Temnota

Viděl jsem už asi čtyři gialla a mohu tedy erudovaně tvrdit, že Tenebre bylo vynikajícím zástupcem svého žánru se všemi patřičnými ingrediencemi, černými rukavicemi počínaje a vrahem skrytým ve stínu konče. Zabijákova identita se mi sice poodhalila dříve než "překvapivě" vyskočil do záběru se sekerou a šíleným výrazem ve tváři ( a aby nedošlo ke spoileru, mužským rodem nedefinuji pohlaví), nicméně to v případě tohoto vydařeného Argentova majstrštyku byla jediná drobná vada na kráse. Chytlavé bylo totiž všechno ostatní, od příběhu až po odhalená ňadra italských div, zejména Mirella Banti byla přímo božská ! Vrcholem však byl závěr s explozí brutality, která se jen tak nevidí. Povedený filmový zážitek pak dokreslila dokonalá hudba a všudypřítomná kontrastující červeň. Spokojenost téměř maximální. (17.01.2014)

Formou asi nejvycizelovanější mistrovo dílo, tím pádem možná nejčistší giallo vůbec. První dvě třetiny jsou čirá filmová radost. Hudba, brutální vraždy, honící představy s fetišem na červené lodičky, to celé velmi umně natočené. Myslím, že z voyeurské kamerové jízdy po baráku u druhé vraždy by měl radost i Brian De Palma. V neposlední řadě to i geniálně (ne)zestárlo a v dnešní woke době tam jsou až neuvěřitelně vtipné neplánovaně satirické narážky. Argento jede a třeba i z líně napsané scény, kde se postava někam dostane totální náhodou vykřeše klenot díky agresivnímu akrobatickému dobrmanovi. Bohužel v poslední části to ztratí dech a dojede to na rádoby šokantní scénář. Vypadá to pořád skvěle, dobře se na to kouká (třeba jen obyč scéna, kde týpek čeká na náměstí a kouká kolem dokáže zaujmout), ale kouzlo se vytratí a cítíte promarněný potenciál. Rozhodně doporučuji, ale vzhledem k umu tvůrce to ke konci mohlo být i lepší. (04.02.2023)

Bravurní giallo, na němž oceňuji především to, že: 1.) Obsahuje všechny Argentovy trademarky v té nejvybroušenější podobě: Hlediskové záběry berou dech, mizanscéna je komponována tak, že vzbuzuje akutní pocit ohrožení (zejména zahrada u moderátorovy vily, která je plná ostrých tvarů), gore je tak propracované, až je vlastně krásné (zde často vzpomínaná useknutá ruka) atd. 2.) Netrpí žádnými z typických Argentových nešvarů či nedostatků: Nad identitou vraha se vznáší skutečně napínavé mystérium, všichni herci jsou kvalitní a dokonce i dialogy jsou dobře napsány. 3.) Je zábavně sebereflexivní a podnětně se vyjadřuje k otázkám konstrukce detektivního / giallo žánru a vztahu autora ke svému dílu (jakožto i odpovědnosti za něj). => Osobně považuji Tenebre za jeden z nejlepších Argentových filmů, u nějž jsem se tetelil radostí daleko víc, než u mnohem opěvovanější Tmavě červené. (18.04.2013)

Z mého pohledu je toto mistrovo giallo příliš chaotické a neucelené a dost jsem se v něm občas ztrácel. Vraždy jsou tu stereotypní a příběh zdaleka ne příliš originální. Jediné, co opravdu musím pochválit je výborný stejnojmenný progresivní soundtrack skladatelského tria Simonetti, Pignatelli, Morante, členy legendárního uskupení Goblin. (17.04.2011)

Už když se na začátku objeví muž v šusťákovém kompletu, mělo mi být jasné, že Tenebre nebude pro mě. Argentova sjetá kamera krásně poletuje (vraždy) anebo nudně stojí ve statickém záběru, příběh je nahrazen nahotou a atmosféra brutalitou, perfektní akční hudba podbarvuje každou vraždu, krev cáká a gore se stupňuje. O ničem jiném to ani není - vraždy jsou skvělé po všech stránkách, zbytek je nuda a konec je dobrý. (03.09.2009)