarazila mě jen ta vrahova rychlá reakce na čerstvě zjištěný informace, protože sociální sítě ještě neexistovaly a žádnou drbnu z pavlače jsem nezaznamenal. Taky mě moc nebavila ta stylově nervní hudba, ale ústřední motiv se Morriconemu fakt povedl. (09.11.2021)