Pták s křišťálovým peřím: Přízrak teroru

Přestože tenhle film nepatří mezi moje nejoblíbenější kousky Argentovy tvorby musím uznat, že jako prvotina nedopadl vůbec špatně. Určitě se zde najde několik chyb a scén, které nesednou každému, ale jako celek myslím funguje dokonale. Pro mě je to nadprůměrné giallo, na které se určitě ještě někdy podívám znovu. Slabší 4* (07.02.2010)

Bird with the Crystal Plumage je podle mě příběhově typicky argentovskej film z jeho ranější tvorby, založenej hlavně na detektivním stylu a až druhořadě na hororovým žánru. Nicméně vyšetřovací část je moc pěkně udělaná, sice vrah je celkem lehce uhádnutelnej skoro hned ze začátku, ale Argento se celkem umě snaží celou věc zamaskovat a působí to docela dobře, že si člověk neni úplně jistej a konečný vysvětlení je docela inteligentně podaný, což se teda moc nevidí. Hrorová část, ale už postrádá nějakou větší gradaci, herci se tam tak nějak plácaj a řvou, ale člověk jim ten strach stejně moc nevěří a vrahova osoba je tady taková nemastná neslaná, krom toho zabíjení se tady obešlo bez jakýchkoli gore efektů, objevilo se jen pár cákanečků krve, což je docela škoda, chtělo to trošku přitvrdit. (04.06.2008)

Detektivní horor (nebo hororová detektivka?) o masovém vrahovi, který rád používá nože. Žádné explicitně zobrazované násilí, tady se sází hlavně na atmosféru a kvalitní, nepřehrávající herce. Nutno vyzdvihnout kameru Vittoria Storara (chlapík, který v Apokalypse dokázal udělat z obtloustlého Branda jednu z nejhrozivějších postav filmové historie), která ráda požívá zoomy a hraje si s nasvícením. Dalším plusem je pak hudba Ennia Morriconeho, ústřední motiv zní skoro jako z nějaké pohádky a s dějem filmu skvěle kontrastuje. Nejlepší scénou samozřejmě zůstává návštěva malíře milujícího kočky. Mňau! (05.02.2010)

Zakladni kamen zacinajicich zlatych hororovych casu v evropskem (italskem) filmu, ktery vytycil nejen pro giallo rekvizity a postupy na mnoho let dopredu - kozeny prsiplast, cerne rukavice, tezky dech v telefonu.... Sice to jeste neni uplne 100% - vrchol tvorby nas jeste ceka, ale kez by natacel podobne kvalitni veci i v 21.stoleti. Atmosfera, ze by se dala krajet sekackem na maso, krasne baby, psychoAdorf, pro vetsinu sokujici konec... Co vic si prat? (19.02.2006)

Argentuv vstup na pudu horroru byl razantni a naproso drtivy. The Bird with the Crystal Plumage otevrel giallu zaslibena sedmdesata leta a svym uspechem jasne vytycil Argentovo dalsi pusobeni. Pribeh sam je klasicky, splnuje prakticky vsechny "podminky" ktere by spravne giallo melo plnit. Uchvatna je predevsim vizualni stranka, jeste nedosahuje kvalit mistrovych nejlepsich kusu, ale hodne se jim priblizuje. Rozhodne absolutni nutnost pro fanousky tohoto opomijeneho subzanru. (07.06.2005)