Devítiocasá kočka

Od druhého mordu sa jedná o film Vraždy cez kopírák. Vyšetrovacie trio nesie mená Slepý, Blonďák a Dievčatko. Spôsob nachádzania vraha pripomína skôr dramaticky prednesenú detskú vypočítavanku Eniki, beniky, kliky bé, lárom fárom dominé či inú: Na koho to slovo padne ten vypadne z kola von a všetci sa dozvedia, že vrahom je práve on! (15.06.2013)

Všímavá i když poněkud neobvyklá trojice pátrá po bestiálním vrahovi z jejich blízkého okolí. Malá holčička Lori je na svůj věk velice bystrá a vnímavá. Slepý strýc Franco Arno svou neteří něžně nazývaný "Koláčku", a jeho projev hlubokého citu značí, jakou oporu mají jeden v druhém. Při náhodném setkání se k nim přidává všetečný novinář Carlo Giordani, který v mnohém přispěje k nalezení nebezpečného lidského parazita, skrývajícího svou pravou podstatu před vědeckým týmem těch nejlepších ve svém oboru. Jenže v každém na pohled zdravém jablku lze najít nějakého toho červa... (23.10.2009)

Klasický Argento, který mě kdysi bavil o něco více, ale nakonec jsem se nechal stejně pohltit. Zajímavý nápad s nevidomým a jeho malou neteří. Vrah kromě řezných a bodných zbraní upřednostňuje tentokrát utažení smyčky kolem krku. A aby bylo jasné, které barvy má Argento rád, stojí v laboratoři tři baňky vedle sebe s roztoky žlutým, červeným a modrým. Morriconeho hudba přechází zejména v napínavých scénách v nepříjemnou kakofonii zvuků, která až drásá uši. Nechybí hřbitovní scéna, i když já bych přidal bouři nebo mlhu. Giordaniho chování je občas hovadské, a tak je div, že nezařval už minimálně v půlce filmu. Přese všechno jsem byl opět spokojen a původní hodnocení ponechávám. (17.05.2020)

Ač je sice pravda že Argenta mám rád tak bohužel tohle nemám příliš v lásce, film mi přijde pomalý, nekrvavý a celkem předvídatelný, jediný co to zachraňuje je posledních 30 minut které jsou opravdu našlapané. Atmosféra se dá krájet, vyšetřování je krapet přehnané, ale film je zábava. Jen škoda že film je tak dlouhý. (24.04.2011)

Dario Arganto se pro horor narodil. Jeho posedlost krásnými ženamy a brutalitou je zřejmá a ta nádherná kamera a světla,kterými je pověstný. Opět je tu tajemný vrah,který se vyžívá v brutáním vražděním. I zde ještě stále v Argentových začátcích jde již vidět vcítění do vrahovy povahy a duše jak třeba odklízí omráčeného strážného nebo jak hází svoji obět pod vlak a my sledujeme jak hlava naráží do mašiny a ta si jede dál. Škrcení,krev. Filmu samozřejmě nahrává hudba Ennio Morricone,ale příběh je sám o sobě skvělý. Dario Arganto na svůj čtvrtý film je skvělý. Neoplívá sice taks kvěle jak je třeba Pták s křišťálovým peřím a považuju to jen za 5 hvězdičkovou záležitost. (18.03.2008)