Tmavě červená

Druhý nebo prvý, je třeba vymalovat kvartýr krví. Ať je to jak chce, Profondo rosso je neuvěřiteně rozvleklé giallo, kterému se nepokoušejte přijít na kloub, protože jakmile to uděláte, stane se z děje ještě stupidnější fraška, než jakou doopravdy je. Psychiologie postav prakticky neexistuje, vše je p(r)odáváno s naprostou samozřejmostí (někde znepokojivou, jinde komickou) a to i v případě, kdy si už po několikátý opakujete "No co ten se do toho sakra plete?". Jenže proti tomu stojí skvělá kamera, vedení záběru tak, jak by to dneska už téměř nikdo neudělal, nadhledy, pohledy, průhledy, dotažené kompozice, důraz na detail. A hlavně muzika od Goblin, hysterická sedmdesátková psychedelie, kapela, bez které by kouzlo nezaměnitelnosti těchhle filmů nebylo úplné. Dario Argento pracuje s obrazy, ke kterým postrádáte vodítko a samotná pointa (kterou téměř není možné odpozorovat předčasně) není samospasná. Přesto je tu něco, co chybí spoustě dnešních, scénáristicky mnohem propracovanějších produkcí - těkavá atmosféra. O 40 minut míň a dýchalo by se líp (!!!) [final rate: 75%] (22.05.2013)

Argentovo temně červené giallo. Připravte si: 1 pár kožených rukavic, 1 ostrý a velký nůž či sekáček, 3 vraždy dokonané, 1 v retrospektivě a 2 pokusy, 2 kruté nehody, půl vědra krve, plnou hrst atmosféry a napětí a červenou barvu na ozdobení. Pomocí nože či sekáčku krev rovnoměrně rozdělte mezi předem připravené vraždy a nehody, nezapomeňte na tu v retrospektivě a špetku i na pokusy, poté přidejte atmosféru a napětí, hněťte zhruba 2 hodiny a během toho stále přilévejte červenou. Hotové giallo je pak třeba podávat za černé noci v temném pokoji. Přeji dobrou chuť ! (25.12.2013)

První giallo kousek z výzvy od uživatele G04T. Na můj vkus měl tenhle film zbytečně dlouhou stopáž. Chvílemi se to pěkně vleklo a já se docela nudil. Některé scény mi navíc připadaly lehce komické. Myslel jsem, že alespoň konec vylepší můj dosavadní dojem z filmu, ale opak je pravdou. Identita vraha je zklamáním. Jeho smrt mi přišla spíš trapná. Taky nedokážu pochopit, že vyšetřování se ujal klavírista s novinářkou. Co celou tu dobu dělala policie ? Na druhou stranu musím říct, že film má výbornou kameru ( jak je u Argenta zvykem ) i hudební složku. Jako celek mě tenhle kousek ale moc neoslovil. Ale asi je chyba ve mě. Zdejší hodnocení je poměrně vysoký. Za mě to jsou ale jen 2 hvězdy. (01.06.2020)

Čo dodať k tomuto klenotu, čo ešte nebolo napísané? Geniálne natočené, so skvele prepojeným príbehom, podfarbené legendárnou hudbou od Goblin. Celý film je pritom tak nádherne "vzdušný", ale sakra sebaistý, objavovať záhadu a dávať dokopy puzzle z minulosti a prítomnosti je jednoducho nádhera, tie 2 hodinky vám stále utečú ako voda. Všetky vraždy sú nezabudnuteľné, kamera, strih, hra s tieňmi a farbami, a vôbec celá réžia, i herci, excelujú. Nájdu sa i prvky humoru, ľahkého ako vánok, príbeh je komplexný, ale nikdy vás nezamotá tak, aby ste nemali potešenie z prostredia, spracovania, alebo z jeho postupného odhaľovania. Proste legenda, klasika, nezabudnuteľný film, ku ktorému sa dá stále vracať. (24.06.2011)

Argentovi se nedá upřít jedna schopnost a to sice tahat za nitky ve chvíli, kdy je potřeba. Jeho rukopis, ve kterém vynikne vynikající kamera se zajímavými nájezdy a typickým důrazem na zoom očí, jenom podtrhuje už tak úžasnou atmosféru. Protipólem se však stává neúměrně dlouhá stopáž, mající tendenci zahrnout vše podstatné, ačkoli některé vystřižené obrazy by daly filmu větší vzdušnost. Navíc by se zvýraznily efekty, které ve zbytečně natahovaných momentech tolik nevyniknou. Přesto jsou vraždy takovým lákadlem, že se dá zapomenout na leckteré nedotaženosti a připočtu-li k tomu atmosférický příběh o záhadě, nejde ohodnotit jinak, než za čtyři hvězdy. (18.04.2009)